Zámek Vranov nad Dyjí
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Jihomoravský kraj |
| Okres: | Okres Znojmo |
| Město: | Vranov nad Dyjí |
| Pohoří: | Českomoravská vrchovina |
| Výška: | 379 m n.m. |
| GPS: | 48°53'31.674"N, 15°48'41.230"E |
Vranovský zámek vznikl přestavbou starého románsko-gotického hradu; ten byl vybudován jako jedna z nejvýznamnějších součástí podyjské obranné soustavy strážních hradů při jižní hranici země proti možnému nebezpečí přicházejícímu z Dolních Rakous. První písemný doklad o existenci hradu Vranov se objevuje již k r. 1100 ve slavné Kosmově kronice; nejstarší dochované části dnešního objektu však pocházejí až ze 13. a 14. století, kdy byl původně zeměpanský hrad goticky upravován. Od r. 1323 se v jeho držení střídali různí velmožové či šlechtické rody – mocný Jindřich z Lipé, bohatí Lichtenburkové, nejvyšší moravský hejtman Arkleb z Boskovic, renesanční velmož Jan z Pernštejna, nejvyšší pražský purkrabí Volf Krajíř z Krajku, Dietrichsteini. Za nejdůležitější vlastníky Vranova z hlediska vývoje sídla jsou však považováni Althannové. Tento starobylý, původně bavorský rod získal vranovské panství poprvé r. 1614. Za aktivní účast na moravském stavovském povstání v r. 1619 jim však byl majetek zkonfiskován. V průběhu třicetileté války, r. 1645, hrad citelně poškodilo několikaměsíční marné obléhání švédskými vojsky po bitvě u Jankova. Zkázu sídla dovršil ničivý požár v r. 1665.
Althannové kupují r. 1680 Vranov zpět do svého vlastnictví a od r. 1687 zahajuje hrabě Michal Jan II. z Althannu rozsáhlou přestavbu hradu na honosnou barokní rezidenci. Z původního sídla byly ponechány pouze věže a část hradeb. Stavba trvala celé století. Hlavním autorem velkolepého projektu se stává proslulý vídeňský dvorní architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu (1656 – 1723). Geniálně využívá zdánlivou nevýhodu stísněného a strmého terénu hradní plochy a proměňuje ji v základní motiv architektonicko-plastické kreace. Zdůrazněním vertikality skalního ostrohu - též pomocí budov - dokázal vytvořit působivou a spektakulární dominantu organicky zakomponovanou do malebné krajiny, jejíž osobitý půvab touto stavbou znamenitě výtvarně umocnil. Citlivě ponechané prvky středověkého hradu ještě zvyšují dynamismus tohoto architektonického díla. Dá se najít jen málo objektů, které poskytují tak úchvatný panoramatický pohled jako srostlice hradu a zámku ve Vranově. Za hlavní části zámeckého komplexu lze považovat trojkřídlou obytnou budovu, rodovou kapli Nejsvětější Trojice a monumentální, volně stojící Sál předků, který je ideovou i výtvarnou dominantou zámku. Tyto tři prvky barevně kontrastují s okolní přírodou a současně vytvářejí typickou siluetu vranovského areálu.
Umělecky nejhodnotnější segment zámku, Sál předků, vznikal v letech 1687 – 1695. Za jeho autora je sice považován Fischer z Erlachu, avšak nejnovější bádání projekt přisuzují také věhlasnému italskému architektovi Domeniku Martinellimu. Všechny výtvarné složky tohoto dokonale umělecky sladěného díla jsou podřízeny jedinému cíli – oslavit rod Althannů. Na výzdobě sálu se podíleli přední umělci – vídeňský sochař Tobiáš Kracker, italští štukatérští mistři a především významný rakouský barokní malíř Johann Michael Rottmayr, autor monumentální alegoricko-mytologické fresky v kupoli sálu.
Zatímco Fischer z Erlachu projektoval Sál předků a kapli Nejsvětější Trojice, jako architekt trojkřídlé zámecké budovy (její stavba začala po r. 1722) bývá nejčastěji uváděn Antonín Erhard Martinelli. Tvůrcem dvou sousoší s antickou tematikou při vchodu do hlavní budovy zámku je Lorenzo Mattielli. R. 1793 koupil Vranov rytíř Josef Hilgartner z Lilienbornu; ten dal na zámku provést některé klasicistní úpravy, opět v duchu antiky. Vranovská rezidence hostila četné umělce, např. polského spisovatele Henryka Sienkiewicze (1846 – 1916). Zámek, patřící od r. 1945 státu, využívají také filmaři (Nesmrtelná teta, Andělská tvář).
Letní kolonie vrápenců a zimoviště netopýrů
Půdu zámku využívá od dubna do srpna 25 – 30 samic vrápence malého, které zde každoročně přivádějí na svět svá mláďata. Podzemní prostory využívají v zimě kromě vrápenců i další druhy, pravidelnými hosty jsou tu netopýr ušatý a dlouhouchý. Chladnější sklepy tzv. „starého hradu“ obývají netopýři černí a řasnatí. Jednotliví netopýři rezaví a hvízdaví pak nacházejí své úkryty přímo na stěnách zámku, například pod okenními parapety. Pro ty, kdo se chtějí o životě zdejších letounů dozvědět více, je připraven pracovní list Netopýři na zámku Vranov nad Dyjí. V tištěné podobě si jej lze vyzvednout v pokladně nebo si jej zdarma stáhněte na webu http://napude.sousednetopyr.cz.
