Zámek Dačice
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Jihočeský kraj |
| Okres: | Okres Jindřichův Hradec |
| Město: | Dačice |
| Pohoří: | Českomoravská vrchovina |
| Výška: | 485 m n.m. |
| GPS: | 49°4'46.578"N, 15°25'53.638"E |
Historie zámku: renesance, baroko a empír
Počátky zámku jsou spjaty s Krajíři z Krajku, šlechtického rodu pocházejícího z Korutan. Centrem jejich rozsáhlého panství byly v 16. století právě Dačice. Zde nechali Krajířové nejprve postavit tzv. Starý zámek (dnes sídlo Městského úřadu), renesanční stavbu s cimbuřím, dokončenou r. 1579. Následující text se však bude týkat zámku Nového. Rovněž v renesančním slohu jej pro Oldřicha Krajíře vystavěl k r. 1591 italský architekt Francesco Garof de Bissone. Čtyřkřídlová budova se čtvercovým dvorem měla předobraz v severoitalských městských palácích. Zámek po vymření Krajířů (r. 1600) často střídal majitele (Dubští z Třebomyslic, Berkové z Dubé a Lipé, Fürstenberkové, páni z Vrbna a Bruntálu), několikrát vyhořel a teprve za vlády mohučských Osteinů (1728-1809) se přistoupilo k jeho renovaci. Barokní přestavbu dačického sídla vedl v letech 1732-1733 italský architekt Francesco Camelli spolu se zednickým mistrem Janem Nevídalem. Z těchto stavebních zásahů je dnes patrná především úprava věže nad jižním průčelím zámku. Po vymření Osteinů získávají dačické panství Dalbergové (1809-1940). S tímto rodem, pocházejícím z horního Porýní, je spjata poslední stavební úprava, která rezidenci určila její dnešní klasicistní podobu; empírový výraz vtiskl průčelí zámku r. 1816 vídeňský architekt Heinrich Riedel. V l. 1831-1832 se jiný vídeňský stavitel Karl Schleps zasloužil o další empírové úpravy, tentokrát především interiérů. Schleps je také autorem monumentální schodišťové haly, která prostupuje oběma patry východního křídla a skví se jako vynikající ukázka empírové architektury na našem území. Posledním majitelem rezidence byl s Dalbergy spřízněný rod Salmů, který dačické sídlo vlastnil do r. 1945, kdy jej převzal stát.
Dačický zámek představuje jeden z nejpozoruhodnějších příkladů empírové elegance v českých zemích. Tvoří ho jednopatrová, téměř čtvercová budova s vnitřním nádvořím. Původní renesanční arkády historicky nejstaršího severního křídla jsou v současnosti zasklené. Pod hranolovou věží se nalézá kaple. Empírovou fasádu zámku akcentují výrazné římsy a ostění oken; průčelí je členěno rizalitem s mohutnými pilastry a trojúhelníkovým štítem.
Interiéry: empíru na míru
Střídmost vnějšího vzhledu budovy kontrastuje s bohatým vnitřním vybavením zámku. Prohlídkovou trasu tvoří 15 místností. Reprezentační sály v přízemí jsou zdobeny portréty členů rodu Dalbergů. Prostory prvního patra se prezentují vynikajícími ukázkami empírového zařízení v ucelenosti a míře velice ojedinělé. Jejich atmosféru umocňuje rozsáhlá sbírka krásných stolních hodin, které jsou udržovány neustále v chodu. Již zmíněná hala se schodištěm náleží k nejcennějším a nejkrásnějším příkladům empírové vnitřní architektury ve střední Evropě. V patře upoutají kazetové stropy a původní intarzované podlahy. Zrcadlový sál a Francouzský salón výmluvně demonstrují empírové pojetí interiérů. V tomto stylu je i menší z obou zámeckých biblioték, čítající 7 000 svazků. Velká knihovna, pozoruhodná též unikátním patrovým provedením, je už secesní; její interiér navrhl vídeňský architekt Hans Prutscher a uchovává na 17 000 knih různých vědních oborů, beletrie i časopisů.
Relaxaci skýtá procházka v malebném přírodně-krajinářském parku, který se rozprostírá za zámkem na ploše 10 ha. Vznikl r. 1818 a oplývá množstvím druhově pestrých dřevin i bylin. Jeho svažitý a členitý terén zdobí také rybník s ostrůvkem. Za letních večerů ožívá nádvoří zámku rovněž koncerty a divadelními představeními.
