Zámek Chropyně
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Zlínský kraj |
| Okres: | Okres Kroměříž |
| Město: | Chropyně |
| Výška: | 198 m n.m. |
| GPS: | 49°21'19.811"N, 17°21'54.645"E |
Od tvrze přes manýristickou budovu k zámku olomouckých biskupů
Na místě dnešního zámku stávala původně středověká rovinná tvrz vodního typu doložená z r. 1542, kdy ji do dědičného vlastnictví získali páni z Ludanic. R. 1567 přechází Chropyně do držení zemského hejtmana Hanuše Haugvice z Biskupic, který zde v r. 1579 začíná budovat zámek Nový Haugvicov. Stavba však nebyla dokončena. R. 1615 chropyňské panství kupuje František kardinál z Ditrichštejna, který je o dva roky později směnil olomouckému biskupství, v jehož vlastnictví zůstává až do r. 1848. Za třicetileté války Chropyni vydrancovali Valaši (r. 1621) a Švédové (v l. 1642 a 1643). Při posledním útoku zámek vyhořel a stejný osud postihl i velkou část městečka.
Někdejší patrová manýristická budova s kaplí a věží, postavená po r. 1615, byla obnovena a upravena v l. 1701-1703; tuto rekonstrukci, kterou dal provést tehdejší majitel, biskup Karel vévoda Lotrinský, uskutečnil stavitel Matyáš Porst podle projektu Giovanniho Pietra Tencally; zámek tak získal nynější vzhled. K dalším úpravám chropyňského sídla přistupuje v l. 1856-1858 kardinál Bedřich Fürstenberk – týkají se především obou hlavních historických sálů; jejich adaptaci v romantizujícím stylu provádí biskupský inženýr František Drbal. Poté, co koncem 19. století požár zničil bohatě profilovanou cibulovitou helmici střechy věže, nahradilo ji r. 1892 dnešní zastřešení v podobě osmibokého jehlanu. Po r. 1945 zámek připadl státu, v 70. letech 20. století se pak jeho novým uživatelem stává Muzeum Kroměřížska, které v témže období provedlo generální rekonstrukci zchátralého objektu, přilehlé hospodářské budovy, parku i Zámeckého rybníka. Renovovaný interiér zámku je určen pro muzejní expozice a výstavní účely. Po r. 1989 se chropyňská pamětihodnost opět vrací do vlastnictví Arcibiskupství olomouckého.
Interiéry: pušky pro siláky, strop s 63 erby, stůl s ukrytým králem
Oba historické sály – Rytířský a Ječmínkův – se nacházejí v prvním patře zámku. Rozsáhlý Rytířský sál návštěvníky upoutá především početnou sbírkou zbraní instalovanou na stěnách; tento soubor byl přivezen r. 1855 ze zbrojnice biskupského hradu Mírov a představuje výzbroj pluku z doby třicetileté války – chladné a palné zbraně. Mezi nimi lze najít i takové kuriozity, jako jsou obří pušky o hmotnosti 40 kg; aby mohly být uplatněny v boji, museli je nést tři muži. Sál se též prezentuje kazetovým stropem s 63 erby, převážně členů rodu Fürstenberků, za nichž vznikl nejen tento strop, ale i dřevěné obložení stěn s lavicemi. Druhý ze sálů – Ječmínkův – svým názvem odkazuje na místní pověst o spravedlivém králi; první písemný záznam této legendy je z počátku 19. století a pochází od hranického lékaře J. H. A. Gallaše. Sál býval jídelnou a jsou v něm mj. instalována kamna z pestře polévaných kachlů či soubor středoevropského cínového nádobí z 18. století. Pro řadu návštěvníků však nejpoutavějším exemplářem patrně bude starý masivní vyřezávaný stůl kruhového tvaru, v němž se prý Ječmínek ukrývá. Pokud na stůl zaklepe kdokoli z návštěvníků a je to dobrý člověk, Ječmínek by se mu údajně měl ozvat. V dalších místnostech jsou vystaveny exponáty zaměřené na pravěkou historii Chropyně, dějiny místního rybníkářství (na zdejším panství mělo dlouholetou tradici), zemědělství či lidovou kulturu.
Pamětní síně E. Filly a E. Axmana; rybník se vzácnou flórou a faunou
Ve druhém patře zámku je instalován památník věhlasného chropyňského rodáka, malíře, grafika a sochaře Emila Filly (1882-1953), význačného představitele expresionismu a kubismu v českém, ale i evropském výtvarném umění. Mramorové sály v přízemí slouží k pořádání příležitostných výstav většinou etnografického zaměření, v arkádách se nachází nevelký památník skladatele a hudebního teoretika Dr. Emila Axmana (1887-1949). Od r. 1985 bývá zámecký areál každý lichý rok koncem května dějištěm populárních Hanáckých slavností.
Zámek patří sice k méně známým, návštěvníky však zaujme – kromě výše uvedeného – také úpravností a zachovalostí svých interiérů; přitom ještě v 70. letech minulého století se jeho prostory nacházely ve zpustošeném stavu a sloužily jako sýpky. Osvěžující zpestření nabídne procházka k nedalekému Zámeckému rybníku (o rozloze cca 22 ha), který je domovem vzácných rostlin a živočichů a tudíž i národní přírodní rezervací; mj. se jedná o významné hnízdiště racka chechtavého a lokalitu vzácné vodní rostliny kotvice vzplývavé. U rybníka rovněž začíná naučná stezka Okolo Chropyně, vedoucí lužním lesem v okolí této nádrže.
Známá pověst o Ječmínkovi – chrání legendární král Chropyni i dnes?
Zámek nejvíce proslavila pověst o králi Ječmínkovi, o jejíž věhlas se zasloužil především Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. Podle této legendy právě na chropyňském sídle žil kdysi dávno bohatý a udatný rytíř. Díky jeho skromnosti a smyslu pro spravedlnost ho poddaní milovali. Avšak poté, co se dočká povýšení na moravského markraběte, začne se měnit k horšímu – najde zalíbení v nákladných a okázalých radovánkách a aby na ně získal dost peněz, zatěžuje poddané stále vyššími daněmi. Jeho žena se mu snaží hýření rozmlouvat, což však jednoho dne rozlítí markraběte natolik, že ji - ač těhotnou - dá ze zámku vyhnat. Zámecká paní se ukryje v lánu obilí, kde pak porodí chlapce. Poddaní ji najdou, i s dítětem vezmou k sobě domů a na památku toho, že se hošík narodil v ječmeni, mu začnou říkat Ječmínek. Mezitím markrabě záhy sezná, že chyboval, a nechá ženu se synkem hledat; avšak jako by se po nich zem slehla. Nešťastný chropyňský pán nakonec ze žalu a zoufalství ukončí svůj život skokem do zámecké studny. A mezi poddanými se začne šířit zvěst, že Ječmínek se jednou přece jen vrátí – přijde na pomoc, až bude jeho lidu zle. Víra v Ječmínka se na Hané udržela po staletí a dle místních obyvatel se hanácký král čas od času skutečně vrací. Například kdykoli v posledních letech zasáhly střední Moravu povodně, Chropyně jako zázrakem zůstala ušetřena, přestože v okolí napáchala velká voda značné škody.
