Hrad Kaltenštejn (Hradisko)
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Olomoucký kraj |
| Okres: | Okres Jeseník |
| Město: | Černá Voda |
| Výška: | 422 m n.m. |
| GPS: | 50°17'42.131"N, 17°9'10.889"E |
Konec 13. století: hrad postavený odpůrci biskupa a vykoupený Bolkem I.
Vzhledem k chybějícím zprávám o založení Kaltenštejna jsou jeho počátky nejasné. První hodnověrná zmínka o hradu je uvedena ve dvou listinách z let 1295 a 1296; Kaltenštejn (v překladu Chladný Kámen či Chladná nebo Studená Skála) se tehdy stal předmětem sporu mezi svídnickým knížetem Bolkem I. a vratislavským biskupem Janem III. Romkou. Hrad byl uváděn jako „nově postavený“, nacházející se „v Niské zemi“ (tedy na biskupské půdě). V držení ho měl Bolek I., který Kaltenštejn vykoupil z rukou jeho původních stavebníků, označovaných za nepřátele církve; ti hrad krátce předtím (patrně v l. 1290-1295) vybudovali. Toto nové feudální sídlo si během své dosavadní krátké existence zřejmě stačilo vydobýt takovou pověst, že podle rozsudku krakovského biskupa ho měl kníže buď nechat zbořit, nebo předat vratislavskému biskupovi. Bolek I. Svídnický přistoupil na druhou alternativu, o čemž svědčí zmínka z r. 1299 potvrzující, že purkrabím na Kaltenštejně tehdy byl bratr vratislavského biskupa Dětřich.
Kdo hrad vybudoval? Žhavými adepty Wüstehubové, rod s pověstí arcilotrů
Na tajemné stavebníky hradu lze prozatím usuzovat pouze hypoteticky; vícero indicií favorizuje v tomto směru rod obávaných loupeživých rytířů - rod Wüstehubů. Tuto domněnku podporuje především skutečnost, že hradní jádro Kaltenštejna se stavebně velice podobá wüstehubovským hradům Frýdberku a Kolštejnu. Počátkem 14. století ovládli Wüstehubové rozsáhlou oblast na Jesenicku a Javornicku; vedou drobné války, loupí po celém okolí a ze svých sídel podnikají pustošivé nájezdy zaměřené především na církevní majetky. Ve svém barbarském běsnění se nezastaví před ničím: mj. vypalují kostely a dokonce přímo při mši svaté neváhají zabít několik věřících. Ve čtyřech listinách z počátku 14. století se objevuje nařčení Wüstehubů z mnoha těžkých zločinů, notabene jsou zde přirovnáni k synům samotného Beliala – knížete Pekel...
Hrad poté plní ochrannou funkci před drobnými i většími feudály snažícím se uchvátit nisko-otmuchovské knížectví; bývá proto svěřován pouze nejspolehlivějším osobnostem biskupského dvora. V době bojů mezi vratislavskými biskupy a knížaty ve 13. a 14. století je hrad často dáván v zástavu; kolem r. 1319 přechází do vlastnictví mocného rodu Haugwitzů. Význam Kaltenštejna roste; vratislavský biskup Přeclav z Pogarel (z Pohořelé) proto dospěje k rozhodnutí získat jej r. 1345 zcela do majetku biskupství a na adresu hradu nešetří chválou („mocně opevněný, vznešený, velmi užitečný a výnosný pro niskou zemi“). Kaltenštejn se stává jednou z nejpevnějších bašt katolické moci na Jesenicku.
15. století: drastické scény na hradě - Zikmund a spol. krutě pykají za únos
Z éry husitských válek zprávy o hradu chybějí, pravděpodobně se však kališníci během svého tažení do Slezska (r. 1428) Kaltenštejn ani nepokusili dobýt. Zato o pár let později bude hrad svědkem událostí plně dokládajících krutost a brutalitu středověku. R. 1441 unese rytíř a dobrodruh Zikmund Rachna jednu z dcer kladského královského hejtmana Půty z Častolovic. Prchaje před otčímem nebohé dívky – Hynkem Krušinou z Lichtenburka – daří se Zikmundovi lstí hrad překvapivě obsadit. Pronásledující biskupské oddíly proto Kaltenštejn oblehnou a bez větších potíží dobudou. Přímo na hradě se poté odehraje drsný epilog pochmurného příběhu - obránci jsou pověšeni, Zikmund a jeho bratr krutě umučeni.
Biskup Konrád pak poničený a posléze jen provizorně opravený Kaltenštejn dává r. 1443 do zástavy vratislavské kapitule. Z téhož roku pochází hradní inventář přinášející cenné svědectví o podobě a stavu tohoto objektu; lze se z něj např. dozvědět, že Kaltenštejn měl celkem čtyři brány a jeho soběstačnost zajišťovaly vlastní větrný mlýn a pivovar - muselo tedy jít o značně významné středověké sídlo. Hradní posádka pak čítala čtyři střelce, dvanáct hlídačů, jednu kuchařku a dvě služky. Dokument dále poukazuje na akutní nutnost modernizovat opevnění Kaltenštejna, tehdy již zcela zastaralé a nevyhovující.
Po r. 1505: zchátralý Kaltenštejn rozbořen – demolici pomáhá střelný prach
Navrhované stavební úpravy zchátralého hradu však zřejmě uskutečněny nebyly. A tak zatímco se stále střídají zástavní držitelé, Kaltenštejn v řídce obydlené krajině, zpustošené ustavičnými válkami, postupně ztrácí na významu. R. 1505 jej proto biskup Jan Thurzo coby administrátor biskupství vykupuje ze zástavy (za 1400 zlatých). K opravě hradu však již nepřistoupí; naopak - proti vůli vratislavské kapituly nechává Kaltenštejn rozbořit. Demolici urychluje masivní použití střelného prachu, což způsobí roztržení bergfritu a následné rozmetání velkých kusů zdiva po celém areálu hradu. Část pobořeného Kaltenštejna údajně posloužila jako zdroj stavebního materiálu pro nedaleký hrad Jánský Vrch v Javorníku, jehož rozsáhlá rekonstrukce v té době probíhala. Ještě v 19. století byly v areálu zříceniny nalezeny cínové mísy, šípy a oštěpy, pocházející patrně již z 15. století.
Kdysi mohutná pevnost; dnes - torzo hlásky, zbytky hradeb a paláce
Po svém vzniku ve 13. století představoval Kaltenštejn jednoduchou bergfritovou dispozici. Dnešní rozsáhlé ruiny prozrazují, že muselo jít o mohutnou pevnost. Za okrouhlou věží (bergfritem) na nejvyšším místě kopce stával dvoudílný palác; uvedený celek chránila obvodová hradba se vstupní branou. Snad již v této fázi měl Kaltenštejn dvoudílné odstupňované předhradí na severozápadě. Hradní areál odpovídal tvarem nepravidelnému oválu s osami délky cca 100-120 m x 30-75 m. Hradební zeď, v průměru až 2 m silná, se místy celá rozpadla. Kromě věže a nepatrných zbytků paláce se žádné pozůstatky dalších obytných budov v hradním prostoru nedochovaly. Mocnost zdiva 20 m vysoké hlásky (o průměru téměř 11 m) dosahovala až 4 m. Polovina této věže byla odstřelena při demolici hradu po r. 1505. Zřícenina, k níž se váže řada pověstí (např. o zlé hraběnce zakleté v Bílou paní), je zahalena lesním porostem.
