Zámek Lednice
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Jihomoravský kraj |
| Okres: | Okres Břeclav |
| Město: | Lednice |
| Výška: | 172 m n.m. |
| GPS: | 48°48'5.504"N, 16°48'21.098"E |
Na místě dnešního zámku stála původně gotická tvrz s dvorcem, založená ve 13. století vladyky Adamarem a Lipertem z Lednice (první písemná zmínka o vsi Lednice je z r. 1222). Už r. 1249 však toto sídlo propůjčil král Václav I. významnému rakouskému rodu Sirotků. V r. 1322 prodal Ortlín Sirotek tvrz Janovi z Lichtenštejna; v držení tohoto mocného rodu původem ze Štýrska zůstalo pak lednické sídlo (vyjma pětileté přestávky v 16. století) až do r. 1945 a stalo se střediskem panství, které spolu s Valticemi, Břeclaví a Mikulovem tvořilo komplex lichtenštejnských držav na jižní Moravě.
Ve druhé polovině 16. století, patrně za Hartmanna II. z Lichtenštejna (+ 1585), došlo k přebudování tvrze na renesanční zámek. K vzestupu knížecího rodu výrazně přispěl Karel I. z Lichtenštejna (1569-1627), jenž stál v čele mimořádného soudu se stavovskými povstalci po bitvě na Bílé hoře; rozsáhlé moci využil k jejich krutému exemplárnímu potrestání na Staroměstském náměstí r. 1621. Ziskem majetku zkonfiskovaného odbojným stavům Karel významně posílil své bohatství a úřadem zemského místodržícího v Čechách, kterým jej pověřil císař Ferdinand II., i svou moc. Lichtenštejnové s obrovským půdním fondem se tak stávají nejbohatším rodem na Moravě a potřeba opravdu reprezentativního sídla je pro ně stále aktuálnější. Na zvelebení lednicko-valtického panství má velké zásluhy Karel Eusebius z Lichtenštejna (1611-1684), syn Karla I.; zval a také štědře platil řadu velkých umělců té doby. Během druhé poloviny 17. století on a posléze jeho syn Jan Adam Ondřej proměnili zámek v okázalou barokní rezidenci s rozlehlou zahradou a monumentální jízdárnou. Na barokních úpravách měli zřejmě rozhodující podíl proslulí architekti vídeňského dvora Jan Bernard Fischer z Erlachu (dochovalý unikátní komplex jízdáren a koníren) a Domenico Martinelli.
Zatímco vnitřní dispozice zámku dodnes víceméně odpovídá jeho barokní podobě, exteriér byl pronikavě upraven během dvou dalších velkých přestaveb v 19. století. R. 1815 nejprve přebudoval stavitel Josef Kornhäusel zahradní křídlo rezidence v empírovém slohu. V letech 1842-1845 vznikl při zámku Palmový skleník, patrně podle návrhu anglického architekta P. H. Desvignese (některé zdroje uvádějí jeho jméno jako Devien). Druhá a poslední rozsáhlá přestavba, provedená v letech 1846-1858 za knížete Aloise Josefa II. z Lichtenštejna, proměnila sídlo v nádhernou ukázku tehdy moderní tudorovské novogotiky. Zasloužili se o to lichtenštejnský dvorní architekt Jiří Wingelmüller (zúročil tak studijní pobyt mj. v Británii) a jeho nástupce Jan Heidrich. Gotizující okna, portály, bohatě členěné arkýře, cimbuří, fiály, chrliče aj. dodávají zámku jeho neopakovatelné romantické kouzlo.
Novogotickou úpravu dostaly také interiéry, jejichž výzdoba je rovněž velkolepá. Na obložení stěn, kazetových stropech i podlahách v reprezentačních sálech v přízemí, které údajně nemají v Evropě obdoby, lze obdivovat zejména vynikající ukázky řezbářských prací; jejich vrcholným dílem je samonosné šestatřicetistupňové vřetenovité schodiště v knihovně – je prý vyřezávané z jednoho dubu a zhotovené bez použití jediného hřebíku. K dalším zajímavostem patří vzácný mobiliář, mramorové krby, reliéf stromu života ze slonové kosti či velký mosazný lustr se 116 rameny na svíčky o hmotnosti téměř 700 kg. Ve 2. patře zámku se pak nachází obrazová galerie.
Se zámeckým objektem dokonale esteticky souzní přilehlá francouzská zahrada přecházející v přírodně krajinářský park – jeden z největších v ČR – protkaný vodními plochami a pozoruhodnými romantickými stavbami (takzvané salety). Z nich nejvíce vyniká proslulý lednický minaret, postavený podle projektu Josefa Hardtmutha v letech 1797-1804 v maurském slohu; přes 60 m vysoká památka s 302 schody je největší stavbou tohoto druhu v neislámských zemích. Z dalších objektů zdobících park lze uvést např. Apollonův chrám, umělou zříceninu Janův hrad, empírový Chrám tří grácií či Rendez-vous (Dianin chrám). Lednicko-valtický areál o celkové rozloze ca 300 km2 je považován za nejrozsáhlejší člověkem vymodelované území v Evropě (pravděpodobně i na světě) a často se symbolicky označuje jako Zahrada Evropy. Areál byl zařazen na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a je součástí biosférické rezervace Dolní Morava.
