Zámek Náchod
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Královéhradecký kraj |
| Okres: | Okres Náchod |
| Město: | Náchod |
| Výška: | 410 m n.m. |
| GPS: | 50°25'7.750"N, 16°9'41.822"E |
Náchod do r. 1544: rytíři, králové i zemský škůdce
Město i raně gotický hrad (pozdější zámek) Náchod založil kolem r. 1254 pravděpodobně rytíř Hron z Náchoda pocházející z panského rodu Načeraticů. Náchodské sídlo, vybudované na strategicky významném místě při zúžení Zemské brány do průsmyku zvaného Branka, mělo důležitou funkci strážce zemské obchodní stezky z Čech do Kladska. Během staletí se vzhled sídla několikrát změnil; původně gotický hrad se rozrostl do poměrně rozsáhlého pevnostního celku. Často se střídali i jeho majitelé: k nejvýznamnějším patřili např. český král Jan Lucemburský (v l. 1316-1325), Berkové z Dubé (1325-1367) nebo Anna kněžna Svídnická (1367-1390). R. 1437 se Náchoda zmocnil husitský hejtman, rozkolník a zemský škůdce Jan Kolda ze Žampachu, který se svým synem podnikal z hradu loupeživé nájezdy do širokého okolí včetně Slezska. Přítrž počínání Koldy mladšího učinil až dědičný majitel hradu a budoucí král Jiří z Kunštátu a Poděbrad, jenž Náchod v r. 1456 po dvoutýdenním krvavém obléhání dobyl. Krátce (v l. 1533-1544) hrad vlastnili Pernštejnové.
1544-1620: renesanční éra Smiřických
Významnými majiteli Náchoda byli v l. 1544-1620 Smiřičtí ze Smiřic; představovali jeden z nejbohatších rodů v Čechách, který počátkem 17. století vlastnil nejrozsáhlejší pozemkový majetek v království. Smiřičtí přistupují k rozsáhlým stavebním úpravám hradu, jejž během let 1566-1614 přeměňují ze staré středověké pevnosti na pohodlný renesanční zámek. Došlo k přebudování gotického palácového komplexu v renesančním slohu a přistavení nového křídla s arkádovým ochozem – později částečně zazděným. Venkovní omítky pokryla pro renesanci typická sgrafitová výzdoba. Nerovná plocha původního hradního dvora byla rozdělena na dvě výškově odlišná nádvoří – horní a dolní - spojená schodištěm včleněným spolu s malou hodinovou věží do zdi rozdělující oba dvory. Uvedenou přestavbu provedli italští architekti, kteří předtím pracovali pro Pernštejny v Novém Městě nad Metují. Jádrem a dominantou celé rezidence zůstala původně gotická válcová věž, r. 1570 poškozená bleskem a při rekonstrukci opatřená arkádovým ochozem a dvojí lucernou s bání. Poslední mužský zástupce rodu Smiřických – Albrecht Jan (1594-1618) – patřil k vůdčím osobnostem stavovského protihabsburského povstání, aktivně se účastnil květnové defenestrace r. 1618 a figuroval i v prozatímní vládě třiceti direktorů. Smiřického zainteresovanost na odboji vedla k tomu, že se stal vážným kandidátem královského trůnu. Jeho slibně se rozbíhající kariéru však neočekávaně utíná vážná nemoc (patrně tuberkulóza), jíž v listopadu 1618 podléhá. Náchodské panství tak získává jeho sestra Markéta Salomena, která po bitvě na Bílé hoře prchá do ciziny, podobně jako krátce před ní tzv. Zimní král Fridrich Falcký, jenž na zámku v Náchodě strávil svou poslední noc v Čechách při svém útěku ze země.
1620-1783: Valdštejn, Trčkovi, Piccolominiové a barokní přestavby
Část rozsáhlých statků Smiřických byla zkonfiskována, část získal Albrecht z Valdštejna (ten se pravděpodobně na zámku v Náchodě dne 15. 9. 1583 narodil), avšak již r. 1623 prodává náchodské panství Marii Magdaleně Trčkové z Lípy; ta je pak r. 1629 postoupila svému nejstaršímu synovi Adamu Erdmanu Trčkovi z Lípy. Adam Erdman, poslední majitel Náchoda pocházející z řad české šlechty, byl spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna zavražděn v Chebu r. 1634. Ještě téhož roku získává od císaře Ferdinanda II. celé panství i se zámkem italský šlechtic, císařský generál Ottavio Piccolomini de Arragona - jako odměnu za válečné zásluhy a odstranění Valdštejna. Věrolomný a bezskrupulózní Ottavio r. 1656 kuriózně zahynul po nešťastném pádu z koně. Piccolominiové vlastnili zámek do r. 1783 a zasloužili se o jeho zásadní úpravy a přestavby (zejména barokní). Došlo k nim ve druhé polovině 17. a v 18. století; náchodská rezidence jimi získala v podstatě svou dnešní podobu. První fáze stavebních prací se zaměřila hlavně na zdokonalení zámeckého opevnění (podle projektu známého italského vojenského inženýra Giovanni Pieroniho). Důvodem byly zkušenosti z třicetileté války a také obavy před tureckým nebezpečím. Další seriál stavebních úprav řídil významný architekt Carlo Lurago – opět Ital, stejně jako mnozí ze stavitelů či umělců (hlavně malířů a štukatérů), působících tehdy na náchodském zámku. V l. 1651-1659 byl vybudován tzv. Piccolominský trakt s kaplí Nanebevzetí Panny Marie na třetím nádvoří; do podoby interiérů hlavních budov již zasahují barokní úpravy. V l. 1729-1730 uzavírá rod Piccolomini svou stavební epochu zbudováním tzv. úřednického traktu (práce řídil Antonín Brath) a zámecké jízdárny (r. 1744).
Biron a Zaháňská, čili na dvoře vévodském
Po vskutku epizodickém vlastnictví Náchoda rodem Desfoursů (1783-1792) kupuje panství r. 1792 ve veřejné dražbě Petr Biron, vévoda kuronský a zaháňský. Tento vzdělanec, milovník umění a věd mění svou rezidenci v sídlo pulsující intenzivním kulturním životem. Přímo na zámku zřizuje divadlo, kde pořádá představení čtyřikrát týdně; dvakrát v týdnu se také koncertovalo ve Španělském sále. Vévoda zazářil i jako osvícený reformátor: na zdejším panství nahradil robotní povinnosti peněžní rentou. Bironovu náchodskou éru zachycuje román A. Jiráska Na dvoře vévodském. Již v r. 1800 však Petr Biron umírá; panství dědí nejstarší z jeho čtyř dcer, Kateřina Vilemína Zaháňská, zpopularizovaná jako„paní kněžna“ románem Babička od B. Němcové. Po smrti vévodkyně Zaháňské (1839) přechází majetek do rukou její sestry Pavlíny, která r. 1840 zámek prodává německému knížeti Karlu Octaviovi Biesterfeld-Lippe. O dva roky později panství kupuje za 2, 5 miliónu zlatých Jiří Vilém Schaumburg-Lippe; tento německý knížecí rod vlastnil Náchod až do r. 1945, kdy dochází ke konfiskaci a převodu zámku do správy státu.
Pozoruhodné interiéry: tapisérie, květinová zátiší, kaple a Španělský sál
Návštěvníci zámku mají k dispozici tři samostatné prohlídkové okruhy (Reprezentační pokoje Piccolominiů, Salony druhého patra a Na dvoře vévodském), z nichž každý je zaměřen na jiné období historie náchodské rezidence. Interiéry upoutají pozornost bohatou vnitřní výzdobou i vzácnými mobiliáři. Mimořádnou hodnotu vykazuje především piccolominská kolekce bruselských tapisérií ze 17. a počátku 18. století, významná i v evropském kontextu. Z rozsáhlé obrazové sbírky nutno zmínit kromě portrétní galerie (Piccolominiové a další majitelé Náchoda) zejména unikátní soubor květinových, ovocných a loveckých zátiší z období baroka. Zdejší knihovna uchovává více než 26 000 svazků ze 17. – 20. století (patří k největším zámeckým bibliotékám v Čechách). Excelentní barokní interiéry představují jak kaple Nanebevzetí Panny Marie z r. 1654 s náročnou štukovou a malířskou výzdobou, tak i Španělský sál s oslavnou nástropní freskou (F. A. Scheffler) a bohatou štukovou dekorací (C. G. Bossi). Události třicetileté války zde připomíná mj. rozměrné plátno Bitva u Thionville od nizozemského malíře Pietra Snayerse; autorem portrétu O. Piccolominiho je Joachim Sandrart. Navštívit lze také hladomornu, gotické sklepy, zámeckou věž s překrásným pohledem na město, vyhlídkové terasy, či medvědárium obývané dvěma medvědy (Dášou a Ludvíkem), které je svého druhu největší v Čechách. Kromě anglického parku se starými cizokrajnými stromy patří k zámku ještě Piccolominská zahrada ve francouzském stylu, založená r. 1751.
