Rudolfinum
| Typ: | Muzeum, skanzen |
|---|---|
| Kraj: | Hlavní město Praha |
| Město: | Praha |
| Výška: | 193 m n.m. |
| GPS: | 50°5'22.682"N, 14°24'55.991"E |
Foto: Šjů, Wikipedia, lic. CC BY-SA 4.0
V dnešní době jsou prostory Rudolfina využívány pro koncerty orchestrální i komorní vážné hudby. Nachází se zde domácí scéna České filharmonie, své koncerty v Rudolfinu pořádá celá řada předních domácích i světových souborů a sólistů. Sály budovy jsou využívány při organizaci recepcí, výstav, konferencí, inaugurací či jiných slavnostních příležitostech.
Historie
V 19. století se Česká spořitelna nazývala Böhmische Sparkasse, a právě tomuto finančnímu domu vděčí za vznik Rudolfinum. Peněžní ústav slavil právě 50. výročí svého založení. Padlo proto rozhodnutí postavit velkolepou budovu hodnou české kulturní tradice, budovu, jež v sobě spojí provoz koncertních produkcí konzervatoře, galerie a muzea. Na stavbu Rudolfina bylo vynaloženo 2 miliony zlatých.
Roku 1874 vypsala Česká spořitelna soutěž, z níž jako vítězný projekt vyšel společný návrh dvou předních českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze. Oba již byli osvědčení mistři. Josef Zítek dostavěl Národní divadlo, Josef Schultz pak Národní muzeum.
Na počest rakouského korunního prince Rudolfa, jenž byl dne 7. února 1885 přítomen na slavnostním otevření, byla budova nazvána Rudolfinum. Krátce po vzniku samostatného Československa a hlavně pak po druhé světové válce byl mezi lidmi vžitý na tehdejší dobu přijatelnější název Dům umělců. V dnešní době se opět používá starý název Rudolfinum. Ten je uveden i na pamětních deskách budovy.
Ihned po svém otevření se Rudolfinum stalo centrem české kultury. V galerii měla své stálé místo Obrazárna společnosti vlasteneckých přátel umění, jejíž kolekce se později stala jedním ze základů sbírek budoucí Národní galerie.
Roku 1896 začala působit v prodtorách Rudolfina Česká filharmonie. Na prvním konzertě zahrála pod taktovkou Antonína Dvořáka III. slovanskou rapsodii a symfonii Z nového světa. Na počest tohoto aktu dostala koncertní síň název Dvořákova síň.
Po vzniku Československa byla do budovy umístěna Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR. Pro potřeby sněmovny byly provedeny značné stavební úpravy, které velmi zasáhly vzhled interiéru. Z koncertního sálu tak byly odstraněny varhany, jež nahradila parlamentní tribuna. V severní budově byly vytvořeny kanceláře, jídelny a poslanecké kluby.
Za okupace začala v Rudolfinu působit Německá filharmonie, a proto byla budova opět upravena. Po osvobození opět začalo Rudolfinum sloužit jako koncertní prostory se zázemím České filharmonie a jako výukové prostory Akademie múzických umění a konzervatoře.
Roku 1946 se v Rudolfinu konal historicky první ročník festivalu Pražské jaro. Centrem tohoto festivalu je Rudolfinum dodnes.
Nejnovější rekonstrukce Budovy pocházejí z let 1990-1992. Rudolfinum byl od základu přestavěno a modernizováno. Podle návrhu Karla Pragera bylo vše obnoveno do původního dispozičního stavu a vzhledu. Zejména a především se Rudolfinum vedle svého názvu vrátilo i k původnímu společnému využití pro koncertní a galerijní účely.
Výzdoba
Na atice a kolem budovy stojí restaurované sochy slavných hudebníků kupříkladu: Georg Friedrich Händel, Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart nebo Johann Sebastian Bach. Jsou zde vypodobněny hudební múzy, dvojice lvů a sfing na jejichž hrudi je včelka jako symbol spořivosti České spořitelny, mecenáše stavby.
Interiér budovy tvoří na 80 místností, jež zabírají osm tisíc čtverečních metrů plochy. Nejznámějšími a nejvelkolepějšími sály jsou Dvořákova síň a Sukova síň.
Celá severní část Rudolfina je učena k výstavním účelům. Ústředním prostorem této části budovy je velká dvorana se slavnostním schodištěm.
Budova, jež byla uznána národní kulturní památkou, je v dnešní době sídlem České filharmonie a také galerie Rudolfinum.
