Zámek Náměšť nad Oslavou
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Kraj Vysočina |
| Okres: | Okres Třebíč |
| Město: | Náměšť nad Oslavou |
| Pohoří: | Českomoravská vrchovina |
| Výška: | 410 m n.m. |
| GPS: | 49°12'31.781"N, 16°9'46.182"E |
Na místě dnešního zámku stával gotický hrad, vybudovaný ve druhé polovině 13. století pány z Lomnice. Dochovala se z něj obranná kruhová věž a části hradebního zdiva. V letech 1565-1578 nechal Jan ze Žerotína hrad přestavět na zámek v italském renesančním stylu. Od r. 1530 měla Jednota bratrská na náměšťském hradě, resp. zámku, slavnou tiskárnu; ta byla r. 1578 převezena do nedalekých Kralic. Za Žerotínů se Náměšť stává významným střediskem společenského a kulturního života na Moravě. V pobělohorské době, r. 1628, prodal Karel starší ze Žerotína Náměšť svému příbuznému Albrechtovi z Valdštejna; ten ji už za rok postoupil Werdenberkům. R. 1752 získává náměšťské panství hrabě Bedřich Vilém Haugwitz, autor správní reformy císařovny Marie Terezie a nejvyšší kancléř Království českého. Požár v r. 1760 se stal impulsem k následné barokní úpravě, během níž byla mj. stržena větší část někdejšího opevnění, zasypány dosavadní příkopy, postaven nový most s barokními plastikami sfing a zřízen zámecký park. Za Haugwitzů se Náměšťsko těší největšímu rozkvětu ve své historii – hospodářskému (s převládajícím zemědělstvím) a zejména pak kulturnímu. Koncem 18. a v první polovině 19. století byla Náměšť významným centrem hudební kultury. Haugwitzové vlastnili svou rezidenci až do její konfiskace státem v r. 1945. Krátce nato si nechal prezident dr. Edvard Beneš zámek upravit (hlavně reprezentační prostory v 1. patře) na své letní sídlo na Moravě; od té doby je v instalaci zachována jeho pracovna. Nicméně dr. Beneš na zámku pobyl jen krátce v r. 1947.
Při vstupu do zámeckého areálu návštěvníky upoutá především vnitřní pravoúhlé nádvoří s renesančními arkádami (dnes v obou patrech zasklenými) na jižní a západní straně. Uprostřed nádvoří stojí kamenná kašna s Neptunem, dílo Giorgia (Jiřího) Gialdiho, hypotetického autora projektu zámku. Pozornost zaslouží také hradní kaple sv. Václava s barokními oltáři. Za umělecky nejhodnotnější interiér je považována zámecká knihovna obsahující přes 10 000 svazků včetně vzácných exemplářů; tvoří velký sál, který je na klenbách vyzdoben kombinací štuku a fresek s tematikou Amora a Psýché i alegorií lidských vlastností. Autorem této ojedinělé a bohaté výzdoby z druhé poloviny 17. století je renomovaný italský mistr Carpoforo Tencalla. K věhlasu zámku významně přispěla zcela mimořádná sbírka historických tapisérií (celkem 24 exponátů) z 16. – 19. století, které sem byly převezeny z různých míst. Mezi nejvzácnější patří renesanční a raně barokní nástěnné koberce francouzského a vlámského původu.
Součástí areálu jsou budovy tzv. Vlašského dvora v předzámčí, malá francouzská zahrada a anglický park s řadou velmi letitých dřevin, zejména dubů. Z parku se otevírá kouzelný pohled na město a údolí řeky Oslavy. Skutečný unikát pak představuje tzv. Žižkův dub v serpentině pod zámkem; údajně více než 1 000 let starý strom s obvodem kmene přes 10 m je nejstarším dubem na Moravě. Nutno zmínit i památný barokní most přes řeku Oslavu nedaleko zámku. Zkrášluje ho 20 barokních soch z r. 1744 (na nárožích stojí kamenné plastiky čtyř archandělů a mezi nimi na každé straně dalších osm soch světců). Autorem studie celého souboru je přední barokní sochař Josef Winterhalder starší (1702-1769), který i osm skulptur sám vytesal. Zbývající kamenné plastiky jsou dílem Alexandra Jelínka. Most v komplexu s galerií soch je údajně nejcennější památkou svého druhu na Moravě. Originály skulptur byly uloženy na zámku, most dnes zdobí jejich kopie.
V zámecké knihovně a na nádvořích se pravidelně pořádají koncerty vážné i folkové hudby (např. známý festival Folkové prázdniny), které navazují na bohaté hudební tradice z počátku 19. století. V roce 2001 byl areál zámku prohlášen Národní kulturní památkou.
