Hrad Helfenburk u Úštěku

Mohutná zřícenina původně skalního gotického hradu ze 14. století se rozprostírá na skalnatém pískovcovém hřebeni v malebném údolí obklopeném lesy, cca 3 km jihovýchodně od městečka Úštěk na Litoměřicku. Helfenburk býval jedním z největších severočeských hradů; původně sloužil jako šlechtické sídlo, jeho pestrá historie je však úzce spjata zejména s pražským arcibiskupstvím. V době husitské revoluce byly na hradě uloženy cenné předměty z chrámu sv. Víta. Zřícenina dnes upoutá svou výraznou a malebnou torzální architekturou, jíž dominuje mohutná třípatrová věž a unikátně dochovaná hradební zeď se vstupními branami, původním cimbuřím a ochozy. Pro svou jedinečnou atmosféru, tajemný ráz a romantické kouzlo představuje Hrádek oblíbený cíl turistů.

14. stol.: proměna Hanušova Hrádku v strategickou pevnost arcibiskupů

Středověký hrad, který se nazýval Hrádek, Hradec, Hradišťko či Helfenburk, vznikl patrně po polovině 14. století; dnes však již nelze zjistit, co se z jeho původní podoby dochovalo. Helfenburk byl postaven na území, jež před r. 1346 propůjčil král Jan Lucemburský jako léno příslušníkům rodu Ronovců – pánům z Klinštejna. Hanuš (či dle další varianty tohoto jména Jan) zde před r. 1375 nechá vybudovat malý hrad, který pojmenuje Helfenburk a začne se po něm psát.

13. března 1375 (toto datum představuje zároveň první písemnou zmínku o hradu) prodává Hanuš z Helfenburku své sídlo Janu Očkovi z Vlašimi. Nový správce hradu se do našich dějin zapsal velmi výrazně – především jako druhý pražský arcibiskup a historicky první český kardinál; byl též hlavním rádcem císaře Karla IV. Jan Očko z Vlašimi (???-1380) učinil Hrádek centrem vzniklého souvislého pásu všech arcibiskupských panství na pravém břehu Labe. V té době zřejmě Helfenburk nepředstavoval žádné reprezentativní sídlo; jednalo se asi o prostý, nepříliš opevněný a patrně dřevěný hrad, jehož původní podoba není známa. Počínaje nástupem Jana Očka však na Helfenburku dochází k rozsáhlým a podstatným stavebním úpravám, jež od základů mění charakter hradu. První zásadní přestavba, která je dodnes patrná, proběhla v l. 1375-1379; byly vybudovány zejména hradby (o obvodu 277 m, vysoké až 12 m) s cimbuřím opatřeným střílnami a ochozem.

Tyto úpravy, týkající se opevnění Helfenburku, některé historické prameny přisuzují nástupci Jana Očka z Vlašimi, jeho synovci Janu z Jenštejna (asi 1350-1400, na Hrádku od r. 1379). Jan z Jenštejna, bezpochyby nejvýznamnější držitel Helfenburku (za krále Václava IV. nejvyšší zemský kancléř a třetí pražský arcibiskup), pokračuje ve zvelebování svého sídla. V l. 1390-1395 dává zejména postavit třípatrovou hlavní věž, vysokou 17 m, představující nejlépe dochovaný stavební prvek celého hradního komplexu; v téže době vzniká nové masivní opevnění Helfenburku, který se proměňuje v mohutný objekt se sofistikovaným obranným systémem. Za hradbami se nacházely hospodářské budovy, dále nádvoří s 57 m hlubokou studnou (se šlapacím kolem) a také sklepy. Na horní plošině skály byly situovány obytné a reprezentativní části hradu. I přes další úpravy Hrádku v pozdějších letech se jeho základní podoba až do zániku tohoto sídla již podstatně nezměnila. Helfenburk se tak stává strategickým obranným bodem, chránícím arcibiskupský majetek na pravém břehu Labe.

Jan z Jenštejna - v dějinách Hrádku persona č. 1: z požitkáře zarytým asketou, vize jako u Jany z Arku

K osobnosti Jana z Jenštejna se váže řada zajímavostí. Byl nejen vysoce vzdělaným mužem (studia teologie v Praze, Bologni, Padově, Montpellieru a na pařížské Sorbonně), ale též výborným společníkem, kavalírem, ba i tanečníkem; života si užíval plnými doušky, věnoval se hudbě, kterou také skládal, zajímala ho antika, cizí mu nebyly ani turnaje a hony. Zlom do jeho života přináší morová epidemie v r. 1380. Jan z Jenštejna se těžkou nemocí zřejmě nakazí; chorobu sice přežije, avšak ta si vybere nemalou daň – pravděpodobně následkem nemoci dojde k totální přeměně Janovy osobnosti, což se odrazí v jeho náboženských postojích. Kdysi společensky založený muž se promění ve velmi netolerantního asketu; vede přísně odříkavý život, drží půsty, noří se do mystiky a přemítání, píše náboženské traktáty o svém útěku před světem. Askezi stupňuje až do nelidsky tvrdé podoby - spává na kamenné podlaze, nosí řetězy a praktikuje sebemrskačství. Také trpí halucinacemi a po sebetrýznění údajně pronáší prorocké vize. Během častých záchvatů upadá do bezvědomí. (Podle některých zdrojů je možné, že se u Jana projevila nějaká forma epilepsie, způsobená zánětem mozku, která mohla vyvolávat nejrůznější náboženská vidění. Zajímavé je, že své náboženské vize nechával Jenštejn malovat; podle badatelů dokonce odpovídají pozdějším vidinám Johanky z Arku).

Po určité době mezi arcibiskupem a panovníkem vzniká rozkol. Václav IV. nesouhlasí s Jenštejnovou politickou koncepcí, která jednoznačně uznávala římského papeže Urbana VI. R. 1384 byl Jan zbaven funkce kancléře a dokonce uvězněn na Karlštejně. Po umučení arcibiskupova generálního vikáře Jana z Pomuku (sv. Jana Nepomuckého, v březnu r. 1393) se Jenštejn začne obávat i o život svůj. R. 1396 je nucen rezignovat na úřad arcibiskupa. Jan odchází z politického života a útočištěm se mu stává právě Helfenburk – hrad, který si Jenštejn velice oblíbil a v němž zamýšlel i dožít… Zajímavý záznam pochází z r. 1395 - je od Janova přítele a životopisce, převora kláštera v Roudnici Petra Klarifikátora; týká se Jenštejnovy kuriózní nehody na můstku vedoucím z nové věže, při níž se arcibiskup málem zřítil. Jak uvádí Klarifikátor: „…když visel mezi nebem a zemí, s pomocí boží se vyšvihl nazpět s tím, že se lokty přidržoval dřev, uchrániv se zmíněného pádu, jímž by si střemhlav zlomil vaz.“

1400-1453: azyl pro svatovítské poklady i pro arcibiskupa v klatbě Po Jenštejnově smrti (r. 1400 v Římě) se Hrádku ujímá arcibiskup Olbram ze Škvorce; v r. 1402 ho střídá známý bojovný arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka, který se zúčastňoval i válečných výprav. Výmluvným dokladem spolehlivosti a odolnosti hradu je skutečnost, že sem byly ještě před husitskými válkami převezeny a uschovány vzácné relikvie, knihy a klenoty (včetně velkého ostatkového kříže z ryzího zlata) z chrámu sv. Víta; na Helfenburku přečkaly husitské bouře a některé zde našly úkryt až do r. 1480. Jako poslední arcibiskup, který dlel na Hrádku, bude v análech zapsán Konrád z Vechty (asi 1364-1431), muž zajímající se mj. o alchymii, věštectví a magii. Tento oblíbenec Václava IV. se během složité éry husitského hnutí nakonec veřejně přihlásí k základnímu programu kališníků – čtyřem pražským artikulům (r. 1421), za což je dán do klatby. Když je Konrád z Vechty r. 1426 opět proklet papežem, odebírá se téhož roku na Helfenburk pod ochranu Jana Smiřického, jemuž byl hrad v té době zastaven; zde bývalý arcibiskup setrvá až do své smrti v r. 1431. Jan Smiřický ze Smiřic vlastnil Helfenburk až do r. 1453, kdy byl za údajnou zradu státních zájmů odsouzen a popraven.

Od r. 1456 po třicetiletou válku: vyprchávající sláva hradu, jeho plenění a jméno upadnuvší v zapomnění

R. 1456 přechází Hrádek do držení Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, vůdce Jednoty zelenohorské a tudíž úhlavního nepřítele krále Jiřího z Poděbrad. Helfenburk proto figuruje mezi hrady, které r. 1467 - po tříměsíčním obléhání - vojsko panovníka dobylo. Král Jiří pak dává Hrádek do zástavy svému věrnému stoupenci Petru Kaplířovi ze Sulevic, který v r. 1475 Helfenburk prodává Vilému z Illburka. Poté, co Illburkové vymírají r. 1538 po meči, přechází hrad do majetku Trachenberků, Kurzpachů a od r. 1592 Jana Sezimy ze Sezimova Ústí. V r. 1622 však bylo panství i s Helfenburkem rodu Sezimů za jejich účast ve stavovském povstání zkonfiskováno a předáno jezuitům; ti ale přesídlili z Úštěku do Liběšic. Hrádek, od 16. století obývaný už jen panským služebnictvem, tak zůstává na počátku třicetileté války zcela opuštěný. Válečné běsnění se výrazně podepsalo na devastaci Helfenburku: r. 1620 byl vypleněn (snad i vypálen) císařskými vojáky a kromě této armády jej v dalším průběhu války pustošily i průchody dánských a švédských vojsk. Když lidé posléze zapomněli i původní jméno hradu, dílo zkázy kdysi slavného Helfenburku bylo dokonáno.

Z Helfenburku Affenburk aneb opice z Hrádku za pekelníky považované

Jistá legenda praví, že počátkem 17. století se měl na Hrádku usadit pár opic; utekl prý jednomu šlechtici, který si tento „suvenýr“ přivezl z dalekých zemí. Exotičtí živočichové se však na hradě začali rychle rozmnožovat a brzy jich byly údajně až stovky. Širokému okolí Helfenburku opice velice škodily; časem jejich drzost natolik vygraduje, že se při svých nočních loupeživých výpravách odvažují i do sousedních obcí. Místní obyvatelé, kteří lidoopy neznali, si vypravují historky o bloudících čertech a svá stavení ze strachu před pekelnými silami kropí svěcenou vodou. Drzé zvířecí osazenstvo Hrádku musí nakonec zpacifikovat a pobít až vojáci (dle jiné verze ozbrojení obyvatelé). A možná právě v té době vzniká zkomolení názvu Helfenburk na Affenburk, tedy Opičí hrad; ve svém díle Rozmanitosti z historie Království českého se o tom zmiňuje i jezuitský literát a historik Bohuslav Balbín (1621-1688). Ten r. 1679 Helfenburk navštíví a výstižně ho pak popisuje následujícími slovy: „Hrad pustý zápasí nyní s časem a stářím, též sebe sama znenáhla sutinami svými pohřbívá“.

17. – 21. stol.: malebná zřícenina inspirující umělce; poklad střežený ďáblem – pouhá legenda?

Opuštěný a chátrající hrad se v dalších letech stává inspirací pro řadu umělců, např. grafika Ludvíka Buquoye, malíře Antonína Puchernu či básníka Karla Hynka Máchu. Po r. 1871 byla ve zřícenině postavena nová hájenka s pohostinstvím. Poslední majitel Hrádku, textilní průmyslník Josef von Schroll, přistupuje v l. 1887-1890 k opravám ruiny a zejména k rekonstrukci věže; ta poté sloužila jako jeho letní sídlo. Později byl však hrad opět ponechán svému osudu. K rozsáhlejším obnovovacím pracím vedoucím k záchraně Helfenburku dochází až po r. 1966. Údržbu a průvodcovskou činnost má od r. 1978 na starosti skupina dobrovolníků. O víkendech je přístupný celý areál Hrádku včetně interiéru čtyřhranné věže s cimbuřím, upravené na rozhlednu. Kromě výše zmíněných hradeb se také zachovaly ve skále vytesané sklepy o dvou poschodích. Z bývalého hradního jádra jinak zůstaly pouze opracované skalní bloky se zbytky zdiva.

Helfenburk je nejlépe dochovaný hrad pražského arcibiskupství z doby Václava IV. Natáčely se zde exteriéry filmu Jiřího Sequense Dva na koni, jeden na oslu (r. 1986). Podle pověsti má být na Hrádku ukryt poklad, který hlídá ďábel v podobě černého havrana. Poklad prý lze najít podle modravé záře – ta se však zjevuje pouze jednou do roka, vždy na Květnou neděli. Helfenburk patří k těm památkám, které neztratily nic na pelu tajemné přitažlivosti a romantického kouzla; pro návštěvníky tak hrad představuje v dnešní přetechnizované době osvěžující a malebný prvek.

Mapa okolí

zvětšit

Počasí

yr.no
Dnes Neděle 15.9.2019
Polojasno
18°C
14°C
Srážky: 0mm
Tlak: 1023.6hPa
Vítr: 3.4m/s
z jiho-západu
Zítra
Pondělí 16.9.
Zataženo
14°C
12°C
Úterý
17.9.2019
Polojasno
14°C
9°C
Středa
18.9.2019
Jasno
13°C
7°C
Čtvrtek
19.9.2019
Polojasno
11°C
6°C

Kontakt

Adresa:
Úštěk 

Místa v okolí

Vzdálenost: 4km
Vzdálenost: 4km
Street Workout Park Kravaře v Čechách - Street Workout Park Kravaře v Čechách se nachází u fotbalového hřiště v jižní části obce.
Vzdálenost: 6km
Vzdálenost: 6km
Vzdálenost: 7km
Vzdálenost: 7km
Vzdálenost: 8km

Nová místa

+ přidat
Vyhlídková věž Hladnov - Nedaleko Tylova sadu, ve Slezské Ostravě, byla v roce 1909 postavena vodárenská věž s hasičskou zbrojnicí v secesním stylu.
Rozhledna Horní les - Rozhledna Horní les byla postavena v roce 2002 společností Eurotel. Jedná se o ocelový telekomunikační stožár s točitým schodištěm a s 201 schody.
Rozhledna Háj - Rozhledna Háj byla v roce 1996 postavena na kamenném podstavci, tvoří ji dřevěná trámová konstrukce s bedněním a točitým schodištěm se 133 schody. Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 24 metrů nad zemí. 
Frývaldovská rozhledna na Zlatém Chlumu - Frývaldovská rozhledna na vrchu s názvem Zlatý Chlum, který tvoří dominantu města Jeseník, byla postavena již v roce 1899.

Nové ubytování

+ přidat
Chalupa Sluníčko - K pronájmu nová luxusní roubenka, stylově vybavená, se saunou, bazénem a veškerým komfortem. Jedná se o chalupu, která se nachází v klidné části obce Ohnišov v Orlických horách.
Hotel Zlatý Zajíc - Rodinný hotel se nachází v centru Libochovic.Pořádáme akce,svatby,večírky.Stravování je pouze pro hotelové hosty dle přání zákazníka.Jsme schopni nabídnout bezlepkovou dietu,kompletní cukrářský sortiment pro svatby i oslavy.Kapacita hotelu je až 28 lůžek.
Penzion a restaurace U Janičky Háj - Klínovec - RODINNÝ PENZION V KRUŠNÝCH HORÁCH Pension v Údolí Králů leží v obci Háj pod Klínovcem, 150m od hotelu NÁSTUP a zároveň u sedačkové lanovky. Směrem na Háje po pravé straně, s šedočervenou fasádou s nápise u Janičky.
Vila FILIP - Rodinný dům využívají rodiny s dětmi v létě k rekreaci. Je prostorný, kompletně vybavený, kapacita 7 ložnic s 20ti lůžky. Vlastní zahrada a zapuštěný bazén 8x4 m. Obsazuje se celý, nebo nabízí dva samostatné apartmány. Lze ubytovat i pracovníky firem.

Nové restaurace

+ přidat
Dream food Bistro - Dream Food Bistro je místem, kde se spojuje moderní gastronomie a příjemná atmosféra, místem, kam se prostě budete rádi vracet. V moderním bistru s otevřenou kuchyní a vlastní pekárnou vám nabízíme po celý den pokrmy té nejvyšší kvality. Při jejich přípravě ctíme pravidla moderní gastronomie.
Restaurace U Svahu - Nově zrekonstruovaná nekuřácká restaurace v Olešnici na Moravě s kapacitou až 55 míst se nachází v lyžařském areálu, je zde možnost pořádat firemní večírek, školení, rodinná oslava, třídní sraz, malá svatba či jen venkovní grilování. K dispozici je i venkovní terasa.
Penzion a restaurace U Janičky Háj - Klínovec - Restaurace:Kousek Klínovec a Boží Dar 25 míst v restauraci, venkovní posezení 30 míst. Hosté mohou navštívit Naší horskou restauraci s domácí kuchyní. Dále pořádáme svatby, večírky v soukromí,školení atd. restaurace cca 30lidí vše na dohodě.
Středověká krčma Písek - Zažijte středověk. Unikátní místo v Jižních Čechách ve kterém se čas zastavil. Hodovat a chlastat zde můžete co hrdlo ráčí. Naše šenkýřky v dobových kostýmech se postarají o vaše bachory. Pivo z našich sudů vždy teče proudem. Hostina u nás je vždy vskutku královská a zábava bujará.