Zámek Litomyšl
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Pardubický kraj |
| Okres: | Okres Svitavy |
| Město: | Litomyšl |
| Výška: | 357 m n.m. |
| GPS: | 49°52'24.370"N, 16°18'45.536"E |
Hrad Litomyšl v 10. – 16. století: od Slavníkovců ke Kostkům z Postupic
Na místě dnešního litomyšlského zámku stávalo v raném středověku slovanské hradiště a pomezní hrad Slavníkovců; ten střežil významnou obchodní cestu spojující Čechy s východní Evropou – Trstěnickou stezku. Ve své Kronice české se o něm zmiňuje již Kosmas, který existenci hradu uvádí k r. 981. Po vyvraždění Slavníkovců (r. 995) přechází toto feudální sídlo pod vládu přemyslovských knížat. Premonstrátský klášter, jenž vznikl na hradní vyvýšenině, se stává základem biskupství pro východní Čechy a západní Moravu, zřízeného zde r. 1344 Karlem IV. R. 1425 dobyli město i s klášterem sirotci a tím litomyšlské biskupství prakticky zaniklo. Do Litomyšle jsou dosazováni husitští hejtmané; poslední z nich, Vilém Kostka z Postupic, se posléze přiklání na stranu Zikmunda, od něhož dostává r. 1436 Litomyšl i s pobořeným klášterem do dědičného zástavního držení. Kostkové z Postupic pak na tomto panství vládnou více než sto let. Jejich sídlem se stal biskupský palác, v jehož blízkosti bylo koncem 15. století zřízeno Nové čili Horní město; pod ochranou Kostků zde nacházejí azyl čeští bratři z Čech a Moravy a r. 1503 je tu založena i českobratrská tiskárna. Po účasti Bohuše III. Kostky v odboji proti Ferdinandovi I. (r. 1547) musí Kostkové panství postoupit královské komoře.
16. století: mistři kumštu budují renesanční klenot Nádherného Vratislava
V r. 1552 přechází Litomyšl do zástavního držení Jaroslava z Pernštejna, r. 1567 získává panství jeho bratr Vratislav, jeden z nejmocnějších českých šlechticů a zároveň prototyp renesanční osobnosti; na Litomyšli však nenachází žádné vhodné sídlo k obývání (dosavadní kostkovský palác značně poškodily dva požáry města v l. 1546 a 1560). Vratislav II. z Pernštejna, zvaný Nádherný (1530-1582), nejvyšší kancléř Království českého, diplomat a nositel Řádu Zlatého rouna, se rozhoduje poničený objekt úplně přestavět; chce pro sebe, svou španělskou choť Marii Manrique de Lara (dvorní dáma císařovny Marie, přiváží do českých zemí sošku známou jako Pražské jezulátko) a jejich 21 dětí vybudovat rodinnou reprezentativní rezidenci.
Hlavní fáze stavby probíhá v l. 1568-1581 a jsou k ní přizváni prvotřídní císařští architekti, Italové Giovanni Battista Aostalli (1510-1575, mj. se podílel na stavbě letohrádku Belveder) a jeho příbuzný Ulrico Aostalli (+1597, vedoucí královských staveb, zednický mistr Pražského hradu). G. B. Aostalli kompletní přestavbu projektoval a na litomyšlském zámku byl činný od r. 1568 až do své smrti v květnu 1575; poté převzal vedení celé stavby U. Aostalli. O vznik rezidence se zasloužili další znamenití umělci a řemeslníci (kameníci Battista a Antonín Prock, dále zedníci, tj. tvůrci hrubé stavby, kleneb a štítů - mistři Hans a jeho bratr Jakub, posléze od r. 1581 mistr Mikuláš aj.). Během 14 let tak vyrůstá dvoupatrový čtyřkřídlý zámek na výtvarně výjimečném, téměř čtvercovém půdorysu s velkým pravoúhlým nádvořím a menším dvorem na severní straně. Celý obvod rezidence - kromě středu průčelí nad arkádami – lemují štíty; vysoké dvojvrstvé a trojvrstvé štíty se zde střídají s jednovrstvými štítky. Výsledná stavba představuje excelentní ukázku šlechtického sídla ve stylu vrcholné renesance.
Zámek pohádkové krásy – štíty, arkády a přes 8 000 sgrafit
Již koncem 16. století byl zámek proslulý svou krásou, umocněnou především nádhernými arkádami a bohatou sgrafitovou výzdobou všech vnějších stěn i komínů. Tato jedinečná výzdoba je dílem převážně italských mistrů, zejména Šimona Vlacha (s jeho osobou bývá spojováno autorství nejjemněji rytých psaníček). Psaníčkových sgrafit s ornamentálními výplněmi je více než 8 000, aniž by se nějaký motiv přesně opakoval. Figurální sgrafita na průčelní stěně nádvoří ztvárňují bitevní scény, náměty starozákonní (biblický příběh o Samsonovi a Dalile) či antické (únos krásné Heleny aj.) a před první světovou válkou byla experty považována za jeden z nejcennějších výtvorů v této technice v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Nevšední historii měla sgrafita psaníčková - v pozdějších dobách (mj. po požáru v r. 1775) byla zakryta hladkou omítkou. K jejich restaurování na jižní průčelní stěně došlo r. 1935, na západní stěně pak v r. 1953. Od r. 1974 se na opravě a obnově sgrafit podílel výkvět našich výtvarných umělců – Olbram Zoubek, Václav Boštík, Zdeněk Palcr a Stanislav Podhrázský; po dobu 17 let psaníčkové dekorace odkrývali, čistili a chybějící části podle vlastní fantazie dotvářeli.
K dalším pozoruhodnostem zámku patří i to, že každá jeho strana má funkčně zdůvodněný odlišný vzhled. Lehkost a vzdušnost vstupního průčelí jsou zdůrazněny prolomenými arkádami a slunečními hodinami, západní průčelí obrácené k městu působí monumentálně a vznešeně, průčelí východní je nejméně pravidelné a připomíná malebnost pozdní gotiky. Celá stavba patří k renesančním zámkům tzv. moravského typu. Spojení italských arkádových dvorů s českými štíty a sgrafity vyústilo díky pojetí G. B. Aostalliho v jeden z nejcennějších skvostů nejen české renesance, nýbrž české architektury vůbec. Stavba zámku je o to cennější, že pozdější úpravy se nedotkly takřka v ničem jeho podstaty ani vnějšího vzhledu. Pernštejnové nechali na své rezidenci vybudovat také kapli - v gotickém stylu, dnes zasvěcenou sv. Monice. Není také bez zajímavosti, že pozůstatky někdejšího kostkovského paláce vytvářejí základ severního křídla zámku.
17. – 18. století: stavební úpravy za Trautmannsdorfů a Valdštejnů-Vartenberků
V l. 1649-1753 patří litomyšlská rezidence Trautmannsdorfům. Ti přistupují k dalším stavebním úpravám, zejména barokním; provádí je renomovaný architekt František Maxmilián Kaňka. Trautmannsdorfové rovněž dali v l. 1743-1753 vyzdobit tzv. Zrcadlový sál obrazy velkých bitev Eugena Savojského; ztvárnil je vídeňský dvorní malíř Martin Muckenbrunner. V l. 1753-1855 byla Litomyšl v držení rodu Valdštejnů-Vartenberků; za nich dochází na zámku k výrazným stavebním změnám (na konci 18. a počátkem 19. století). Po dvou velkých požárech z ledna 1768 a září 1775 jsou radikálně přestavěny všechny prostory v obou zámeckých poschodích (kromě kaple). Mnoho místností - zejména prvního patra - v 90. letech 18. století klasicistně vyzdobil dvorní malíř Valdštejnů Dominik Dvořák. Při těchto úpravách bylo průčelí zámku nad arkádami opatřeno barokními vikýři a barokní věžičkou s hodinami.
Múzičtí Valdštejnové – divadélko coby evropská rarita, pivovar rodištěm hudebního génia
Konec 18. století, zvláště pak doba hraběte Jiřího Josefa Valdštejna-Vartenberka, přináší do života zámku i nový vzruch - za svých letních pobytů v Litomyšli chce žít panstvo stejně kulturně jako v zimě ve Vídni. I přes trvající zadluženost nepřestává tento rod investovat do svých zálib; k nim patří zejména chov ušlechtilých koní a divadlo. V l. 1796-1797 tak v přízemí rezidence vzniká barokní zámecké divadélko pro cca 90 lidí, s vlastním orchestřištěm, parterem a lóžemi. Unikátní památku představuje nejen tento interiér, ale i kompletně dochovaná jevištní technika (pozoruhodná práce truhlářského mistra Jana Bonaventury) a dosud funkční barokní scénografie; zahrnuje zcela výjimečný soubor 16 různých kulisových dekoračních scén a 2 původní opony (dílo dvorního habsburského divadelního malíře Josefa Platzera, mj. scénografa vídeňských a pražských představení W. A. Mozarta). Litomyšlské divadlo je údajně jedním z pěti takto dochovaných zámeckých prostor v Evropě.
Zámek obklopují hospodářské budovy, postavené či upravené převážně v barokním slohu. Jednou z nich byl pivovar; v něm se za panování hraběte Jiřího Valdštejna-Vartenberka narodil místnímu sládkovi Františku Smetanovi a jeho ženě Barboře syn Bedřich; pozdější zakladatel moderní české hudby zde spatřil světlo světa dne 2. března 1824.
Již od doby pernštejnské se však vlekla zadluženost panství (důsledek nákladných úprav zámku i okolí a náročného života šlechty); tato insolvence se za posledních Valdštejnů-Vartenberků ještě prohloubila, až došlo r. 1855 k vyhlášení úpadku a k dražbě zámku a velkostatku, které kupuje bavorský kníže Maxmilián Karel Thurn-Taxis. V r. 1945 byl Thurn-Taxisům jejich veškerý majetek nacházející se na našem území konfiskován a litomyšlský zámek přechází do rukou státu. R. 1962 je vyhlášen národní kulturní památkou a od r. 1999 se jeho jméno skví na seznamu Světového dědictví UNESCO.
Pestré zámecké menu: interiéry s lustrem pro Amadea, Smetanova světnice, věž či adrenalinové podzemí
Podobu a vybavení zámeckých interiérů ovlivnily především dva momenty v historii Litomyšle: část původního zařízení se stala obětí požáru v r. 1775 a skutečnost, že areál zámku je rodištěm B. Smetany, vedla po r. 1945 k nahrazení původních expozic sbírkami hudebních nástrojů, tj. k instalaci Muzea české hudby. Později se však velkou část původního mobiliáře podařilo úspěšně vrátit opět na své místo. V současnosti je zpřístupněno 13 místností, zámecká kaple a unikátní zámecké divadélko. Působivé interiéry se prezentují mj. empírovým nábytkem z počátku 19. století, množstvím obrazů (většinou z 18. století) či sbírkami míšeňského, vídeňského a berlínského porcelánu; k návštěvnicky vděčným exponátům patří kulečníkový stůl (dar Alexandra I. Jiřímu Josefu Valdštejnovi) nebo obrovský lustr, původně zhotovený pro Formanův film Amadeus. V zámeckém pivovaru si lze prohlédnout rodný pokoj B. Smetany, upravený jako muzejní expozice.
Areál doplňuje zahrada, přiléhající k zámku, s nímž byla současně založena. V minulosti prošla několika úpravami včetně svého rozšiřování; její dnešní dispozice pochází z konce 18. století, kdy kolem zámku vznikl francouzský park zdobený barokními a raně klasicistními sochami, za zadní severní stěnou pak park anglický se zahradními stavbami, rybníčkem a vodopádem. Součástí zahrady je přírodní amfiteátr, v němž se odehrávají některá představení operního festivalu Smetanova Litomyšl.
Otevírací doba
- duben - sobota, neděle, sváty - 10:00 - 16:00
- květen - úterý až pátek - 10:00 - 16:00 ; sobota, neděle, svátky - 9:00 - 17:00
- červen - úterý - neděle - 9:00 - 17:00
- červenec - úterý až neděle - 9:00 - 17:00 (v pondělí 4. července otevřeno)
- srpen - úterý až neděle - 9:00 - 17:00
- září - úterý až pátek - 10:00 - 16:00 ; sobota, neděle, svátky - 9:00 - 17:00
- říjen - sobota a neděle - 10:00 - 16:00
Vstupné
I. prohlídková trasa
- dospělá osoba - 120 Kč
- dítě, student, senior - 70 Kč
- rodinné vstupné - 310 Kč
- držitelé průkazu ZTP - 70 Kč
