Hrad a zámek Frýdlant
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Liberecký kraj |
| Okres: | Okres Liberec |
| Město: | Frýdlant |
| Výška: | 330 m n.m. |
| GPS: | 50°54'54.580"N, 15°4'58.457"E |
13. – 17. století: od gotického hradu k renesančnímu zámku
Kolem poloviny 13. století založil mocný rod Ronovců na 60 metrů vysoké čedičové skále nad řekou Smědou hrad Frýdlant. Toto sídlo Ronovců vzniklo na strategicky důležitém místě, aby střežilo křižovatku obchodních cest. Jeho nejstarší část představuje tzv. Starý neboli Horní hrad s mohutnou válcovou věží zvanou Indica, téměř 50 m vysokou; sloužila jako orientační bod a dodnes tvoří dominantu celé stavby. R. 1278 odnímá Přemysl Otakar II. hrad Ronovcům a za 800 hřiven stříbra jej prodává Rudolfovi z Biberštejna. Tento rod, původem ze Saska, pak učinil Frýdlant na téměř 300 let (do r. 1551) centrem své severočeské državy. Bibrštejnové provedli také první renesanční úpravy ovlivněné tzv. saskou, respektive lužickou architekturou. Po krátké přestávce, kdy byl Frýdlant ve správě královské komory, jej r. 1558 koupil Friedrich z Redernu, jeden z nejpřednějších slezských šlechticů. Za Redernů frýdlantské panství vzkvétalo a jeho majitelé iniciovali přestavbu starého hradu na renesanční zámek. Hlavní úpravy sídla proběhly v letech 1582-1602 a zasloužili se o ně především Melchior z Redernu a jeho choť Kateřina, rozená Šliková. Stavební práce vedl italský architekt Marco Spazzio di Lancio, který v místech bývalého předhradí vybudoval nový patrový tzv. Dolní zámek s renesančními štíty a se sgrafitovou výzdobou fasád; tuto rezidenci pak pomocí opevnění spojil s původním hradem v jeden celek. Postavena byla též kaple sv. Anny. Melchior z Redernu (1555-1600), jenž z Frýdlantu vytvořil rodové sídlo, představuje významnou osobnost své doby; věhlas získal jako cestovatel a především vojevůdce - dosáhl postů prezidenta císařské vojenské rady a polního maršála.
17. – 20. století: vévoda Valdštejn, Clam-Gallasové a stavební úpravy
Majetek Redernů, zkonfiskovaný po bitvě na Bílé hoře, kupuje r. 1622 za 150 000 zlatých Albrecht z Valdštejna (1583-1634), jedna z hlavních postav třicetileté války a pozdější generalissimus císařských vojsk. Albrecht učinil Frýdlant základnou nově vznikajícího knížectví (r. 1625), které bylo r. 1627 povýšeno na Frýdlantské vévodství; sídelním městem se však stal strategicky i hospodářsky výhodněji položený Jičín. Valdštejnovy statky zaznamenaly v dobách třicetileté války nebývalou ekonomickou prosperitu, protože zásobovaly vévodovu armádu. Frýdlantsku, které tehdy zůstalo nedotčené hrůzami válečného běsnění, se říkalo Terra felix – Šťastná země. Po Valdštejnově zavraždění r. 1634 v Chebu získává panství se zámkem hrabě Matyáš Gallas, vrchní velitel císařské armády a hlavní organizátor spiknutí proti frýdlantskému vévodovi; císař tak Gallase odměnil za jeho účast při odstranění dvoru nepohodlného generalissima. V dalším průběhu třicetileté války se Frýdlantu několikrát zmocňují Švédové, kteří pro zlepšení obranyschopnosti objektu vykonali nejvíce – v l. 1646-1647 nechali vybudovat před hlavní bránou mohutný barbakán a z obvodové hradby vysunuli pětiboké bašty. Po požárech v l. 1676 a 1684 došlo k raně barokním přestavbám Frýdlantu, které provedl Marcantonio Canevalle. K další barokizaci objektu přistupuje r. 1749 Filip Josef Gallas – tehdy vznikly terasy při dolním nádvoří. Clam-Gallasové (od r. 1757) nechali ve druhé polovině 18. století přistavět tzv. Kastelánské křídlo. Obytné prostory byly v té době již soustředěny v Dolním zámku; část hradu s instalovanými sbírkami zpřístupnili Clam-Gallasové v r. 1801 veřejnosti – v tomto směru tak Frýdlant získal středoevropský primát. Již r. 1805 zasahuje clam-gallasovské sídlo první vlna romantizující novogotiky – renesanční štíty byly sneseny a sgrafita zabílena. V l. 1867-1870 došlo k neorenesančním úpravám a přístavbě nového křídla podle plánů vídeňského architekta Wilhelma Heckeho; fasády tehdy doplnila nová sgrafita. Ani Starý hrad se však do dnešních dnů nedochoval ve své původní podobě a celistvosti; po řadě úprav se proměnil v mohutnou dvoupatrovou stavbu kolem malého nepravidelného nádvoří – tomuto celku dominuje velká válcová věž, tzv. bergfrit. V r. 1945 přechází hrad a zámek do vlastnictví státu. Komplex budov dnešní frýdlantské pamětihodnosti se skládá z Horního hradu a Dolního zámku, k němuž u vchodu přiléhá tzv. Kastelánské křídlo. Horní hrad obklopuje parkánová zeď s hranolovými baštami. Budova Dolního zámku demonstruje typické dobové znaky – schodiště, umístěné vně obdélné dispozice paláce v mohutné polygonální věži, a figurální a ornamentální sgrafita. Zámek je obehnán švédským opevněním. Do areálu se vstupuje barbakánem, postaveným Švédy, a Dolní branou z 15. století.
Interiéry plné lákadel – zbraně, obrazy, dýmky i hračky
Během prohlídky celého objektu návštěvníci zhlédnou více než padesát přístupných interiérů, vyznačujících se vysokou uměleckou hodnotou. Současná expozice zahrnuje již zmíněné nejstarší hradní muzeum zaměřené na třicetiletou válku a osobnost Albrechta z Valdštejna, dále kapli s cenným mobiliářem a dvě zámecká křídla. Mnoho pokojů má excelentní historizující výzdobu. Svou krásou okouzlí např. Modrý salón s pozoruhodnou valenou klenbou, rokokový Společenský (Hudební) salón s jednotným pojetím výzdoby či Rytířský sál s efektními erby nad masivním krbem. Vedle nábytku, zámeckého zařízení, skla a porcelánu zaujme především bohatá sbírka vojenských i loveckých zbraní (více než tisíc exemplářů od 12. století až po 1. světovou válku). Zámecká obrazárna se prezentuje malířskými skvosty českých barokních mistrů Petra Brandla, Karla Škréty a Václava Vavřince Reinera. Upoutá též Vrchnostenská kancelář. Z provozních interiérů nutno připomenout zámeckou kuchyni (z období kolem r. 1900) s ojedinělým souborem cínového a měděného nádobí; obě kamna a gril jsou stále ještě funkční. Třešinkou na dortu frýdlantských sbírek je unikátní kolekce dýmek (na 200 exemplářů) a Dětský pokoj se vzácnými hračkami z konce 19. století.
