Boubínský prales
| Typ: | Přírodní památka |
|---|---|
| Kraj: | Jihočeský kraj |
| Okres: | Okres Prachatice |
| Pohoří: | Šumava |
| Výška: | 1006 m n.m. |
| GPS: | 48°58'28.484"N, 13°48'49.528"E |
Stromy staré až 500 let nedaleko nejvýše položené železniční stanice Kubova Huť
Největší zásluhu na zřízení rezervace má lesník Josef John, který majitele panství Jana Adolfa Schwarzenberga o vytvoření chráněného území přesvědčil. Rezervace byla tehdy budována z důvodu pochopení přírodních procesů bez zásahu člověka, aby bylo možné nadále provozovat lesní hospodářství na schwarzenberském panství. Původní plocha palesa zaujímala pouhých 144 hektarů a postupně se rozrostla až na dnešních 685 hektarů. Jádro pralesa bylo ohraničeno plotem, aby se zamezilo přístupu volně putující zvěře a turistů, čímž se chránila především mladá generace dřevin.
Dnes tu můžete obdivovat stromy staré až 500 let, od roku 2011 se zde provádí částečná těžba, ovšem některá místa jsou stále zařazena do bezzásahového režimu. Napříč Boubínským pralesem vede naučná stezka a několik turistických značených cest, které směřují k boubínské rozhledně, a nedaleko odtud je možné spatřit i přírodní památku Jilmovou skálu nebo rezervaci Milešický prales.
V roce 1870 Boubínský prales značně poškodila silná bouře a obava z rozšíření napadení stromů kůrovcem způsobila masivní těžbu uvnitř pralesa. Nedotčeno zůstalo pouhých 47 hektarů původního porostu.
Sklárna a Schwarzenberský kanál
Nedaleko pralesa, v Kubově Huti, byla v provozu sklárna, která využívala ke své činnosti palivové dřevo z okolních lesů, naštěstí byl dostatek stromů přímo v okolí sklárny a hůře přístupný terén boubínského původního lesa zůstal prakticky nedotčen. Prales neohrozil ani nedávno vybudovaný Schwarzenberský plavební kanál, s jehož pomocí bylo možné dřevo plavit až do Prahy nebo do Vídně. Zajímavostí je, že napříč Boubínským pralesem vedly dvě pašerácké stezky, kudy putovalo obilí, dobytek, střelný prach, sůl, nebo dokonce droga tzv. Brizil.
Orkán Kyril a vichřice Ema
18.1.2007 byla zasažena horní partie v okolí vrcholu Boubín orkánem Kyril. Rok poté dílo zkázy završila vichřice Ema. Větrné polomy vedly ke zvýšenému výskytu lýkožrouta smrkového, ovšem dle vyjádření odborníků z Národního parku Šumava neměla ani jedna z těchto událostí na druhovou skladbu lesa žádný významný vliv.
