Zámek Mělník

Hodnocení 72%

    

Hlasovalo 23 lidí

Typ:	Zámek
Kraj:	Středočeský kraj
Okres:	Okres Mělník
Město:	Mělník
Výška:	160 m n.m.
GPS:	50°21'16.625"N, 14°28'3.033"E

9. – 10. stol.: úsvit Mělníka - hrad Pšov – sídlo slavné světice a patronky

Místo, na němž se dnes nachází mělnický zámek – vyvýšenina nad soutokem dvou významných řek - představovalo mimořádně příhodnou lokalitu k osídlení. Archeologické průzkumy potvrdily, že již na úsvitu našich dějin, v 9. století, zde existoval dřevěný staroslovanský hrad (či hradiště) Pšov, jehož jméno bylo odvozeno od názvu slovanského kmene Pšovanů. Dle Kosmovy Kroniky české provdal poslední kníže Pšovanů Slavibor svou dceru Ludmilu za českého knížete Bořivoje. Legendy praví, že poté zde kněžna Ludmila (asi 860-921) často pobývala a na Pšově vychovávala i svého vnuka Václava, který tu pěstoval vinnou révu. Ludmila totiž na Mělníku založila – jak dokládají historické prameny – i první vinice; se jménem kněžny jsou tak spjaty počátky místní vinařské tradice. Časté mlhy a příznivé mikroklimatické podmínky zde vytvářejí ideální prostředí k pěstování vinné révy.

10. – 11. stol.: z Pšova kamenný hrad Mělník; denáry kněžny Emmy

Patrně již koncem 10. století je původní dřevěný hrad nahrazen kamenným sídlem (dle některých zdrojů až během 13. a 14. století). Jeho pozůstatek představuje jižní věžovitá část západního křídla zámku, na venkovní fasádě doložená raně románským zdivem. Poslední zmínka o Pšovanech se datuje k r. 972; nelze vyloučit, že již v této době byl hrad Pšov vdovským sídlem českých kněžen. Jako první je zde připomínána Emma (asi 948-asi 1006), manželka Boleslava II. Kněžna Emma nechala ve zdejší mincovně razit vlastní stříbrné denáry, na nichž se v nápisu „Civitas Melnic“ poprvé objevuje dnešní název tohoto sídla. Kdy přesně a z jakého důvodu došlo k přejmenování Pšova na Mělník, však není dosud známo. Předpokládá se, že buď byl starý hrad Pšov za Emmina držení přestavěn, nebo na místě zničeného sídla vzniklo nové, jež dostalo i nový název.

13. – 15. stol.: sídlo královen, gotické úpravy, císařovo Burgundské

Zřejmě ve druhé polovině 13. století, za vlády posledních Přemyslovců, proběhla rozsáhlá gotická přestavba hradu. Tradice Mělníka coby državy manželek českých králů pokračovala i nadále – sídlila zde Kunhuta (po smrti svého muže Přemysla Otakara II. r. 1278), Guta Habsburská (choť Václava II.) či Eliška Přemyslovna; ta v dobách sporů s manželem Janem Lucemburským pobývala na Mělníku i delší čas.

Význam sídla ještě více vzrostl v éře vlády Karla IV., kdy byl Mělník prohlášen za věnné město českých královen (podhradí povýšil na město již Přemysl Otakar II. v r. 1274). Poté, co sem „Otec vlasti“ dal přivézt vinnou révu z Burgundska (dnešní Rulandské modré), stává se Mělník střediskem vinařství, dodávajícím opojný mok na královský stůl. Hrad často obývají Karlovy manželky; z nich ta poslední, Alžběta Pomořanská, sídlila na Mělníku až do své smrti v r. 1393 a patrně ona nechala vybudovat hradní kapli, tehdy zasvěcenou svatému Ludvíkovi, dnes svaté Ludmile. Častým hostem komnat Mělníka byla i choť Václava IV., královna Žofie.

Po vypuknutí husitské revoluce se občané královského města Mělníka postavili na stranu Pražanů; zde setrvali až do bitvy u Lipan (r. 1434), kdy přecházejí do tábora panské jednoty. Od r. 1437 má hrad v majetku Zikmundova manželka Barbora Celská. Poslední královnou na Mělníku byla Johana z Rožmitálu, choť Jiřího z Poděbrad. Ta zde také r. 1475 umírá; pochována je v kostele sv. Petra a Pavla v areálu hradu (dle některých pramenů však byla pohřbena v katedrále sv. Víta). Po její smrti dává král Vladislav II. Jagellonský mělnické sídlo do zástavy pánům z Veitmile. Kolem 80. let 15. století se uskutečňují pozdně gotické úpravy hradu, během nichž dojde mj. ke zbudování vstupní brány do objektu. Následující období je ve znamení rychlého střídání majitelů (páni z Kolovrat, z Valdštejna, z Vartenberka aj.).

1542-1624: zrod zámku; renesanční boom; páni z Dubé, Lobkowiczové aj.

R. 1542 dává český král Ferdinand I. Habsburský hrad do zástavy Zdislavu Berkovi z Dubé, který nechá své mělnické sídlo přestavět na renesanční zámek. Za Zdislava Berky, jenž r. 1553 umírá, dojde rovněž k vybudování severního křídla s věží a arkádami, které jsou bohatě zdobeny sgrafity. Za autora těchto úprav, patřících k vyzrálým dílům české renesance, bývá považován architekt Giovanni Battista Aostalli, případně stavitel Lucas Garanga. Berkové dlí na Mělníce až do r. 1577, kdy se sídlo nad soutokem Labe a Vltavy vrací do držení císaře Rudolfa II. Od něj r. 1579 zámek dostává - výměnou za Křivoklát - Jiří starší Popel z Lobkowicz. Dochází k dalším renesančním úpravám – mj. je přestavěno západní křídlo zámku a změněn jeho interiér. Od r. 1594 má Mělník nového zástavního pána, Jáchyma Novohradského z Kolovrat. V l. 1605 – 1611 je zámek opět v držení královské komory. Následuje další období rychlého střídání majitelů.

17. stol.: Slavata staví Peklo; Sas+Švéd=zmar; barokní úpravy za Černínů

R. 1624, po bitvě na Bílé hoře, získává Mělník stoupenec habsburské koruny Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. V těchto letech (1606-1625) byl zámek dále rozšířen přístavbou nové renesanční budovy zvané Peklo, která se dnes nachází v sousedství vstupní brány. Třicetiletá válka znamenala pro Mělník a jeho okolí hospodářský rozvrat a úpadek. Město i zámek obsadili Sasové a později (r. 1643) také Švédové, což se na objektu citelně podepsalo – tak, že značně zpustlý Mělník vrací Vilém Slavata r. 1641 královské komoře. Ta poté zámek v r. 1646 dává do zástavy Heřmanu Černínovi z Chudenic. Jeden z nejbohatších velmožů své doby nechal zchátralé mělnické sídlo opravit a vybavit novým inventářem. R. 1687 pak Heřman Jakub Černín z Chudenic odkoupil zámek a panství Mělník od císaře Leopolda I. (za 250 000 zlatých). Tím prakticky končí období zástavních držitelů, tj. éra, kdy byl objekt majetkem koruny.

V 90. letech 17. století, za Františka Antonína Černína z Chudenic, se uskutečnila barokní přestavba zámku. Na projektech těchto úprav se podíleli významní černínští architekti; na původním plánu zřejmě Giovanni Battista Maderna, na později přepracovaném pak Domenico Egidio Rossi. Provedením úprav byl r. 1690 pověřen uznávaný italský stavitel žijící v Mladé Boleslavi Francesco Ceresola. Mj. došlo k rozšíření zámku o jižní arkádové křídlo (dokončeno r. 1698, ne však v plánovaném rozsahu), k opravě vstupní brány a k rekonstrukci kaple sv. Ludmily.

1753-1948: éra Lobkowiczů; poté zestátnění a opravy zámku; od r. 1992 Mělník opět lobkowiczký

R. 1753 se poslední dědička z rodu Černínů - Marie Ludmila - vdává za Augusta Antona Lobkowicze; tímto sňatkem tak přechází panství do majetku Lobkowiczů, s nimiž je mělnická pamětihodnost nejvíce spjata. V té době zde ale šlechta již nesídlí, neboť během 30. let 18. století se vrchnost přesunula na nedaleký lovecký zámek Hořín na protějším břehu Labe; Mělník zůstal především administrativním centrem panství, byly zde umístěny kanceláře správy zdejšího velkostatku. Mělnické sídlo postupně chátralo; v r. 1895 se zpustlá a zarostlá stráň pod zámkem přeměnila na vinice. Touto úpravou získává objekt svůj typický vzhled. V jeho západním traktu pak byla zřízena vinárna. Přestavby této části zámku sice pozměnily její starobylý ráz, avšak návštěvníkům poskytly krásný pohled na labské údolí. Počátkem 20. století (v l. 1909-1910) došlo ještě k úpravám sklepů pod nádvořím.

Rodina Lobkowiczů vlastnila zámek až do r. 1948. Objekt pak přechází do vlastnictví státu a postupně jsou provedeny rozsáhlejší opravy této stavební památky; týkají se místností v severním a západním křídle včetně kaple, obnovy erbů v ochozu prvního patra severního křídla a renovací sgrafitové výzdoby na nádvorním průčelí. V zámeckých místnostech byla zřízena expozice Národní galerie. V r. 1992 získali původní majitelé – mělnická větev rodu Lobkowiczů - zámek v restituci zpět a od téhož roku začíná jeho současný majitel Jiří Lobkowicz celý areál postupně revitalizovat a objekt rekonstruovat.

Cenná renesanční sgrafita, památná kaple, tři patra vinných sklepů

Dnešní podoba zámku Mělník je výsledkem jeho tisícileté stavební historie, v níž mají zastoupení gotika, renesance a baroko. Na nádvoří zhruba obdélníkového půdorysu a uzavřeného ze všech stran budovami uvádí návštěvníky pozdně gotická vstupní brána. Renesanční severní křídlo zámku s dvoupatrovou lodžií pokrývají sgrafita, která jsou datovaná k r. 1553 a patří mezi nejstarší a umělecky nejcennější díla tohoto druhu u nás. Ochoz je zdoben namalovanými erby z let 1677 a 1931. V této části zámecké budovy se nachází památná kaple sv. Ludmily; tato prostora bývala dříve komnatou, ve které se podle pověsti narodila první česká křesťanská kněžna. K severnímu traktu patří také schodišťová věž; její zdi jsou celé pokryty jehlancovým psaníčkovým sgrafitem. Jižní křídlo zámku, vybudované v 90. letech 17. století, má arkádový ochoz v přízemí a v patře jako protějšek k severní lodžii. U západního traktu, který mj. zahrnuje v části přízemí zámeckou vinárnu, se nachází restaurace postavená v r. 1932. Pod celým zámkem (vyjma severního křídla) se rozprostírají ve třech patrech – 6, 9 a 12 m pod zemí - historické vinné sklepy, zčásti pocházející již z doby vlády Karla IV.

Vzácné mapy a veduty, Velká ložnice, obrazy mistrů baroka, degustace vín

Na Mělníku žilo v minulosti údajně 23 českých královen a princezen, což ještě zvyšuje historickou hodnotu sídla Lobkowiczů. Pozoruhodné jsou i zámecké interiéry s dobovým zařízením a rodovými sbírkami. Zmínit je nutno především Velký a Malý sál s mapami a vedutami; mapy ze 17. století zachycují Francii, Itálii a Nizozemí, velké veduty pak významná evropská města. Na známého sportovce, automobilového závodníka Jiřího Kristiána Lobkowicze (zahynul r. 1932 na závodním okruhu v Berlíně) upomíná Velká ložnice Jiřího Kristiána. Dále je k vidění Rytířský sál, Pracovna Augusta Longina, Velký zelený salón, Dětský pokoj, Velká jídelna sv. Václava, Koncertní sál, kaple sv. Ludmily či Jídelna vybavená překrásnými barokními sekretáři s drobnými vedutami. Za klenot mělnického sídla se dá označit znamenitá sbírka obrazů, jejichž autory jsou mistři českého baroka (Karel Škréta, Petr Brandl, Václav Vavřinec Reiner, Jan Kupecký, Jan Jiří Heintsch, Jan Kryštof Liška, Johann Peter Molitor, Ignác Viktorin Raab). Zámek získal věhlas také díky vinným sklepům Jiřího Lobkowicze. Pro návštěvníky zde probíhají řízené degustace lobkowiczkých vín pod vedením zámeckého sklepmistra. K atraktivním místům patří rovněž terasy a zámecká vyhlídka, z níž je možno spatřit soutok Labe a Vltavy, památnou horu Říp a České středohoří.

Lobkowiczké sídlo nabízí celoročně k ubytování dva luxusní pokoje přímo v hlavní věži objektu. Navštívit lze také vyhlídkovou restauraci nebo zámeckou cukrárnu ve stylu Ludvíka XIV., vybavenou originálním nábytkem. Do zámku i parku je bezbariérový přístup.