Zámek Ratibořice
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Královéhradecký kraj |
| Okres: | Okres Náchod |
| Město: | Česká Skalice |
| Výška: | 299 m n.m. |
| GPS: | 50°24'54.086"N, 16°3'9.432"E |
14. stol. - tvrz rytíře Vaňka; po r. 1582 panství v rukou Smiřických a Trčků
Na místě dnešního zámku a hospodářského areálu stávala středověká tvrz. Zpráva o ní se objevuje již k r. 1388 a představuje tak první písemnou zmínku o existenci panského sídla a vsi v Ratibořicích. Jako majitel tvrze je uveden rytíř Vaněk ze Žampachu, který se rovněž psal z Ratibořic. R. 1464 kupuje Ratibořice Aleš z Rýzmburku – od tohoto letopočtu se malé ratibořické panství stává součástí rozlehlejšího panství rýzmburského. V r. 1534 je však tvrz uváděna již jako pustá.
R. 1582 kupuje obě državy – Ratibořice i Rýzmburk – rod Smiřických ze Smiřic a připojí je k jejich náchodskému dominiu; tvrz tak definitivně ztrácí svou správní funkci a postupně zaniká. Po bitvě na Bílé hoře Smiřičtí (v důsledku konfiskací) o své náchodské panství přicházejí. Jeho novým vlastníkem a zároveň posledním českým majitelem se stává Adam Erdman Trčka z Lípy. Tento muž však byl v Chebu dne 25. února 1634 spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna zavražděn a císař Ferdinand II. pak ještě téhož roku věnuje náchodské panství – za věrné služby - šlechtici italského původu, knížeti Ottavio Piccolominimu.
1634-1792: éra rodu Piccolomini – počátkem 18. stol. budují tzv. casino
Zájem rodu Piccolomini se však soustředil na náchodský zámek; teprve Lorenzo (Vavřinec) Piccolomini dospěl k rozhodnutí postavit v Ratibořicích barokní zámeček, který by sloužil jako letní a lovecké sídlo. Stavba byla vybudována v l. 1702-1708 podle vzoru italských letohrádků jako tzv. casino a vedl ji vysokomýtský stavitel Ondřej Tetínek (či Tetílek); po svém dokončení představoval objekt jednopatrový zámeček s kaplí a přízemním lokajským křídlem. R. 1712 Lorenzo umírá; zámek se poté stává vdovským sídlem kněžen z rodu Piccolomini, zatímco hlavní rezidencí rodu zůstává Náchod.
1825-1826: empírová přestavba za vévodkyně Zaháňské, založení parku
R. 1792 kupuje zadlužené náchodské panství Petr Biron, vévoda kuronský a zaháňský, který si Ratibořice velmi oblíbil. Po jeho smrti v r. 1800 dědí panství nejstarší dcera Petra Birona, Kateřina Frederika Vilemína Benigna vévodkyně Zaháňská (1781-1839). Krásná, bohatá a duchaplná vévodkyně, díky románu Babička zpopularizovaná jako „paní kněžna“, si Ratibořice zvolila za své stálé letní sídlo. V l. 1825-1826 nechává Kateřina Vilemína zámek přebudovat ve stylu klasicismu a empíru; touto úpravou získal objekt ráz elegantního venkovského sídla vysoké aristokracie.
V okolí zámku byl založen přírodně krajinářský park, postupně rozšířený na celé zdejší údolí řeky Úpy. Park dnes zaujímá rozlohu 5,6 hektaru, je elipsovitého tvaru a na okrajích přechází plynule do volného lesního porostu. V parku lze nalézt velké množství dřevin domácího i cizokrajného původu (ze severoamerických druhů je zde zastoupen např. liliovník tulipánokvětý a jedlovec kanadský). Proměna údolí byla dovršena vybudováním palmového skleníku a loveckého pavilonu. Nových úprav, vytapetování a přepychového vybavení se dostalo zámeckým interiérům. Část mobiliáře a bibliotéky sem byla převezena z náchodského zámku. Pozoruhodná knihovna, zbudovaná v přízemí objektu, čítala asi 6 500 svazků převážně romantické literatury. V dívčím věku sem mívala přístup také Barunka Panklová, budoucí věhlasná spisovatelka Božena Němcová.
Příběh rodiny Panklovy – ze starého bělidla do sklepního bytu pod ratejnou
Rodina Panklových přišla do Ratibořic v r. 1820 z Vídně - spolu s vévodkyní Zaháňskou a ostatními sloužícími Kateřiny Vilemíny (Jan Pankl byl panským kočím). Panklovi bydleli nejprve na starém panském bělidle v domku č. p. 6; ten však byl r. 1830 při úpravách parku zbourán a Panklovi se tak museli se svou početnou rodinou přestěhovat do nevlídného, téměř sklepního bytu v panském dvoře pod ratejnou. Barbora Panklová žila v Ratibořicích až do r. 1837, zatímco zdejší pobyt její babičky Marie Magdaleny Novotné, rozené Čudové, je doložen pouze v l. 1825-1829; tato žena se stala jednou z nejvýraznějších postav naší literatury jako ztělesněný ideál lidské moudrosti a životní harmonie.
Ratibořice schůzkám proti Napoleonovi zaslíbené (cherchez la femme)
Ještě v době než byl zámek přestavěn, dala vévodkyně Zaháňská své ratibořické sídlo k dispozici pro různá jednání týkající se protinapoleonské koalice a pozdějšího formování Svaté aliance. Z podnětu rakouského kancléře Metternicha se tyto diplomatické schůzky konaly právě v Ratibořicích. Jak poznamenal Metternichův tiskový tajemník Fridrich von Gentz, v letním sídle Kateřiny Vilemíny si podávali dveře ministři, generálové a kurýři. V Ratibořicích u kněžny Zaháňské se cestou do Opočna zastavili dokonce ruský car Alexandr I. se svým dvorem i pruský král Fridrich Vilém III. Zámecký sál se třemi vchody, situovaný v prvním patře a později nazývaný Sál tří císařů, dal vzniknout legendě o tom, že se zde r. 1813 sešli ke společnému jednání panovníci Rakouska, Ruska a Pruska; nakonec se však tato schůzka tří císařů neuskutečnila.
Vévodkyně, vychovaná v duchu romantismu, vedla bohatý kulturní a společenský život. Soustředila kolem sebe významný okruh přátel z řad umělců, filozofů i politiků, stýkala se s čelnými osobnostmi tehdejší doby (za všechny lze uvést např. literáta, vědce a politika Johanna Wolfganga von Goethe, filozofa a filologa Wilhelma von Humboldta či proslulého francouzského politika Talleyranda). S nejvlivnějším rakouským politikem, již zmíněným knížetem Metternichem, udržovala v l. 1813-1819 dlouhodobý milostný vztah. Kateřina Vilemína byla třikrát ne příliš šťastně provdána; všechna manželství posléze ukončila z vlastní vůle rozvodem, což jí umožňovalo její evangelické vyznání. Vévodkyně Zaháňská poskytla na zámku dlouhodobý azyl svým legendárním schovankám, komtesám z příbuzenstva - Kláře Bresslerové, Marii ze Steinachu, Luise Segnoret de Villiers a Emílii von Gerschau, později provdané Binzerové. Zejména Marie ze Steinachu, nejmladší ze schovanek, hluboce zapůsobila na Boženu Němcovou a zřejmě ji inspirovala k vytvoření literární postavy komtesy Hortensie v románu Babička.
19. stol.: Schaumburgové a pseudorenesanční úpravy; 20. stol.: wehrmachtem poničené interiéry
Po smrti vévodkyně Zaháňské ztrácí život v Ratibořicích na svém společenském lesku, i když zámek až do r. 1945 trvale sloužil jako oblíbené letní sídlo majitelů náchodského velkostatku. Dědičkou náchodského panství se r. 1839 stává sestra Kateřiny Vilemíny Pavlína, provdaná vévodkyně Hohenzollern-Hechingen. Již o rok později však od ní panství kupuje říšský hrabě Oktavián Lippe-Biesterfeld, který ho r. 1842 prodává říšskému knížeti Jiřímu Vilémovi Schaumburg-Lippe, suverénnímu panovníkovi jednoho z malých knížectví na severu Německa. V l. 1860-1864 nechali Schaumburgové zámek upravit do dnešní pseudorenesanční podoby. Po přestavbě byly Ratibořice letním sídlem náchodských Schaumburgů, kteří zámek vybavili mobiliářem bez větší umělecké hodnoty. Od konce 80. let 19. století se celé údolí stávalo velmi navštěvovanou lokalitou v souvislosti s dílem Babička od Boženy Němcové, turistům však vstup do zámku nebyl umožněn. Za druhé světové války se objektu zmocnila německá armáda a užívala jej ke svým účelům, přičemž došlo k poničení interiérů. Po osvobození byl zámek rodině Schaumburg-Lippe zkonfiskován a přešel do vlastnictví československého státu.
Údolí ze slavného románu – stavební a technické památky, sousoší, splav aj.
Jak již bylo zmíněno v textu, ratibořický zámek a Babiččino údolí, patřící k nejnavštěvovanějším turistickým cílům v ČR, získaly věhlas zejména díky proslulému dílu Boženy Němcové, románu Babička; jeho děj zasadila slavná spisovatelka právě do těchto míst. V povědomí lidí tak zdomácněly i další objekty nacházející se v Babiččině údolí a uváděné v knize - seznámit se s nimi blíže lze při procházce naučnou stezkou Babiččino údolí. Stezka začíná v České Skalici, prochází údolím řeky Úpy a končí u Rýzmburského altánu. Měří 7,5 km, obsahuje 18 naučných tabulí a 7 literárních a přírodovědných zastavení. Část Babiččina údolí - od Slatiny nad Úpou po Českou Skalici, o rozloze 780 ha – je chráněnou národní přírodní památkou. Dominantu údolí představuje zámek, po jehož návštěvě lze projít zámeckým parkem okolo jezírka ke skleníku z r. 1830. Pěšina, zvaná Bathildina stezka, spojuje zámecký areál s Babiččiným údolím. Zde si pozornost návštěvníků zaslouží nejen technické památky typu Ludrova (nebo též Rudrova) mlýna či historického vodního mandlu z první poloviny 19. století, ale i fragmentárně dochovaný závlahový systém, v minulosti umožňující intenzivní luční hospodaření. Nedaleko mlýna se nachází známé a často fotografované sousoší Babička s dětmi, dílo významného českého sochaře Otto Gutfreunda; na základní kámen budoucího pomníku, položený 25. 7. 1920 (v roce 100. výročí narození B. Němcové), poklepal sám Alois Jirásek a slavnostní odhalení sousoší v r. 1922 se stalo národní událostí – v údolí tehdy mj. defiloval velkolepý průvod krojovaných účastníků s alegorickými vozy. Cesta proti proudu mlýnského náhonu dovede návštěvníky k hlavnímu dějišti románu Babička – ke Starému bělidlu. Tato rustikální stavba v podobě malé dřevěné roubenky kryté šindelem je zařízena lidovým nábytkem a předměty denní potřeby podle spisovatelčina vyprávění. (Původní Staré bělidlo nechala vévodkyně Zaháňská zbourat při výstavbě skleníku). Za Starým bělidlem šumí Viktorčin splav na řece Úpě. Původní ratibořický jez, jak jej znala Barunka či Viktorka, byl dřevěný. Stával vlevo od dnešního splavu a byl zasypán při budování nového jezu počátkem 20. století při regulacích řeky a stavbě zavodňovacího systému luk.
Interiéry ve znamení empíru; expozice připomínající dvě slavné ženy
Zámek Ratibořice je prostá patrová budova obdélného půdorysu s valbovou střechou, charakteristická nástavbou úzkého střešního altánu se šesti komíny. Od začátku 80. let 20. století do jara 1991 se prováděla komplexní rekonstrukce zámku souběžně s postupným restaurováním mobiliáře. R. 1991 tak mohla být ratibořická pamětihodnost – po dlouhé pauze- opět zpřístupněna pro veřejnost. O tři roky později došlo k otevření druhé části instalace, věnované době posledních majitelů, rodu Schaumburg-Lippe a jejich příbuzným z dánské královské rodiny. Bylo rozhodnuto prezentovat veřejnosti – formou stálé expozice – dobu mládí B. Němcové a také interiéry pozdně empírového panského sídla z 20. let 19. století. Protože původní zařízení zámku z tohoto období se až na malé výjimky nezachovalo, vytvořil interiérovou expozici v prvním patře rezidence Oldřich Blažíček (1914-1985) z mobiliáře pocházejícího ze zámků Sychrov, Hrubý Rohozec, Náchod, Mnichovo Hradiště a jiných míst. V prvním poschodí se nacházejí salóny z období klasicismu, empíru a biedermeieru. Společenské a soukromé prostory svým vybavením připomínají dobu největší slávy Ratibořic, kdy tu sídlila vévodkyně Zaháňská a hostila zde významné politiky a umělce. Spatřit lze kvalitní malířská díla z 16. – 19. století i kolekce evropského skla a porcelánu. Interiéry v přízemí jsou vybaveny nábytkem z druhé poloviny 19. století, který doplňují podobizny příslušníků a příbuzných knížecí rodiny Schaumburg-Lippe a dánské královské rodiny, sbírky dánského porcelánu, anglické kameniny, grafických listů a soubor osobních předmětů členů rodiny. Do přízemí zámku a do parku je bezbariérový přístup.
