Zámek Mirošov
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Plzeňský kraj |
| Okres: | Okres Rokycany |
| Město: | Mirošov u Rokycan |
| Pohoří: | Plzeňská pahorkatina |
| Výška: | 457 m n.m. |
| GPS: | 49°41'19.395"N, 13°39'34.980"E |
Zámek Mirošov se nachází 8 km jihovýchodně od Rokycan. Mirošov se poprvé připomíná roku 1353 v souvislosti s pány z Ronšperka, kteří tu už předtím postavili okrouhlou tvrz Dvorec. Ta však za husitských válek zanikla, protože sídlem zdejších Ronšperků se stal nedaleký hrad Drštka.
Roku 1550 koupil panství Florián Gryspek z Gryspachu a dal zde postavit nevelký jednopatrový renezanční zámek. Roku 1616 prodali Gryspekové Mirošov Vratislavům z Mitrovic. Jim patřil s krátkou přestávkou do roku 1726. Pro posledního mitrovického majitele Mirošova, Jana Antonína, tu postavil roku 1723 plzeňský architekt Jakub Auguston nový barokní zámek a ve stejném slohu upravil i renesanční gryspekovskou stavbu tak, že si nezachovala nic ze své původní podoby. Nová, větší budova s ní svírá pravý úhel.
Je to jednopatrová obdélná stavba, krytá mansardovou střechou s vížkou. Střed zahradního průčelí prostupuje cylindrický rizalit, který obsahuje v patře oválný (hlavní) zámecký sál a v přízemí sallu terrenu. Z ní vede do parku portál s ionskými sloupy, které nesou balkón s balustrovým zábradlím. Portál vstupního průčelí, obstoupený atlanty nesoucími balkón, vede do vestibulu. Vnitřky zámku, nově upravené v letech 1893–1897, si zachovaly v přízemí klenby s pětibokými lunetami. Zámek stojí nedaleko východní strany mirošovského náměstí, od něhož jeho nádvoří odděluje zeď. V ní se právě proti středu zámku otvíral původní vjezd. Dnešní vjezd v severozápadním rohu nádvoří je novější.
Jan Antonín Vratislav z Mitrovic zabředl do dluhů a musel už roku 1726 prodat právě dostavěný zámek i s mirošovským panstvím. Koupila je vídeňská dvorská komora. Roku 1868 získal Mirošov podnikatel Bethel Henry Strousberg, známý z románu Adolfa Branalda Král železnic. Ten si v letech 1868–1870 v nepříliš vzdáleném Zbiroze vybudoval své honosné sídlo. Mirošov mu patřil do roku 1875, kdy došlo ke krachu jeho podniků. Poté se mirošovské panství stalo majetkem Mirošovské těžařské společnosti, která tu naplno rozvinula těžbu kamenného uhlí. Počátkem 20. století zatopila doly voda a bývalý ředitel společnosti, Jan Fitz, koupil mirošovský velkostatek. Poté se zde vystřídalo několik dalších majitelů.
V roce 1939 koupil mirošovský zámek JUDr. Ladislav Karel Feierabend, který v roce 1940 odjel do zahraničí a Mirošov zabrala správa německé branné moci. Po osvobození se vrátil, ale roku 1948 i s rodinou emigroval. Po tříleté národní správě byl zámek roku 1951 přidělen Čs. státním statkům. Byly zde kanceláře a v části i byty. Počátkem 70. let 20. století byl zámek převeden na Ústřední celní správu Praha, která tu chtěla zřídit celní školu. Na zámku proto probíhaly adaptační práce. Škola zde však nakonec zřízena nebyla.
Roku 1991 byl Mirošov v rámci restitucí vrácen dceři JUDr. L. K. Feierabenda, paní Haně Ludikarové. Od té doby probíhaly na zámku rozsáhlé opravy, díky nimž je v současnosti pro veřejnost zpřístupněno hlavní křídlo.
Použitá literatura:
Bělohlávek, M. (1985): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV Západní Čechy. Svoboda, Praha. 521 s.
Oficiální stránky zámku:
http://www.zamek-mirosov.cz/
