Dolný Kubín
Typ: | Město |
---|---|
Kraj: | Žilinský kraj |
Okres: | Okres Dolný Kubín |
Výška: | 480 m n.m. |
GPS: | 49°12'24.983"N, 19°17'53.412"E |
Osídlování Oravy již v době bronzové
Oblast v okolí Dolného Kubína byla osídlována již v pravěku. Archeologické nálezy odkryly stopy lužické kultury ze střední doby bronzové a halštatské kultury lidu oravského typu ze 7. století př. n. l. Osídlování pokračovalo i v době říše Římské a v době laténské kultury, byly tu nalezeny z tohoto období např. úlomky keramiky. Lidé se tehdy zabývali především chovem dobytka a pěstováním hrachu, cizrny a jáhel (prosa).
Skrze osadu v místech dnešního města vedla významná obchodní stezka, která propojila Jaderské moře s Baltickým. Žili tu Keltové, kteří čile obchodovali a užívali jako platidlo ražené mince. V období středověku se této stezce začalo říkat Solná.
Poddanská obec Oravského hradu
Dolný Kubín je poprvé písemně zmiňován v roce 1314. Kubín se rozdělil na Vyšný a Dolný, přičemž Dolný Kubín byl součástí královského majetku jakožto poddanská obec Oravského hradu. Rozvíjel se nejen jako centrum obchodu na solné stezce, nýbrž i jako řemeslnicko-rolnická osada. Vynikalo především řemeslo kamenické.
V roce 1558 přešlo oravské panství do rodu Turzů, byla tu latinská škola (pouze pro chlapce) a evangelický kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. Proti Turzům bojovali Bočkajovi hajduci, kteří celou obec vypálili, obyvatelé uchránili alespoň holý život v lesních úkrytech.
V roce 1632 povýšil hrabě Kašpar Illesházy Dolný Kubín na městečko, byla opravena škola, nemocnice s útulkem a stavěly se nové renesanční domy. Císař Ferdinand II. O dva roky později přidělil městu další privilegia.
Rabování města dobyvačnými Litevci
Krušné období nastalo v 17. století, často se válčilo, bylo to období povstání a reformačních hnutí. Habsburkům pomáhali Litevci, kteří město rabovali, vypalovali a lidé trpěli jejich dobyvačnými výpady. Ušetřen nezůstal ani rychtářův dům, kde shořelo městské pečetidlo. Teprve na konci 17. století se Dolný Kubín začal vzpamatovávat z Litevských nájezdů.
Rozvoj města se nezastavil i přes epidemie moru a hladomor
V 18. století bylo město centrem Oravské župy a Toleranční patent Josefa II. Vrátil lidem náboženskou svobodu. Evangelíci si svůj kostel obnovili v roce 1784. V období klidu od válečných operací však přišel hladomor a epidemie moru. Přesto se Dolný Kubín nepřestal rozvíjet, byla postavena nová nemocnice, lékárna, kasárna, městský pivovar, první dřevěný most přes řeku Oravu, tržnice, mandl, fara a evangelická škola. Koncem 18. století tu vznikl obuvnický cech, který nahradila Řemeslná společnost a Okresní živnostenské společenství. Obchodní činností se zabývali především židé.
Společnost Čaplovičovej knihovny
V roce 1813 město poškodila povodeň a začalo se uvažovat o výstavbě Oravské přehrady. V letech 1893 – 1895 město zasáhly dva ničivé požáry a byly znovu postaveny župní dům, židovská synagoga a evangelický kostel. V 19. století byl Dolný Kubín centrem Oravských národovců a vznikla tu Společnost Čaplovičovej knihovny, která čítala na 45 tisíc svazků.
Oravané uvítali vznik samostatné Československé republiky v roce 1918, ve městě vycházely noviny Naše Orava a působili tu významné osobnosti, např. Pavel Samuel Novák, Pavol Orzság Hviezdoslav, dr. Vladimír Pivko, Fridrich Medzihradský, dr. Ján Smetanay a další. Vznikl kulturně-vzdělávací spolek Hviezdoslavova beseda, pořádaly se literární večírky, koncerty, loutková divadla, nakupovaly se knihy, noviny a časopisy. Významný byl i ženský spolek Živena, dobrovolnický hasičský spolek, Spolek oravských akademiků, pěvecký, cohotnický a hudební spolek.