Praha - Hlavní nádraží

Hodnocení 20%

    

Hlasovalo 1 lidí

Typ:	Technická památka
Kraj:	Hlavní město Praha
Město:	Praha
Výška:	210 m n.m.
GPS:	50°4'58.855"N, 14°26'13.119"E

Hlavní nádraží v Praze bylo slavnostně uvedeno do provozu 14. prosince 1871 v souvislosti s otevřením železničního provozu Dráhy císaře Františka Josefa jižním směrem do Benešova u Prahy, Tábora a Vídně. Původní nádražní budova se stavěla v tehdy moderním neorenesančním slohu podle projektu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia. O pět let později vznikly před nádražním objektem Vrchlického sady.

Mnohé rekonstrukce a stavební úpravy mění tvář Hlavního nádraží k nepoznání

První významné stavební úpravy se nádraží dočkalo v letech 1901 - 1909. Nádraží bylo zvětšeno a rekonstrukce probíhala v duchu secese. Nová hlavní budova, jejíž tvář známe i dnes, se stavěla podle vítězného návrhu soutěže o nejlepší architektonický projekt. Tím byl dnes již známý a legendární Josef Fanta. Kolejiště bylo zastřešeno ocelovými obloukovými konstrukcemi a vznikly zde první podchody. Trať na Smíchov byla po první světové válce zdvojkolejněná a byl proražen druhý železniční tunel. V roce 1926 byla přistavěna jednokolejná trať Vítkov - Libeň.

Významnou změnu doznal nádražní objekt v souvislosti s elektrifikací tratí. Myšlenkou elektrifikace se rakouské ministerstvo dopravy zabývalo již v roce 1910, nakonec k ní došlo až v roce 1928. Za přítomnosti Františka Křižíka byly v srpnu 1926 zahájeny stavební práce, první elektrifikované vlaky se rozjely do Vysočan 27. dubna 1928. Od 15. května téhož roku byl zahájen provoz na všech elektrifikovaných tratích.

V období 2. světové války (1940 - 1944) byl proražen druhý vinohradský tunel, veškerá doprava byla pak přesměrována sem, aby se mohla provést zároveň rekonstrukce prvního tunelu. Tratě do Vršovic a na Smíchov pak již po rekonstrukci byly vedeny každá samostatně.

Rok 1974 byl dalším významným mezníkem pro Hlavní nádraží, 9. května byla otevřena stanice metra Hlavní nádraží. Nová odbavovací hala, jak ji známe dnes, byla postavena v letech 1972 - 1979. Stavěla se opět na základě architektonické soutěže (vítězné projekty autorů Josefa Dandy, Aleny a Jana Šrámkových, Julie Trnkové a Jana Bočana) a přímo nad nádražní halou vede jeden z nejvýznamnějších silničních tahů v Praze - Severojižní magistrála.

Třetí vinohradský tunel na jižní straně nádraží vznikl v letech 1983 - 1989, rekonstrukce výhybek a zabezpečovacího zařízení na severním zhlaví byla provedena v roce 1985. V roce 1994 tu byla uvedena do provozu další tři nová nástupiště (č. 5, 6, 7). 

Park před nádražím (Vrchlického sady, nazývané lidově Sherwood) a odbavovací hala byly často sídlem narkomanů, bezdomovců a místem prostituce. Tuto situaci určitým způsobem změnila rozsáhlá rekonstrukce v letech 2006 - 2014. Hlavním architektem byl Patrik Kotas a stavební práce zde přesáhly investici jedné miliardy korun. Dnes je Hlavní nádraží chloubou Prahy a je na úrovni nejmodernějších západoevropských nádraží. Samotný park před nádražím však stále patří k zóně bezdomovců, prostituce (zejména homosexuální) a distribuce drog.