Zámek Orlík nad Vltavou
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Jihočeský kraj |
| Okres: | Okres Písek |
| Město: | Orlík nad Vltavou |
| Pohoří: | Středočeská pahorkatina |
| Výška: | 352 m n.m. |
| GPS: | 49°30'46.815"N, 14°10'13.167"E |
Foto: Richenza, Wikipedia, lic. CC BY-SA 4.0
Foto: Richenza, Wikipedia, lic. CC BY-SA 4.0
Foto: Cheva, Wikipedia, lic. CC BY-SA 4.0
13. – 16. století: hradní éru Orlíku zakončuje renesanční přestavba
Hrad a později zámek Orlík se po staletí tyčil na skalnatém ostrohu vysoko nad ohbím řeky Vltavy. Poloha sídla, strmícího kdysi téměř 70 m nad údolím Vltavy, připomínala orlí hnízdo; podle pověsti tak hrad získal své jméno. Po vzniku Orlické přehrady toto údolí zatopila voda, jejíž hladina dnes dosahuje pár metrů pod zámeckou zdí. Orlík byl založen jako královský raně gotický hrad kolem poloviny 13. století (první písemná zmínka je z r. 1253). Představoval důležitý opěrný bod královské moci a chránil též blízký brod. Z tohoto období pochází zámecká válcová věž. R. 1357, za vlády Karla IV., přechází hrad do rukou české šlechty. Od těch dob se na hradě vystřídala řada šlechtických rodů (např. Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové). Poté, co Orlík r. 1508 podlehl zničujícímu požáru, nechává Kryštof ze Švamberka hrad nákladně opravit a rozsáhle přestavět v pozdně gotickém stylu. Patrně před r. 1588 byl pak Orlík pod vedením vlašského mistra Augustina upraven renesančně; sídlo tak dostalo podobu zámku.
Schwarzenbergové na Orlíku: pokořitel Bonaparta i prezidentský kancléř
R. 1719 přechází Orlík do majetku knížat ze Schwarzenbergu. K zásadnímu posílení významu a prestiže zámku došlo počátkem 19. století; tehdy si Orlík za své reprezentativní sídlo zvolil zakladatel orlické větve svého rodu, kníže Karel Filip Schwarzenberg (1771-1820), rakouský polní maršálek a diplomat, ve světové historii známý zejména vítězstvím nad Napoleonem v Bitvě národů u Lipska r. 1813. V r. 1802 zámek vyhořel, ale Karel Filip jej záhy nechává opravit a současně zvýšit o třetí patro; interiéry rezidence byly upraveny empírově. Vzhled Orlíku naposledy výrazně mění rozsáhlá přestavba v l. 1849-1860; v romantizujícím novogotickém slohu ji projektuje pražský profesor architektury Bernard Grueber. R. 1948 dochází ke konfiskaci zámku státem; v r. 1992 byl pak Orlík v restituci vrácen dnešnímu majiteli, knížeti Karlu VII. Schwarzenbergovi, jenž v té době zastával úřad kancléře prezidenta Václava Havla a jenž je politicky činný dodnes.
Stovky zbraní, tisíce svazků, empírový nábytek, trofeje a řády
Na zámku se nachází téměř 150 místností včetně chodeb a přilehlých prostorů. Desetina z nich je upravena k prohlídkové trase. Interiéry, bohatě vybavené rodem Schwarzenbergů, jsou vynikající ukázkou životního stylu šlechty 19. století. Výzdobou exceluje tzv. Teskův sál s unikátním kazetovým stropem a obložením stěn (dílo Jana Tesky). Obdobné romantické aranžmá vykazuje honosně zařízený Rytířský sál. Zámek též proslavila rozsáhlá sbírka pušek řady významných osobností, čítající přes 300 exemplářů vzácných palných zbraní. Impozantní knihovna s cca 18 000 svazky uchovává mj. tisky z r. 1516. Okouzlující dojem v návštěvníkovi zanechá také Velký a Malý empírový salón se skvostným empírovým nábytkem, který si z Paříže přivezl již zmíněný maršálek Karel I. Schwarzenberg. Atraktivní kolekce představují bohaté sbírky obrazů, loveckých trofejí či vyznamenání a řádů, které majitelé orlického sídla získali za různé zásluhy. Díky expozici si návštěvník může utvořit adekvátní představu o vlivném postavení Schwarzenbergů v politice a vojenství i o jejich postupném splynutí s českým národem. Karlu I. Schwarzenbergovi a napoleonským válkám je pak věnováno rodové muzeum.
Zámek je tvořen čtyřmi křídly, která uzavírají dvůr. Rezidenci obklopuje rozsáhlý přírodně-krajinářský (anglický) park; nachází se v něm množství vzácných dřevin a též novogotická Schwarzenbergská hrobka z let 1861-1864.
