Praha Masarykovo nádraží
| Typ: | Technická památka |
|---|---|
| Kraj: | Hlavní město Praha |
| Město: | Praha |
| Výška: | 194 m n.m. |
| GPS: | 50°5'16.571"N, 14°26'2.915"E |
Kdysi nádraží na periferii města, dnes nádraží v jeho centru
Vůbec prvním pražským kolejovým nádražím bylo tzv. nádraží Bruska Lánské koněspřežky (dnešní nádraží Praha-Dejvice) postavené v roce 1830. V dalším sledu se stavělo nádraží státní dráhy mezi ulicemi Hybernská a Blátivá (dnes Havlíčkova). Bylo to první nádraží parostrojní železnice v Praze a název Masarykovo nádraží získalo až mnohem později. Umístění nádraží a kolejiště navrhoval Jan Perner, stavby budov vedl architekt Antonín Jüngling. Tehdy šlo o stavbu na periferii města, v těsném sousedství městských hradeb, které byly proraženy tunelem. Tunel se na noc zavíral branami, což si dnes nikdo z nás neumí ani představit.
Nádraží státní dráhy (dnes Masarykovo) je nejstarší nádražní stavbou v Praze a zároveň nejstarším provozovaným koncovým nádražím v Evropě. Stavba nádražního objektu trvala 9 měsíců a pracovalo zde 4 tisíce dělníků, byla dokončena v roce 1845 a pražské státní nádraží se tehdy stalo koncovou stanicí železnice císařsko královské Severní státní dráhy Rakousko-Uherské monarchie. Pravidelný veřejný provoz byl na trati zahájen 1. září 1845, další stanicí byly až Běchovice, do Běchovic byla železnice dvoukolejná, dále pak jednokolejná.
Klasicistní, empírová stavba s nádechem novorenesance
Nádraží původně sestávalo ze dvou samostatných dvoupatrových budov, jedné příjezdové a druhé odjezdové. Dřevěné prosklené zastřešení nástupišť a haly mezi budovami podepřené litinovými sloupy pochází z roku 1862. O 7 let později tu vyrostla budova restaurace na rohu Hybernské a Havlíčkovy ulice. Nádražní budovy a zastřešení jsou postaveny ve stylu vrcholného empíru a klasicismu v kombinaci s tehdy moderní, nastupující architekturou romantické novorenesance. V roce 1922 byla k nádraží přistavena ještě pošta na východní straně odjezdové budovy.
Severojižní magistrála uchránila nádraží před jeho zrušením
Menšího rozšíření prostoru se nádraží dočkalo v letech 1893 - 94 a výrazná změna vzhledu nádraží přišla v letech jeho rozsáhlé přestavby během druhé světové války (1938 - 1945) pod vedením architekta A. Parkmanna. Další změnu zaznamenalo nádraží v 80. letech 20. století při výstavbě trasy B pražského metra. (Již v 50. letech minulého století se uvažovalo o zrušení Masarykova nádraží (tehdy nádraží Praha-Střed), kolejiště totiž představovalo značnou překážku pro osobní automobilovou dopravu v centru města. Situaci vyřešilo až přemostění nádraží severojižní magistrálou v 70. letech. Magistrála tak umožnila přímé spojení z nádraží Praha-Střed na nádraží Praha-Vysočany a Praha-Holešovice, zánikem tzv. Hrabovské spojky však odpadla možnost propojení nádraží Praha-Střed s Hlavním nádražím (zejména manipulační jízdy nejkratší cestou cca 300 metrů mezi oběma stanicemi).
Poslední významná oprava nádraží proběhla v 90. letech ve snaze uvést budovy pokud možno do téměř původního vzhledu. V roce 2011 byla obnovena i odjezdová hala, ve které je umístěna bronzová busta T. G. Masaryka odhalená v roce 1990 za přítomnosti jeho vnuček.
Masarykovo nádraží změnilo svůj název sedmkrát
Velmi zajímavé je i pojmenování dnešního Masarykova nádraží. Za posledních 170 let se jeho název změnil sedmkrát:
1. 1845 - 1862 Praha (Prag)
2. 1862 - 1919 Praha státní nádraží (Prag Staatsbahnhof)
3. 1919 - 1940 Praha Masarykovo nádraží (Prag Masarykbahnhof)
4. 1940 - 1945 Praha Hybernské nádraží (Prag Hibernerbahnhof)
5. 1945 - 1952 Praha Masarykovo nádraží
6. 1953 - 1990 Praha-Střed
7. od března 1990 až doposud Praha Masarykovo nádraží
