Hospital Kuks
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Královéhradecký kraj |
| Okres: | Okres Trutnov |
| Město: | Kuks |
| Výška: | 306 m n.m. |
| GPS: | 50°23'51.450"N, 15°53'21.687"E |
Hrabě Špork uskutečňuje svou vizi
Vznik, sláva a pád monumentálního lázeňského areálu a zámku v Kuksu jsou neodmyslitelně spjaty s jednou z nejpozoruhodnějších osobností českého baroka - hrabětem Františkem Antonínem Šporkem (1662-1738). Tato výjimečná persona s velkým zájmem o vědy a umění patřila k nejvzdělanějším šlechticům barokní doby. František Antonín zdědil panství po svém otci, generálu císařské jízdy Janu Šporkovi, který je koupil r. 1662. Kuks tehdy představoval jen menší osadu, kde panstvo nesídlilo; byl však v blízkém okolí známý svými prameny, které vyvěraly nad labským úbočím a o nichž se tvrdilo, že mají léčivou moc. Genius loci půvabného údolí přímo volal po výtvarném uchopení, jež barokní osobnost Šporkova formátu dokázala uskutečnit. Obdivuhodné přitom je, že činorodý hrabě uměl realizovat své nejsmělejší vize, aniž by opomíjel respekt k zákonitostem a potřebám krajiny.
Cílevědomý Špork (německy Sporck) nechal pramen r. 1694 přezkoušet renomovanými lékaři pražské univerzity. Po jejich dobrozdání o blahodárných účincích této vody se František Antonín rozhodl, že v prostoru labského údolí vybuduje lázně světového věhlasu (to se mu později také podařilo, neboť Kuks byl na počátku 18. století známější než kupř. Karlovy Vary či belgické Spa). Špork coby zakladatel dal nové osadě jméno Kuks. Tento název (též Kukus nebo Kux) pravděpodobně pochází ze staroněmeckého výrazu pro určitý podíl z výnosu dolu; jiné prameny uvádějí, že daný termín označuje pozůstatky tavby rudy. Dříve se zde totiž těžívalo zlato.
Levý břeh: lázně a zámek = centrum zábavy a radovánek
Od r. 1692 začal František Antonín budovat z Kuksu lázeňské a společenské středisko. Podle Šporkových představ zde měly být architektonické a sochařské skvosty harmonicky zasazeny do přírodního rámce. Inspiraci hraběti zajisté poskytla i jeho cesta do Francie, kde na královském dvoře Ludvíka XIV. ve Versailles poznal dokonalý vzor moderního šlechtického sídla. Velkolepý areál v Kuksu měla dělit řeka Labe na dva celky. Na levém břehu vyrostla již v letech 1692-1695 lázeňská budova s kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Byl též postaven hostinec U zlatého slunce a dobudováno honosné schodiště o 52 stupních, jehož horní konec zdobily po stranách sochy dvou tritónů. Autor (zřejmě Jan Bedřich Kohl) je zpodobnil jako ležící vousaté muže opírající se o položené vázy; z váz vytékala voda (o velkých slavnostech i červené víno) do dvou kaskád, jež lemovaly schodiště. To zakončovala fontána se sochou Polyféma a s postavami symbolizujícími čtyři roční období (z r. 1701). V plastice Polyféma byl ukryt přístroj, který působením proudící vody vyluzoval rozličné melodie. Na širokém prostranství pod schodištěm se pak scházela společnost ke koncertům, tanci a jiným zábavám. Zasloužený ohlas mívaly ohňostroje, pořádané na počest tehdejších celebrit. Po příchodu hostů „poustevníci“ (jinak zaměstnanci panství) uváděli do provozu vodotrysk. Vše se odehrávalo v pompézně divadelním stylu barokní doby. R. 1702 vzniklo vedle hostince dřevěné divadlo, v němž byly uváděny německé a italské opery. Dominantu levého břehu pak představoval zámek, reprezentační sídlo z r. 1710 (zbořen r. 1901); jméno jeho stavitele zůstává zahaleno tajemstvím. V letech 1720-1722 k uvedeným objektům přibyl nový lázeňský dům a Dům filozofů, kam hrabě umístil svou knihovnu s přibližně 40 000 svazky. F. A. Špork tak dokázal z Kuksu vytvořit evropsky významné středisko kultury a zábavy, které navštěvovala tehdejší společenská smetánka včetně korunovaných hlav. Vyjma hostince a zámeckého schodiště k Labi se sochami tritónů se však z této části nedochovaly žádné pozůstatky.
Pravý břeh: kontemplace a charita
Zatímco stavby na levém břehu Labe měly sloužit tělu, jeho léčbě, požitkům a světským radovánkám, koncepce areálu na pravém břehu měla ve svém středobodu duši – kontemplaci a charitu. Osvícený hrabě zde přistoupil k založení hospitalu pro sto chudých a zestárlých poddaných hradišťského panství. V letech 1707-1717 tak přímo naproti zámku postupně vyrostl areál zahrnující hospital s nádherným kostelem Nejsvětější Trojice, kryptou (sloužila jako hraběcí hrobka – mauzoleum Šporků), klášterem Milosrdných bratří a lékárnou. Na vybudování zmíněného komplexu se podíleli slavný italský architekt Giovanni Battista Alliprandi (autor projektu), stavitel Pietro Netolla a kameník Pietro Antonio della Torre (realizace stavby). Celý tento areál byl postupně obohacován neobyčejně cennými uměleckými díly. Avšak stejně rychle, jak pohádkový Kuks vyrostl, tak po necelých 40 letech slávy i zanikl. Po Šporkově smrti panstvo lázně zcela opustilo, v r. 1740 objekt postihla ničivá povodeň, mnoho staveb zaniklo či změnilo svůj účel. Tečku za postupnou devastací areálu učinila demolice bývalého hraběcího zámku v r. 1901. Pouze monumentální hospital přetrval; od r. 1743 jej provozovali milosrdní bratři a starali se zde o práce neschopné starce z okolí. Poslání řádu skončilo německou okupací Sudet v r. 1938.
Z původně velkolepého souboru budov se do dnešních dnů zachovalo jen torzo. Nejvýraznější architekturu představuje již zmíněný hospital s kostelem, veřejností často mylně vnímaný jako zámek. Z těchto budov nejvíce upoutá centrálně situovaný kostel Nejsvětější Trojice, dominantní a velice působivý chrám ve stylu vrcholného baroka. Prohlídka barokního komplexu zahrnuje hospital (historická expozice), unikátní lékárnu z r. 1743 U granátového jablka (druhá nejstarší zachovaná barokní lékárna ve střední Evropě) se stálou expozicí farmaceutického muzea, lapidárium soch M. B. Brauna, kostel a klášterní zahradu. V areálu Kuksu se každoročně koná řada kulturních akcí, z nichž nejvýznamnější je Theatrum Kuks - festival barokního divadla, opery a hudby pořádaný v srpnu.
Šperk hraběte Šporka – Braunův sochařský opus
Hlavním magnetem dnešního Kuksu je bezesporu unikátní sochařská výzdoba. Vznikala v letech 1712-1731 a nejvíce se o ni zasloužil fenomenální Matyáš Bernard Braun (1684-1738). Tento český sochař rakouského původu vytvořil v Kuksu se svým zkušeným týmem přibližně stovku plastik – dílo vskutku geniální a nesmrtelné. Jeho nejznámější sochy defilují na široké terase před průčelím kostela a hospitalu: alegorie osmi Blahoslavenství (1712-1715), doplněné dvěma anděly smrti - Blažené a Žalostné – a mohutnou sochou Náboženství, stojící uprostřed kostelní terasy; skulptury zmíněných andělů pak uvádějí nejproslulejší Braunův opus magnum. Jsou jím dvě alegorické řady křesťanských Ctností a Neřestí, kolekce 24 plastik vytvořených v rozmezí pouhých dvou let (patrně 1718-1719). Dvanáctero Ctností představují Víra, Naděje, Láska, Trpělivost, Moudrost, Statečnost, Cudnost, Píle, Štědrost, Upřímnost, Spravedlnost a Pohostinství, dvanáctero Neřestí pak ztělesňují Pýcha, Lakomství, Smilstvo, Závist, Obžerství, Hněv, Lenost, Zoufalství, Lehkomyslnost, Pomluva, Lstivost a Podvod. (Plastika Podvod se nezachovala, proto ji r. 1883 nahradila socha téhož námětu od restaurátora Braunových děl Bernarda Otto Seelinga).
Tento strhující soubor měl chovancům špitálu i Šporkovým hostům připomínat rozpor mezi dobrem a hříchem – tak, jak to svým způsobem moralizující baroko zdůrazňovalo. Všechny sochy jsou v nadživotní velikosti, tesané z tvrdého místního pískovce. Původně byly polychromované, zbytky barev (hlavně podkladové červeně) se na některých skulpturách zachovaly. Jeden z nejznámějších souborů české barokní plastiky svou dynamičností a excelentním ztvárněním dodnes nepřestává fascinovat. Originály soch, které se dochovaly, ukrývá nyní lapidárium hospitalu; v areálu jsou k vidění jejich dokonalé kopie. Pro zajímavost: alegorie Náboženství je považována za jednu z nejkrásnějších barokních soch v Čechách; byla vytesána z pískovcového monolitu o hmotnosti pěti tun. Ze sochařské výzdoby Šporkova sídla nutno ještě připomenout 40 pitoreskních postav trpaslíků (z r. 1713) na tzv. závodišti před špitálem (dochovala se torza pouze šesti soch trpaslíků umístěná ve špitální zahradě). Tyto postavy znázorňovaly hrůzy třicetileté války, ale také obličeje lidí, které neměl hrabě v lásce.
Braunův Betlém: světová rarita ukrytá v lese
Ke Kuksu neodmyslitelně patří tzv. Betlém, přírodní galerie Braunových soch. Nachází se na bukovém návrší Nový les u Žírče, necelé 3 km západně od bývalé Šporkovy rezidence a bývá považován za vůbec nejvýznamnější památku Kuksu a okolí. Vznikl v l. 1726-1733 (někdy uváděna l. 1723-1732) a přesvědčivě demonstruje mistrovství M. B. Brauna a jeho dílny. Betlém tvoří jednak skupina reliéfů kombinovaných s volnou plastikou a vytesaných do skalních stěn, a jednak podivuhodné sochy zhotovené z pískovcových bloků. Tato díla se řadí k vrcholům našeho barokního sochařství a svou ikonografickou koncepcí nemají v Evropě obdoby. Z původních 26 figurálních plastik se jich na místě zachovalo pouze 10; k nejznámějším patří reliéfy Betlém (dal název celé galerii) nebo Vidění sv. Huberta a sochy poustevníků Onufria a Garina. Právě skutečnost, že většina zde vzniklých plastik je autochtonní - byla vytesána přímo do rostlé skály - představuje ve výtvarném umění naprostý unikát. Nezávislá organizace WMF (World Monuments Fund) zařadila v r. 1999 Braunův Betlém mezi 100 nejohroženějších památek světa. M. B. Braun vytvořil z Kuksu a okolí nejvýznamnější mimopražské středisko českého barokního sochařství; jeho dílo, zhotovené s nadlidským úsilím, snese srovnání s výtvory Michelangela a Berniniho.
Sídlo letní kolonie vrápenců a zimoviště netopýrů
Na půdě hospitálu sídlí letní kolonie vrápenců malých, každý rok v květnu se sem slétá 20 – 30 samic tohoto teplomilného druhu, aby zde porodily a vychovaly svá mláďata. V létě tu lze zastihnout i další druhy, jako jsou netopýr ušatý a netopýr brvitý. V zimě pak Kuks slouží pro několik druhů jako zimoviště. Ve sklípku v severozápadním rohu budovy bývají v tomto období zastiženi kromě vrápenců malých také netopýři ušatí, dlouhouší a černí. O zdejších tajuplných nájemnících se návštěvníci mohou dozvědět více prostřednictvím informační tabule u pokladny a z výkladu průvodců. Od roku 2017 jsou zde také k dispozici pracovní listy Netopýři na hradech a zámcích, které (nejen děti) hravou formou seznamují se životem těchto pozoruhodných živočichů. Více informací naleznete na:http://napude.sousednetopyr.cz.
