Zámek Duchcov
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Ústecký kraj |
| Okres: | Okres Teplice |
| Město: | Duchcov |
| Výška: | 215 m n.m. |
| GPS: | 50°36'7.891"N, 13°44'40.695"E |
Barvité dějiny Duchcova: Valdštejnové, barokní mistři, ale i barbarská těžba
Na místě dnešního zámku stála původně gotická tvrz, poprvé doložená k r. 1395; po vypálení ji koncem 15. století obnovili Kaplíři ze Sulevic. Během 16. století nechal Václav Popel z Lobkovic tvrz přestavět na renesanční zámek. R. 1642 získávají panství Valdštejnové, patřící v 17. – 19. století k nejvýznamnějším rodům v Čechách. Pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna (1644-1694) mimořádně vzdělaná a humánně smýšlející osobnost, přistupuje k barokním úpravám svého sídla. Autorem projektu této významné přestavby byl slavný francouzský architekt Jean Baptiste Mathey (1630-1696); první etapa barokizace probíhá v l. 1675-1685 a vytváří základ dnešní trojkřídlé budovy zámku. K dalším úpravám dochází již za Jana Josefa z Valdštejna. Do r. 1707 je zrekonstruován hlavní trakt, k němuž byla připojena obě boční křídla. Práce na počátku 18. století nejdříve vedl stavitel Marcantonio Canevalle (projektoval také zámecký kostel Zvěstování Panny Marie) a od r. 1714 František Maxmilián Kaňka (mj. též přistavěl dlouhé křídlo s konírnami). V l. 1716-1728 následuje založení unikátní barokní zahrady, patřící k nejpozoruhodnějším svého druhu; navrhl ji Jan Ferdinand Schor a skvěla se krásou i díky bazénům, fontánám, vodotryskům a bohaté sochařské výzdobě (57 skulptur) z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Období barokních úprav zámku vrcholí výstavbou rozlehlého hospitalu s ústřední kaplí Nanebevzetí Panny Marie (dokončeno r. 1728); toto dílo litoměřického stavitele Octavia Broggia je však v r. 1959 zbořeno kvůli údajnému nálezu hnědého uhlí; došlo také k devastaci téměř třetiny parku. Vzácná nástropní freska Václava Vavřince Reinera (270 m2) byla naštěstí zachráněna a v 80. letech 20. století pod záštitou UNESCO usazena v novém pavilonu, vybudovaném podle návrhu architekta Jana Sokola v zámeckém parku. Další významné stavební zásahy proběhly až v l. 1812-1818; vnější fasády tehdy získaly současný klasicistní vzhled. Tyto úpravy provázela rovněž postupná přeměna barokní zahrady v přírodní anglický park. Valdštejnům patřil zámek až do 20. let 20. století, kdy jej prodali státu.
Hvězdní zámečtí hosté: Goethe, Mozart a spol. ve stínu benátského svůdníka
Od konce 18. století, kdy také vrcholí lázeňský věhlas nedalekých Teplic, se valdštejnská rezidence stává centrem společenského a kulturního života. Konají se tu pastýřské hry, divadelní a hudební představení i jiné slavnosti. Na zámku pobývá řada celebrit jak světa politiky (např. ruský car Alexandr I., pruský král Fridrich Vilém III., rakouský kancléř Metternich, maršál Radecký), tak i světa umění (mj. J. W. Goethe, F. Schiller, W. A. Mozart, L. van Beethoven, J. Haydn, F. Chopin). Mimochodem - Ludwig van Beethoven zde svému mecenáši Ferdinandu Arnoštovi věnoval velkou klavírní sonátu zvanou Valdštejnská a Friedrich Schiller v zámecké knihovně čerpal informační materiál pro své slavné drama Valdštejn. Zřejmě největší popularitu však Duchcov získal díky pobytu italského literáta Giacoma Girolama Casanovy (1725-1798), věhlasného milovníka a dobrodruha. Casanova, jehož na zámek uvedl hrabě Josef Karel z Valdštejna, zde strávil posledních 13 let svého života jako knihovník (1785-1798), napsal tu několik svých děl (mj. světově proslulé Paměti) a na Duchcově také zemřel; pochován je na někdejším hřbitově u kaple sv. Barbory.
Valdštejnská galerie, Reinerova freska i růže pro Casanovu
Duchcovský zámek představuje trojkřídlou barokní budovu, jejíž boční trakty jsou na konci rozšířeny krátkými přístavbami. U vstupu do zámeckého areálu trůní čtyři plastiky M. B. Brauna. Na výzdobě interiérů i exteriérů se podílel výkvět barokního umění – vedle již zmíněných M. B. Brauna a V. V. Reinera to byl také Ferdinand Maxmilián Brokoff. Nejvzácnějším vnitřním prostorem duchcovské rezidence je bohatě zdobený hlavní (Valdštejnský) sál s rodovou galerií (32 unikátních obrazů) a s monumentální nástropní freskou V. V. Reinera. Z dalších interiérů lze uvést klasicistní chodbu s expozicí grafiky 17. a 18. století, Biliárový pokoj, tři místnosti zámeckého služebnictva, Pařížský salónek či vojenskou zbrojnici. Rovněž je možno zhlédnout výstavu historického nábytku od gotiky po 19. století a návštěvnicky atraktivní expozici G. Casanovy, zahrnující místnosti, ve kterých tato osobnost žila (pracovnu, ložnici, knihovnu); obzvlášť působivý zážitek pak přináší pohled na křeslo (s výmluvně položenou rudou růží), v němž proslulý milovník skonal.
