Zámek Zbiroh
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Plzeňský kraj |
| Okres: | Okres Rokycany |
| Město: | Zbiroh |
| Pohoří: | Křivoklátská vrchovina |
| Výška: | 546 m n.m. |
| GPS: | 49°51'30.042"N, 13°45'44.470"E |
Město Zbiroh se rozkládá 18 km severovýchodně od Rokycan. Minulost města Zbiroha je těsně spjata se zdejším zámkem, původně hradem. Kdo založil hrad Zbiroh, není známo. První písemná zmínka je z roku 1230 v listině plaského kláštera, kde je uveden Chřen ze Zbirova z rodu Sulislaviců. Nevíme ani, kdy a jak Zbiroh přešel do rukou Drslaviců, velmožského rodu, který měl četné statky na Plzeňsku a zastával vysoké úřady na panovnickém hradě P1zni. Členem jedné jeho větve byl Břetislav ze Zbiroha, připomínaný v letech 1247–1257, o němž je doloženo, že na Zbiroze bydlel. V letech 1251–1282 se uvádí na hradě jeho syn Děpolt ze Zbiroha (Bělohlávek 1985). Po roce 1282 zprávy o Zbiroze mizí. Teprve Oldřich ze Žebráka z rodu Zajíců z Valdeka sídlil roku 1327 na Zbiroze a také se po něm psal.
Hrad byl vybudován při důležité cestě z Prahy do Bavor. Stál na vrcholu mohutného skalnatého kopce, který spadá příkře na tři strany a jen na západě přechází v táhlý hřbet; zde byl hluboký příkop a val. Po padacím mostě se tudy vcházelo branou, chráněnou okrouhlou věží, do rozsáhlého předhradí přibližně čtvercového půdorysu, opevněného hradbami. Za předhradím byl vlastní hrad, oddělený od něho druhým příkopem, vyzděným z kamene. Přes něj se spouštěl rovněž most. Za ním stoupalo schodiště k bráně, neboť vnitřní hrad stál o něco výše než předhradí. Byl vybudován na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku, obrácen rovnou stranou k předhradí a vrcholem k východu. Zde, na východní straně, zastával částečně funkci hradby dvoupatrový pa1ác s kaplí. Při něm stála volně v nádvoří mohutná válcová věž o průměru 10 m, postavená na pevné skále a vysoká 20 m. Byla přístupná jen v prvním patře po můstku přímo z paláce. Její funkce byla spíš útočištná a strážní než obranná. Jediným zbytkem stavu Zbiroha ze 13. století je dnes – kromě základního půdorysu, některých zbytků zdiva a hluboké studny vnitřního hradu – jen velká válcová věž.
Roku 1333 koupil Zbiroh markrabě Karel, když se vrátil do Čech jako správce země. Jenže už roku 1336 prodal král Jan Zbiroh s městečkem, které zatím pod hradem vzniklo, Petrovi z Rožmberka.
Rožmberkové zde vládli téměř sto let. Městečku udělili rozsáhlé svobody. Za Rožmberků se hrad Zbiroh stavebně celkem nezměnil, protože ti zde nebydleli. V poslední čtvrtině 14. století pouze upravili kapli. Z tehdejšího vybavení kaple se zachovala dřevěná soška Madony s děckem, vysoká 40 cm, drobná varianta „krásných madon“, která vznikla na konci 14. či počátkem 15. století
V roce 1431 přenechal Oldřich z Rožmberka Zbiroh králi Zikmundovi. Tím rožmberská vláda nad Zbirohem skončila. Zikmund hned zastavil zbirožské panství svým věřitelům. Brzy se uvádí jako držitel Zbiroha Hanuš z Kolovrat. Po jeho smrti zdědil panství jeho syn Hanuš II. z Kolovrat. Kolovratové prováděli na hradě značné přestavby. Hanuš II. z Kolovrat roku 1477 prodal zbirožské panství bratrům Jaroslavovi a Zdeslavovi ze Šternberka. Šternberkové prodali zbirožské panství už roku 1505 Václavu Popelovi z Lobkovic. Lobkovicové vládli na Zbiroze skoro po celé 16. století. Ladislav Popel z Lobkovic Se roku 1593 účastnil spiknutí proti Rudolfovi II. Ještě před procesem sice stihl uprchnout do ciziny, ale roku 1594 byl odsouzen ke ztrátě cti, hrdla a majetku. Jeho majetek propadl králi.
Novou výstavbou hrad značně změnil Rudolf II. Při bráně na západní straně předhradí dal vybudovat nový palác s císařskými pokoji. Na jižní straně předhradí, tam kde bývaly za Lobkoviců stáje, se roku 1612 připomíná nové obydlí hejtmanovo a nad ním rovněž pokoje postavené za Rudolfa II. Vznikl tu tedy nový, pozdně renesanční jednopatrový palác s dvěma křídly, západním a jižním. Kolem hradu byla založena daňčí obora a pod hradním návrším obora jelení. Zbiroh všemi těmito změnami ztratil pevnostní charakter a byl vlastně proměněn v zámek.
Po bělohorské bitvě se Zbiroh stal žalářem významných politických provinilců. Z této doby se dochovala železná maska, která byla nasazována vězňům, aby je při převozu nikdo nepoznal.
Roku 1639 vypálili městečko Zbiroh Švédové a lstí se dostali i na zámek, vykradli jej a poničili ohněm.
Od roku 1700 byl zámek pronajímán zástavním držitelům.
Roku 1868 koupil rozsáhlé zbirožské panství za 10 miliónů zlatých podnikatel Bethel Henry Strousberg, známý dnes z románu Adolfa Branalda Král železnic. Ze Zbirožska chtěl vytvořit velkou železářskou oblast, opírající se o zásoby železné rudy a černého uhlí, jež se na panství těžily, a o bohatství dřeva zdejších lesů. V letech 1869–1870 urychleně přestavěl zbirožský zámek na honosné sídlo a přepychově jej zařídil. Strousbergova úprava nezbavila zámek původního starého rázu (o to se postaraly už přestavby z konce 17. a hlavně z prvé poloviny 19. století). Spíše zámek architektonicky zcelila, ovšem v novorenesančních pseudoslohových formách. Její projektant i provádějící architekt tu na rozdíl od dřívějších úprav projevili skutečnou výtvarnou snahu. Především dobře pochopili, že Zbiroh už není hradem, ale že je to zámek. Zámek obklopili rozsáhlým anglickým parkem. Po stranách příjezdní cesty umístili dvě sochy stojících lvů na vysokých podstavcích. Byl postaven velký hlavní sál zámku, osvětlený jen skleněnou střechou, kolem níž obchází ochoz. Mohutné krakorce u paty sálu nesou k jihu obrácenou zasklenou sloupovou galerii obrazárny. Kaple dostala novou kruchtu a nový vchod na schodiště, jež k ní stoupá z nádvoří, zdobený sloupy. Kolem kaple byly ve východním křídle nově upraveny pokoje. Okrouhlá věž dostala nový vstup po točitých schodech ze zvláštního přístavku. Konírny byly ze zámku odstraněny a postaveny v parku, při cestě do Švábína. Ale roku 1875 došlo ke krachu Strousbergových podniků a po vyhlášení konkursu si jeho majetek rozebrali věřitelé. Tehdy bylo prodáno i skvostné zařízení zámku.
Ztenčené zbirožské panství nakonec koupil roku 1879 kníže Josef Colloredo-Mansfeld, v jehož rodě zůstalo až do okupace Československa německými nacisty. V reprezentačním sále „Krále železnic“, nazývaném Krystalová síň a osvětlovaném tehdy skleněnou střechou, vytvářel v letech 1910–1928 Alfons Mucha se svým pomocníkem cyklus obrazů – Slovanskou epopej. Ve východním křídle zadního zámku obýval se svou rodinou několik pokojů, spojených s ateliérem v sále pseudoslohovým ochozem. Kromě Slovanské epopeje ve Zbiroze Mucha vytvořil také oponu pro jeviště zdejší sokolovny, která je na oponě vyobrazena společně se zámkem. Návrh opony pochází z roku 1932.
Po roce 1918 byly na zámku provedeny některé úpravy, například skleněná střecha bývalého Muchova ateliéru byla po roce 1928 nahrazena břidlicovou krytinou, došlo k obnovení většiny fasád a k některým drobným adaptacím.
Od roku 1945 byl zámek státním majetkem a byl využíván armádou. Po skončení využívání zámku armádou byl objekt předán městu Zbiroh. To ho v roce 2004 odprodalo společnosti Gastro Žofín. Poté byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce a 18. 6. 2005 byl zámek zpřístupněn veřejnosti.
Použitá literatura:
Bělohlávek, M. (1985): Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV Západní Čechy. Svoboda, Praha. 521 s.
