Zámek Lemberk
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Liberecký kraj |
| Okres: | Okres Liberec |
| Město: | Jablonné v Podještědí |
| Výška: | 344 m n.m. |
| GPS: | 50°46'38.355"N, 14°47'16.598"E |
13. stol.: pobočník dvou králů s lvicí v erbu zakládá hrad Löwenberg
Dějiny Lemberka se počínají odvíjet ve 40. letech 13. století, kdy rytíř Havel z významného severočeského rodu Markvarticů zakládá gotický pomezní hrad; ten byl vybudován při Žitavské stezce a tuto obchodní i vojenskou cestu z Čech do Lužice měl také střežit. Z oněch dob se dochovaly jen spodní části zdiva a některé prvky v hlavní věži. Název hradu má kořeny v původním erbovním znaku zakladatele, v němž figurovala zlatá lvice na modrém poli. Havel tudíž své sídlo pojmenoval Löwenberg; komolení tohoto slova pak vyústilo v dnešní název Lemberk. Prvním spolehlivým důkazem existence hradu je listina z r. 1249, ve které se Havel píše již z Lemberka a Jablonného. (Hrad se objevuje už v písemných pramenech z l. 1241 a 1244; ty však nejsou považovány za zcela hodnověrné). Třebaže zmiňovaný zakladatel Lemberka byl nesporně významnou osobností své doby (důvěrník a rádce krále Václava I., později také jeho syna Přemysla Otakara II.), mnohem většího věhlasu se dostalo Havlově manželce, paní Zdislavě.
Světice z Lemberka – Hvězda prozařující časy středověku
Zdislava (asi 1220-1252) pocházela z Křižanova na Moravě, z velmi významné a kultivované šlechtické rodiny. Jejím otcem byl moravský velmož Přibyslav z Křižanova, purkrabí na hradě Veveří a později v Brně. Matka Sibyla přišla do Čech ze Sicílie jako dvorní dáma princezny Kunhuty Štaufské, nevěsty budoucího krále Václava I. Po sňatku s Havlem Zdislava následuje svého muže do nehostinných krajů v Podještědí, na Lemberk. Spolu s manželem zakládá dominikánské kláštery v Jablonném a v Turnově. Nejvíce však proslula svou moudrostí, pozoruhodnou sociální empatií, pomocí chudým, péčí o nemocné a schopností zázračně uzdravovat. Legendy praví, že křísila mrtvé, vracela zdraví chromým, malomocným a nevidomým. V cca 32 letech Zdislava předčasně umírá, údajně na tuberkulózu; tu však antropologický výzkum nepotvrdil. Pochována je v bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Zdislaviny dobročinné skutky a zázraky uzdravení přetrvaly v paměti lidí dodnes. Dne 21. května 1995 byla Zdislava papežem Janem Pavlem II. v Olomouci svatořečena, od r. 2002 je patronkou Libereckého kraje.
Lemberk do r. 1634: plejáda majitelů – mj. spory Markvarticů, podnikavý Kurcpach, Donínové a Valdštejn
Jedné větvi rodu Markvarticů, pánům z Lemberka (mj. přistoupili k prvním přestavbám svého sídla) patřil hrad až do konce 14. století; v té době se Hašek z Lemberka dostává do konfliktu se svým příbuzným, Janem z Vartenberka, který r. 1398 hrad oblehl a patrně i dobyl. Kolem r. 1400, po Haškově smrti, přechází Lemberk do vlastnictví druhé markvartické větve, pánů z Vartenberka. R. 1427 je hrad jakožto opěrný bod katolické strany dobyt husity a zpustošen, rok nato ho obsazuje husitská posádka pod vedením Aleše ze Žeberka. Ve 30. letech 15. století Lemberk nakrátko získávají Berkové z Dubé a ani další majitel hradu, Jan z Elsnic, panství dlouho neudržel; po jeho smrti (kolem r. 1515) se vlastníci Lemberka rychle střídají. R. 1518 kupuje značně zpustošené panství Vilém z Illburka, za něhož v r. 1521 pobýval na hradě Václav Hájek z Libočan, autor Kroniky české.
Výrazná změna k lepšímu nastává až po r. 1550, kdy Lemberk dědí Vilémův podnikavý zeť Jindřich Kurcpach (Kurzbach) z Trachenberka. Za něj dochází k zásadnímu oživení hospodářství, panství prosperuje a vzkvétá. Jindřich pravděpodobně také začal s úpravami hradu na renesanční panské sídlo. V renesančních přestavbách pak pokračuje Jindřich Berka z Dubé (majitelem panství od r. 1581) a po něm na počátku 17. století páni z Donína (na Lemberku od r. 1599). Kolem r. 1610 vzniká v hlavním sále renesančního paláce dřevěný kazetový strop zdobený 77 obrazy, jež námětově čerpají z Ezopových bajek. Po bitvě na Bílé hoře je Donínům majetek zkonfiskován a zadlužené lemberské panství kupuje r. 1623 Albrecht z Valdštejna. Tento slavný vojevůdce uděloval zámek v léno svým důstojníkům; jeden z nich, nizozemský plukovník Jan Rudolf Breda, nakonec po zavraždění Valdštejna r. 1634 získává Lemberk natrvalo.
17. – 20. stol.: barokní přestavba za Bredů, lazaret za Gallasů, renovace za Auersperků
Bredové si vytkli za cíl přeměnit zámek v reprezentativní sídlo svého rodu. Kryštof Rudolf Breda (syn Jana Rudolfa) proto povolává umělce a stavitele z Itálie i Nizozemska a podle plánů významného Valdštejnova architekta Niccola Sebregondiho nechává zámek v l. 1660-1680 přestavět do dnešní raně barokní podoby. Lemberk je opevněn hrotitými bastiony (někdy se však tato úprava přisuzuje již Valdštejnovi), přibylo severní a východní křídlo; hlavní dominantou zámku se stává věž s cibulovitou bání a sloupkovým ochozem. Část interiérů dostala bohatou štukovou výzdobu a odrazem barokního kultu svatých bylo vybudování i tzv. Zdislaviny světničky. Prostředky k nákladným stavbám získávají Bredové často nelítostným útlakem nevolníků, což v l. 1679 a 1680 vede k selským povstáním. Rolníci si na Kryštofa Rudolfa Bredu stěžovali dokonce až u císaře Leopolda I. Stejnou pověst měl i Kryštofův nástupce, Karel Jáchym Breda; právě jemu byl adresován selský popěvek „Běda, ach běda, koupil nás Breda…“
R. 1726 kupují lemberské panství Gallasové; ti se od r. 1768 píší jako Clam-Gallasové, pobývají převážně v Praze nebo na Frýdlantě a Lemberk se tak stává venkovským zámkem. Za sedmileté války, r. 1758, byl v Bajkovém sále zřízen polní lazaret pro vojáky raněné v bitvě u Hochkirchu. Vinou špatného zásobování a nedostatku léků zemřelo tehdy na Lemberku asi 1100 mužů. Počátkem 20. století získávají zámek Auersperkové, kteří v l. 1904-1910 nechali interiéry upravit a jejich výzdobu renovovat; obnovu štukového dekoru provedl sochař Jan Dukát. Lemberk je obýván až do r. 1941, kdy ho zabrala nacistická správa. Poslední šlechtickou majitelkou byla princezna Gabriela Auersperková (rozená Clam-Gallasová). R. 1945 se zámek stal vlastnictvím státu a prošel postupně třemi etapami restauračních prací; z nich nejrozsáhlejší byla generální rekonstrukce v l. 1971-1992.
Nevšední zámecký areál; v interiérech též mravoučný strop, starobylá kuchyně i sklářská moderna
Zámek je dvoupatrová čtyřkřídlá stavba kolem lichoběžníkového dvora, na jehož jižní straně stojí mohutná válcová věž. V areálu Lemberka se nachází Bredovský letohrádek s barokní zahradou ozvláštněnou třemi fontánami a sochami, tematicky čerpajícími z antické mytologie, dále soubor hrázděných domků, lipové aleje, vodárenská věž a kaple Nejsvětější Trojice (později známá jako kostelík Blahoslavené Zdislavy). Na severozápadním úpatí návrší lze najít Zdislavinu studánku a několik sklepů a štol, vytesaných do skály (patrně vedly ke vzniku legend o tajných chodbách a úkrytech; podle pověstí bylo okolí Lemberka vyhlášeným rejdištěm trpaslíků).
Z interiérů vyniká již výše zmíněný pozdně renesanční Bajkový sál. Předlohou k výzdobě jeho kazetového stropu byla vedle Ezopových bajek i kniha Theatrum morum (Divadlo mravů) nizozemského rytce Aegidia Sadelera; každou bajku doprovází vysvětlující text, psaný staroněmecky. V přízemí tohoto západního renesančního křídla je několik místností upravených jako muzeum sv. Zdislavy, které mj. zahrnuje i Zdislavinu světničku. K hodnotným interiérům patří také velký klenutý Rytířský sál s pozoruhodnou štukovou dekorací (v severním křídle zámku), téměř originálně dochovaná kaple Seslání Ducha svatého, vrchnostenská kancelář z 19. století či Liebiegovské pokoje. Upoutá též zbrojnice a černá kuchyně ze 17. století (s otevřeným ohništěm, dochovaná ve funkčním stavu). V interiérech, které se kromě jiného prezentují bohatou štukovou výzdobou a nábytkem z jednotlivých slohových období, převládají renesanční a barokní pokoje.
Hrůzostrašné jevy na Lemberku: zámek duchům zaslíbený?
Atraktivitu Lemberka násobí ještě jeden prvek; zámek je v povědomí veřejnosti spjat s neobvyklými a záhadnými jevy, k nimž zde dochází a které byly publikovány zejména časopisecky či prostřednictvím internetu. Na Lemberku se prý již udály následující paranormální úkazy:
- Zvířata se zde pravidelně čehosi bojí.
- Občas se na zámku bezdůvodně zapíná alarm. - Pod prahem místnosti sloužící jako sklad spatřil kdysi jeden ze zaměstnanců modré světlo; věci ve skladu byly později nalezeny rozházené. Okna přitom zůstala neporušena a byl zapnutý alarm – zvenčí nemohl do zámku nikdo vniknout.
- Z Bajkového sálu se někdy ozývá naříkavý dětský pláč.
- Skříňka sloupkových hodin se sama otevřela.
- V jedné z místností personál často nacházel rozházené květiny, posunuté obrazy a zboží.
- Na Lemberku jsou občas slyšet kroky (někdy i těžké kroky okovaných bot) nebo zvuky stěhování nábytku; možnost, že by zde někdo chodil, přitom vylučuje zapnutý alarm.
- Z prázdné zámecké kaple bývá někdy slyšet zvuk varhan.
