Starý židovský hřbitov
| Typ: | Památka |
|---|---|
| Kraj: | Hlavní město Praha |
| Město: | Praha |
| Výška: | 201 m n.m. |
| GPS: | 50°5'23.094"N, 14°24'59.191"E |
Starý židovský hřbitov v Praze byl založen v 1. polovině 15. století. Na hřbitov bylo v počátcích přeneseno i několik gotických náhrobků z původního, staršího židovského hřbitova nazývaného Židovská zahrada, který ležel v místech dnešní Vladislavovy ulice na Novém Městě.
Starý židovský hřbitov bylo nutno v minulosti několikrát rozšiřovat. Přesto jeho plocha nestačila a na místo se navážely další vrstvy zeminy. Tak vznikl doslova patrový hřbitov. Na některých místech tak můžeme díky posuvům půdy zahlédnout menší či větší část náhrobku ukrytého v podloží.
V roce 1787 se na židovském hřbitově přestalo pohřbívat. Židé od roku 1891 používají k uložení svých zesnulých hřbitov, který je součástí areálu Olšanských hřbitovů.
Náhrobní kameny
Na židovském hřbitově je nyní k vidění kolem 12 000 náhrobních kamenů, které jsou soustavně opravovány. Mnohé další jsou však našemu zraku skryty.
Nejstarší náhrobky jsou vyrobeny z pískovcových desek. Jsou velmi jednoduše tvarovány, zakončeny půlkruhem, štítem či rovinou. Okrasné písmo pak sděluje příslušné údaje o zemřelém.
V období renesance dochází k typické profilaci, jež odděluje nápis od okraje kamene.
První pomníky se na hřbitově objevují až počátkem 17. století. Jsou členěné portálovou architekturou a krášlené ornamentálními prvky. Právě v době 17. století se rozmáhala móda plastických symbolů značících kmen, rod, jméno, stav a povolání dotyčného.
Za doby baroka se začínaly prosazovat čtyřstěnné tumby. Rakve však nebyly umístěny uvnitř tumby, ale až v zemi pod ní. Nejstarších tumbou je hrob Mordechaje Maisla, tumba je také náhrobkem Maharala.
Barokní náhrobky jako první nesou i různá vyobrazení zvířat, lidí či příběhů, které odkazují na příslušnost ke konkrétnímu biblickému kmeni, profesi nebo jméno dotyčného. Lidské figury vypovídali o smrti v mladém věku.
Nápisy
Na pomnících jsou nápisy vyhotoveny běžným hebrejským písmem. Jistým mezníkem v ozdobě náhrobků je rok 1500. Před ním se využívalo rytí do kamene, po tomto roce začíná převažovat plastické písmo.
Obsahem je jméno zemřelého, jméno otce - u ženy jméno jejího manžela, povolání a čestný titul získaný v obci. Samozřejmostí je datum úmrtí či pohřbu. Data mohou být zapsána formou normálního letopočtu nebo tzv. chronostichem, ve kterém se letopočet udává součtem zvlášť podtržených písmen nebo slov.
Část textu tvoří chvalořeč na zbožný život a oddanost Bohu odešlého, dobročinnost, učenost, charakter a další vlastnosti. Podle těchto úryvků i laik pozná z jakého období nápis pochází. Pro renesanci je typická stručnost, pro baroko a rokoko pak zase mnohomluvnost.
Zajímavosti
Od 16. století je pro židy typické, že ke svému prvnímu jménu přidávají název obce (země) ze které pocházejí, nebo kde žili. Nalezneme zde tak Sobotky, Kolíny, Příbramy, Jičíny i Mělníky.
Nejstarším náhrobkem na židovském hřbitově je náhrobek rabína Abigdora Kara z roku 1439, nejmladším je pak náhrobek Mojžíše Becka ze 17. 5. 1787.
Na židovském hřbitově v Praze je pohřbena řada významných osobností židovské komunity: Jehuda Liva ben Becalel zvaný Rabi Löw (1609), Mordechaj Maisel (1601), David Gans (1613) a David Oppenheim (1736).
Otevírací doba
- listopad až březen - denně mimo soboty a žid. svátky - 9:00 - 16:30
- duben až říjen - denně mimo soboty a žid. svátky - 9:00 - 18:00
