Lužické hory se svými vrcholy Luž, Pěnkavčí vrch, Jedlová, Hvozd, Studenec a Klíč jsou působivé pohoří severních Čech vzniklé ztuhlým čedičovým a znělcovým magmatem. Oblast byla v minulosti známa zejména sklářským a hutnickým průmyslem a těžbou stříbra.
Lužické hory, ač nevelké pohoří, patří k našim nejkrásnějším. Je sevřené mezi Děčínskou vrchovinou a Ještědsko-kozákovským hřbetem a z jižní strany Ralskou pahorkatinou a Českým středohořím.
Tolik působivý vzhled Lužických hor, co vytváří zajímavá panoramata, vznikl z křídových pískovců, kterými v třetihorách proniklo na mnoha místech žhavé magma a ztuhlo do formy čedičových a znělcových hornin ve tvaru komolých kup.
Kdo se do těchto končin vypraví, nalezne tu mnoho působivých míst - několik naučných stezek, přírodních rezervací a památných míst, několik památných stromů, z nichž nejznámější je tisíciletý tis v Krompachu, ledovou jeskyni u Horní Světlé, přehradu Naděje, hrad Tolštejn, hrad Milštejn, rozhlednu na Jedlové a krásnou vyhlídku z nejvyšší hory Luž.
