Středověké opevnění v Nymburku
| Typ: | Památka |
|---|---|
| Kraj: | Středočeský kraj |
| Okres: | Okres Nymburk |
| Město: | Nymburk |
| Výška: | 186 m n.m. |
| GPS: | 50°11'16.593"N, 15°2'17.432"E |
Původní hradební zeď byla dlouhá přibližně 1600 metrů a vysoká 7 - 8 metrů. Hradební věže byly vysoké zhruba 12 metrů. Hradebních věží bylo v době svého vzniku asi 50 a skrze opevnění se do města dalo vstoupit pouze čtyřmi vstupními branami - Veelibskou, Svatojiřskou, Bobnickou a Mosteckou (Labskou). Nejkrásnější z nich byla Mostecká, s věžními hodinami, střežila přístup do města od řeky Labe, a její vznik se datuje až ke konci výstavby celého opevnění, tedy kolem r. 1335. Poslední malá brána, jménem Fortna, která zajišťovala přístup k řece, stávala u nároží tzv. Kamenného domu - královského hradu. Vstupní brány jsou vystavěny z velmi pevných pálených cihel a jádro zdiva sestává ze směsi opukové drtě a vápenné malty.
Historie hradeb sahá až k době Přemysla Otakara II.
Spolehlivé písemné záznamy o stavbě opevnění dnes bohužel nemáme, jisté však je, že za vlády Přemysla Otakara II., kolem r. 1275, se hradby již stavěly. Ve stavbě pokračoval i panovník Václav II. na konci 13. století a jelikož je v oblasti Polabí nedostatek vhodného stavebního kamene, využívala se ke stavbě technika zdění z cihel, jakou tehdy znali nymburští kolonisté z území kolem dolního Porýní. Cihlovou stavbu opevnění doplnil i vodní příkop (dnešní Malé Valy) a součástí stavby nesměl chybět i kamenný hrad (Kamenný dům) a dominikánský kláštěr v jižní části města.
Husitské války přinesly další významné změny ve stavbě opevnění, byl vyhlouben vnější širší hradební příkop (dnešní Velké Valy) a na parkánu mezi vnitřním a vnějším příkopem byla postavena parkánová opuková zeď,, z níž se dnes dochovaly jen nepatrné pozůstatky.
Ovšem ani masivní hradební valy nedokázaly město ochránit před plenícími vojsky Švédů v průběhu třicetileté války, kteří po dobytí města téměř všechny jeho obyvatele povraždili. Také v průběhu Prusko-Rakouských válek byly hradby značně poškozeny a jelikož se ukázaly jako neúčinné, zdejší obyvatelé je začali postupně rozebírat a bourat a používali je často k výstavbě svých domů. Většina městských bran byla poškozena rozsáhlým požárem v r. 1838 a musela být stržena a rozbořena, čehož se v 19. století využilo k rozšiřování a výstavbě silnic. Poslední malá brána Fortna byla zbořena na počátku 20. století a spolu s ní i zbytky Kamenného domu.
O nově vzniklé panorama severního úseku hradeb v dnešní "romantické" podobě, spolu s dochovanými vodními příkopy, jež jsou v České republice unikátem, se zasloužil architekt Ludvík Lábler v letech 1905 - 1909. Rekonstruované opevnění se z počátku 20. století dochovalo dodnes a v roce 1958 bylo vyhlášeno nemovitou památkou. V péči města Nymburk se podařilo provést několikamilionovým nákladem rozsáhlou rekonstrukci všech úseků hradeb v letech 2000 - 2006.
