Zámek Milotice
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Jihomoravský kraj |
| Okres: | Okres Hodonín |
| Město: | Milotice |
| Výška: | 185 m n.m. |
| GPS: | 48°57'34.458"N, 17°8'16.101"E |
Historie zámku
Předpokládá se, že na místě dnešního zámku stála v zdejším močálovitém terénu tvrz vybudovaná před r. 1360; v té době vlastnili Milotice místní vladykové, bratři Zdeněk a Čeněk z Ronova. Po nich přešly Milotice r. 1412 do rukou pánů z Moravan, původem ze zchudlé landštejnské větve Vítkovců. Vodní tvrz je v pramenech poprvé doložená k r. 1437. Páni z Moravan vytvořili z Milotic jedno ze středisek moravských husitů. Později se dalšími držiteli Milotic stali páni z Kravař, vladykové z Ojnic, v první polovině 16. století pak Zástřizlové. Přestavbu gotické tvrze na renesanční zámek zahájili ve druhé polovině 16. století páni ze Žerotína; pokračoval v ní Václav Haugwitz z Biskupic a zejména Bernard Ludvík Tovar z Enczesfeldu v letech 1586-1596. Tehdy také byla při zámku - který si přes rozsáhlé renesanční úpravy (mj. arkády v přízemí i v 1. patře) zachoval ráz pevnosti s velkými nárožními bastiony - zřízena zahrada.
První polovina 17. století se vyznačovala častým střídáním majitelů sídla. Z tohoto hlediska za zlomový lze považovat r. 1648, kdy milotické panství kupuje Gabriel Serényi a v držení jeho rodu zůstává až do r. 1811. Po dvojím zpustošení zámku (r. 1663 Tatary a r. 1705 kuruckými vojsky Františka II. Rákoczyho) dal Karel Antonín Serényi objekt radikálně barokně přestavět na reprezentativní rodové sídlo. Úpravy probíhaly ve dvou etapách, v letech 1719-1725 a 1738-1743, a nezměnily původní čtyřkřídlou dispozici zámku. Během nich došlo mj. k výstavbě východního křídla rezidence se sallou terrenou a reprezentačním sálem, skleníku, koníren, jízdáren a obou oranžérií. Současně s přestavbou probíhaly také rozsáhlé úpravy okolí zámku a práce v interiérech. Sídlo Serényiů zkrášlila bohatá barokní sochařská výzdoba od Jana (některé zdroje uvádějí Jakuba) Kryštofa Schletterera (brána, nádvoří a přístupový most) a Jana Kristiána Pröbstela (atika průčelí a hlavní schodiště zámku). Koncem 18. století doplnily zámecký areál kaštanové a lipové aleje. Tyto změny a úpravy však neporušily původní ráz francouzské barokní zahrady; její tvářnost ozvláštnily během 19. století ještě fontány a letohrádky s ptačím domkem, umělá zřícenina a ermitáže. K zahradnímu komplexu patří též obora, protkaná hvězdicí průhledů sbíhajícími se u krytého pavilónu z r. 1766. Dosud nelze s jistotou určit, kdo byl architektem zámecké přestavby; za její možné autory jsou uváděni Antonio Salla, Domenico Martinelli, Josef Emanuel Fischer z Erlachu a Christian Alexander Oedtl. Stavbu zpočátku vedl brněnský mistr František Benedikt Klíčník a přibližně od r. 1722 realizoval architektonické plány Martin Pahnost, zednický mistr z Milotic.
Současnost
Panství v 19. století získali sňatkem Seilernové-Aspangové, jimž patřilo až do r. 1945. Na základě Benešových dekretů pak přešel zámek do vlastnictví státu. Dnes je návštěvníkům zpřístupněna stylová zámecká instalace s vybavením od konce 17. až do poloviny 19. století, dvě oranžerie s příležitostnými výstavami, francouzský park a přilehlá bažantnice. V hodnotných interiérech zaujme mj. štuková výzdoba od Giovanniho Michaela Fontany nebo ústřední místnost zámku – hlavní sál – s rozměrnou iluzivní freskou od Františka Řehoře Ignáce Ecksteina z r. 1725. Pozoruhodná je rovněž zámecká kaple s nástropní freskou; ta patří k nevýše ceněným pracím malíře Josefa Ignáce Mildorfera.
Na zámku se pravidelně konají nejrůznější výstavy, folklórní akce, umělecká sympózia, koncerty folkové, vážné a dobové hudby a množství dalších kulturních a společenských akcí.
Otevírací doba zde na tomto odkazu
Vstupné zde na tomto odkazu
