Hrad a zámek Grabštejn
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Liberecký kraj |
| Okres: | Okres Liberec |
| Město: | Chotyně |
| Výška: | 313 m n.m. |
| GPS: | 50°50'45.506"N, 14°52'34.511"E |
Hrad s mlhavými počátky - založen v 13. století? Grafenstein pánů z Donína
Na době vzniku Grabštejna se historikové dosud nemohou zcela shodnout. J. G. Sommer sice uvádí, že hrad mohl být postaven již v 11. století (r. 1044), avšak tato hypotéza se zdá málo pravděpodobná. V současnosti převládá názor, že Grabštejn vznikl okolo poloviny 13. století. Dle kronikáře Neplacha odňal Přemysl Otakar II. hrad, zvaný tehdy Ulsicz či Ulsytz, neznámému šlechtici a udělil jej r. 1256 v léno Jindřichovi z Donína. Dominantou nově vybudovaného sídla i širokého okolí se stala vysoká a mohutná okrouhlá věž (bergfrit); ta byla během dlouhého trvání své existence několikrát přestavěna. Věž, dnes sníženou a opatřenou historizující helmicí, lze považovat za nejvýznamnější památku na nejstarší fázi stavebních dějin Grabštejna (zvaného ve 13. století Grafenstein).
Turbulentní 15. století: hrad několikrát dobyt; lákavá města v Lužici
Lokalizace hradu na strategickém místě nedaleko trojmezí Čech, Lužice a Dolního Slezska předurčovala Grabštejn ke střežení cesty do Čech v tomto uzlovém, hraničním bodě. Exponované oblasti odpovídalo i množství válečných střetů, jejichž dějištěm se hrad stával - zejména v neklidném 15. století; tehdy Grabštejn několikrát změnil svou posádku, byl vícekrát dobýván, pobořen a znovu obnoven. Často jej střídající se držitelé využívali jako základnu k výpadům do okolí, zejména k bohatým městům v Lužici. Pravděpodobně z této doby pochází i linie opevnění s flankovacími věžicemi; tato fortifikace se částečně zachovala ve hmotě jižního křídla.
Za husitských válek se Donínové přidali na stranu katolické šlechty a lužických měst. V tomto období došlo k několikerému obléhání hradu, přičemž patrně třikrát byl dobyt. Poprvé se tak stalo r. 1430, kdy neodolal náporu vojska vedeného Mikulášem z Kaišperka. Pět let pak Kaišperkovy oddíly podnikaly loupeživé výpady do Lužice a na biberštejnské statky. Po Mikulášově zajetí Lužičany v r. 1435 se hradu na krátkou dobu zmocnil husitský hejtman Jan Čapek ze Sán; lužická města, sužovaná nájezdy jeho posádky, vyzbrojila vojsko, které Grabštejn dobylo podruhé. Donínové, mající od r. 1437 hrad opět v držení, kráčejí v nekalých stopách Kaišperka i Čapka ze Sán a vyrážejí do prosperujících lužických měst na další loupeživé výpravy. R. 1450, za Václava z Donína, spojené vojsko lužického Šestiměstí a Biberštejnů hrad po třítýdenním obléhání dobylo. (Dle některých zdrojů však prý Grabštejn tomuto soustředěnému několikatýdennímu náporu odolal).
16. stol.: Doníny střídá dr. Mehl; hrad se mění v renesanční zámek
Páni z Donína vlastnili hrad po tři století, až do r. 1562, kdy museli své severočeské sídlo pro velké dluhy prodat. Grabštejnské panství i s hradem kupuje za 300 000 zlatých zemský rada a místokancléř dr. Jiří Mehl ze Střelic (1515-1589). Ten pak nechává původně gotický hrad velkolepě renesančně přestavět; v l. 1566-1586 vzniká pohodlné a reprezentativní sídlo, jež tvoří tzv. Starý zámek (bývalý hrad) a pod ním vybudovaný Nový zámek. Během těchto rozsáhlých úprav změnila zcela podobu i původní kaple sv. Barbory, která díky ojedinělé malířské výzdobě a velmi hodnotnému vnitřnímu vybavení patřila - už ve své době - mezi nejpůsobivější renesanční prostory českého venkova. Navzdory několika dalším přestavbám a opravám (z let následujících) zůstala renesanční podoba Grabštejna z Mehlovy éry zachována a pro Starý zámek je charakteristická dodnes. Zámecký pán se však příliš velké popularitě u svých poddaných netěšil – r. 1569 neváhal krutě potlačit jejich povstání, které vypuklo na grabštejnském panství.
16. – 17. stol.: pestrá paleta majitelů; základna pro Švédy; pryč s hradbami
V r. 1586 byl Jiří Mehl donucen své čerstvě zvelebené sídlo prodat. Novým vlastníkem celého panství se stává Mehlův přítel, štýrský šlechtic Ferdinand Hoffmann z Grünenbühlu, po jehož smrti (r. 1607) přechází Grabštejn do majetku rodu Černousů. Následovaly dramatické události třicetileté války - r. 1622 vyhořela velká hradní věž, poté se zámku zmocnili načas Valdštejnové (Albrecht a Maxmilián) a v r. 1645 pak švédské oddíly generála Königsmarka, které odsud několik let - až do června 1648 – drancovaly celé okolí. Černousové prodávají zámek v r. 1651 Nosticům a ti ještě téhož roku Trauttmansdorffům. Ani tento vlivný rod však nedokáže zvrátit rozhodnutí o zboření mohutného hradního opevnění; demolice, jejímž účelem bylo snížit vojenský význam Grabštejna, se uskuteční po r. 1655 na přímý rozkaz císaře.
18. - 20. stol.: epocha Clam-Gallasů – stavební úpravy, založení parku
R. 1704 prodal zadlužený Jan Josef z Trauttmansdorffu zámek i s panstvím hraběti Janu Václavu Gallasovi. Noví vlastníci pak připojili Grabštejn ke svým severočeským državám se střediskem ve Frýdlantu. Gallasové (později Clam-Gallasové) nechávají na zámku provést několik úprav. R. 1843 zapálí blesk Starý zámek; ten je poté obnoven, snížen o jedno poschodí, avšak zůstane již většinou neobydlený. Ještě předtím, r. 1818, získá původně renesanční Nový zámek dnešní klasicistní podobu; kolem něj v témže roce vznikne rozlehlý park s mnoha vzácnými dřevinami. Clam-Gallasové si vydobyli věhlas nejen jako podporovatelé výtvarného umění, ale i díky přátelství s čelnými hudebníky té doby (mj. Ludwigem van Beethovenem).
Po r. 1945: azyl pro vojáky, zpustnutí hradu…a v 90. letech jeho záchrana
R. 1945 byl zámek rodině Clam-Gallasů, jež musela opustit naše území, zkonfiskován a zestátněn. Od r. 1953 sídlila na Grabštejně vojenská posádka tehdejší Československé lidové armády; zanedbávaný objekt chátral, avšak jeho devastace vyvrcholila až po odchodu vojáků ze Starého zámku. Grabštejnu notně pouštěli žilou příležitostní vandalové, hledači pokladů a zloději materiálu. Pokud se nějaké záchranné práce vůbec uskutečnily, dělo se tak vždy díky úsilí nejrůznějších nadšenců, fandů a přátel hradu. Náročná rekonstrukce této památky se rozeběhla až po r. 1989 – nejprve statickým zabezpečením nosných konstrukcí, tj. krovů, stěn a stropů. Dalších několik let trvalo, než byla opravena a zrestaurována budova Starého (či také Horního) zámku; ten je od r. 1992 zpřístupněn veřejnosti. Nový (nebo též Dolní) zámek a přilehlý park dnes využívá Armáda ČR k výcviku služebních psů a jako základnu pro armádní psovody.
Proces záchrany Grabštejna je výjimečný nejen velmi citlivě prováděnou rekonstrukcí, ale i obdivuhodným podílem neziskového a nestátního sektoru. V naší zemi není mnoho případů, kdy by byla zachráněna a zcela opravena takto silně narušená pamětihodnost. Podařilo se rovněž navrátit velké množství původního mobiliáře. V současnosti patří zámek mezi příkladně restaurované památkové objekty mimořádného významu; veřejnosti jsou tak postupně zpřístupňovány další části areálu. Ve prospěch rekonstrukce Grabštejna (zejména pak unikátní kaple sv. Barbory) se na hradě konají od r. 1993 tradiční benefiční koncerty, úzce spjaté se sólistou Opery Národního divadla v Praze a chotyňským rodákem Luďkem Vele.
Jedinečná kaple sv. Barbory, sklepení s tajnou chodbou, 86 schodů na věž
Navzdory pozdějším přestavbám si interiéry Grabštejna zachovaly charakter středověkého hradu. Nejhodnotnější a návštěvnicky nejatraktivnější prostorou je klenutá renesanční kaple sv. Barbory (zmíněná již výše); její současný vzhled pochází z r. 1569, ač prvně připomínána je už ve 14. století. Tento klenot raného manýrismu v Čechách má stěny i strop zcela pokryty figurálními a ornamentálními malbami; nikde jinde v českých zemích se nedochoval tak rozsáhlý nástěnný cyklus maleb již ze 60. let 16. století jako zde, navíc mimořádné umělecké kvality, srovnatelné ve své době už jen s dvorskou vídeňskou produkcí. Interiér kaple nabízí i další kumštýřský skvost - renesanční malované lavice zvané stally.
Kromě této prostory si návštěvníci Grabštejna mohou prohlédnout gotické hradní sklepení s tajnou chodbou nebo pokoje ve dvou patrech hradu, jež jsou zařízené převážně původním nábytkem, obrazy a dalšími doplňky; také lze vystoupat 86 schodů na ochoz hradní věže umožňující široký rozhled do trojmezí. Zpřístupněna je rovněž expozice připomínající vztah Josefíny Clary-Aldringen, později provdané Clam-Gallasové, a Ludwiga van Beethovena; ten Josefíně dokonce připsal několik skladeb.
Na západní straně Grabštejna je dodnes patrné nejstarší jádro zámeckých zahrad. Původní barokní zahrady na jižním svahu byly přeměňovány na užitkové; proto se zde můžeme setkat s celou řadou bylin (plicník, heřmánek, třezalka, prvosenka, podběl). Tato bylinná zahrada je dnes cíleně doplňována na zhruba 50 druhů léčivek a užitkových rostlin. Východní část ostrožny zaujímají dřeviny (javory, smrky, borovice, duby, kaštany); jde o typickou ukázku romanticky pojaté zahrady.
V současnosti bývá Grabštejn dějištěm řady kulturních a společenských akcí (semináře, konference, svatby aj.); pravidelně se zde konají letní festivaly Worldfest a Létohrádky, dále různé koncerty, výstavy, rytířské turnaje atd.
