Hrad a zámek Hartenberg
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Karlovarský kraj |
| Okres: | Okres Sokolov |
| Město: | Josefov u Sokolova |
| Pohoří: | Krušné hory |
| Výška: | 485 m n.m. |
| GPS: | 50°13'17.896"N, 12°34'31.785"E |
Konec 12. stol.: hrad založený při Erfurtské stezce pány z Hartenberga
Původně románský hrad Hartenberg byl založen patrně již na konci 12. století (r. 1196) při důležité obchodní cestě ze Saska a Durynska do Čech - Erfurtské stezce. Hrad nechali vybudovat páni z Hartenberga, kteří přišli do chebské oblasti jako ministeriální rod, vykonávající pro panovníka civilní či vojenské služby. V první polovině 14. století se hrad stává českým lénem (první zmínka o tomto středověkém sídle jako o českém lénu je uvedena v listině krále Jana Lucemburského ze dne 21. září 1345). Od r. 1364 až do počátku 15. století byl Hartenberg v přímém královském držení.
Hektické 15. stol.: Maleříkové, plenící husité, obnova hradu, úpravy za Šliků
Stěžejním rodem, kterému Hartenberg patřil během první poloviny 15. století, byli Maleříkové. R. 1426 hrad oblehlo, dobylo a vyplenilo vojsko husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Následně dochází k obnově zpustošeného sídla a ke zdokonalení jeho opevnění. Ve druhé polovině 15. století přechází hrad do držení mocného rodu Šliků; ti nechávají Hartenberg znovu opravit a následně – až do r. 1548 – rozsáhle přestavět v pozdně gotickém až raně renesančním slohu. Opevnění hradu tehdy posílily předsunuté okrouhlé bašty a brána s padacím mostem nad hradním příkopem. Současně byla ve druhém patře paláce zásluhou Matese Šlika zřízena hradní kaple sv. Tří králů (r. 1471).
17. stol.: Písnicové mění hrad na zámek; řádění Bavorů, barokní přestavba
Kvůli účasti v odboji českých stavů a měst proti císaři Ferdinandovi I. však Šlikové musí r. 1548 Hartenberg postoupit královské komoře; od ní hrad v r. 1597 odkoupí druhý sekretář české královské kanceláře, Jindřich Domináček z Písnice. Tento šlechtic zahajuje počátkem 17. století postupnou a rozsáhlou přestavbu původního hradu na pohodlný renesanční zámek. Za třicetileté války, r. 1620, Hartenberg obsazují povstalecká vojska pod velením stavovského vojevůdce Mansfelda. V březnu r. 1621 však zámek dobyla a vyplenila bavorská armáda, v důsledku čehož byl Hartenberg ještě ve 40. letech 17. století označován jako pustý. K obnově poničeného zámku se přistoupilo zřejmě v 50. letech 17. století. Avšak již r. 1668 Hartenberg vyhořel a následná barokní rekonstrukce (za Jana Ferdinanda z Písnice) trvá až do r. 1688. Tehdy získal zámecký areál patrně konečnou podobu a rozsah. Uskutečnilo se nové zastřešení věže zámku, byl přistavěn správcův byt, objekt dostává i třetí patro a novou renesanční fasádu s vysokými, příčně a podélně dělenými štíty s volutami.
19. stol.: éra Auerspergů; Goethova narozeninová párty i verše pro Ulriku
R. 1814 přechází Hartenberské panství do vlastnictví Auerspergů (též Aueršperků), kteří se stávají posledními šlechtickými majiteli zámku. Nejproslulejší osobností z tohoto rodu byl hrabě Josef Karel Auersperg (1767-1829), nejvyšší zemský komoří a uznávaný přírodovědec. Hrabě, počítající se mezi osvícence a svobodné zednáře, rezignuje r. 1815 na všechny své úřady a přesídlí k synovi Josefu Jáchymovi na Hartenberg; zde se zabývá mineralogickými sbírkami či studiem českých dějin, hlavně se však věnuje budování rozsáhlé zámecké knihovny a tvorbě ve své době jediné sbírky českých zákonů a sněmovních usnesení. Za jeho působení pobýval na Hartenbergu v l. 1819, 1821 a 1823 proslulý básník a učenec Johann Wolfgang von Goethe. Tento přítel a spolupracovník hraběte zde slavil při indických ohních své 72. narozeniny (r. 1821), píše tu jeden ze skvostů světové poezie (Elegie z Mariánských Lázní) nebo na zámku tráví své vůbec poslední dny na našem území (v září r. 1823, kdy po rozloučení s Ulrikou von Levetzow opouští zdrceně české země, a to už navždy). Krásu zámku nejlépe dokládají Goethova slova, jež si zapsal do deníku, když poprvé přijížděl k Hartenbergu: „První pohled ze značné výšky dolů je překvapující. Starobylý zámek je poskládán z hlavních a vedlejších budov, altánů a galerií, věží a věžiček, zdí a dvorů rozličného druhu na výběžku skalního ostrohu, kde se tři údolí setkávají a tři toky v jeden slévají… Domnívám se, že jen prastaré jilmy výšky zámku dosahují a pod sebou les vytváří, tak aby vznikl poutavý obraz… Nutno podotknout, že jen vlastní pohled postihne to, co nelze vyjádřit žádnými slovy.“
19. stol.: poslední úpravy zámku; 1913-1945: vzorná majitelka F. Kopalová
Poslední úpravy zámku se uskutečnily v průběhu 19. století; týkaly se především interiérů a zaměřily se též na odstranění posledních zbytků původního gotického opevnění hradu. Poslední dědičkou zámku byla Františka Kopalová, filantropická a charitativně zaměřená žena, která velmi svědomitě spravovala zámecký areál, dbajíc pečlivě na jeho údržbu. Hartenberské sídlo vlastnila od r. 1913 až do r. 1945, kdy byla odsunuta do Německa; tam zemřela v chudobě r. 1963.
Po r. 1945: flagrantní devastace zámku – Hartenberg jen krůček od zániku
Po 2. světové válce došlo k vyvlastnění zámku, který se dostal pod správu Státních lesů Sokolov a později Státního statku Hřebeny, jemuž sloužil především jako sýpka a skladiště. V neudržovaném objektu se mj. skladovaly brambory a obilí; vlivem jejich hmotnosti se pod nimi nakonec začaly propadat stropy a zámek postupně značně zchátral. Jeho zařízení bylo zničeno nebo rozkradeno, včetně unikátních nástropních obrazů, sbírky minerálů nebo knihovny čítající mj. 333 svazků zednářské literatury; zkáze neušel ani Goethův pokoj. Od počátku 70. let 20. století se státní památková péče pokoušela bývalý zámek prodat, nikdo však o zdevastovaný objekt neprojevil zájem a nenašly se ani prostředky na jeho údržbu a opravy. Opuštěný areál je vydán napospas vandalům a nenechavcům. Zámek vlhne, chátrá a rozpadá se. Bezútěšný stav tohoto památného objektu pak dokonají požáry v l. 1985 a 1991, v obou případech úmyslně založené; při tom prvním lehne popelem téměř celý zámek (zničeny jsou nádvorní budovy a hlavní palác), druhému požáru padne za oběť hlavní věž (shoří její krovy a vnitřní schodiště). Hartenberg se ocitá na pokraji zkázy - změní se v ruinu a dokonce se uvažuje o kompletním odstranění tohoto historického objektu.
Současnost: nový vlastník+stovky dobrovolníků=vzkříšení ruiny
K naplnění katastrofického scénáře naštěstí nedojde díky Bedřichu Loosovi, jenž na konci 20. století pozůstatky hradu kupuje ve veřejné dražbě. Nový vlastník se pak snaží s pomocí mnoha dobrovolníků objekt zachránit. Od r. 2000 probíhají na Hartenbergu mezinárodní dobrovolnické kempy, kterých se zúčastnily již stovky mladých lidí z celého světa (celkem už z více než 50 zemí včetně velmi exotických). Tyto workcampy získaly značný věhlas i za hranicemi naší země; hrad se tudíž stal jednou z velmi vyhledávaných a oblíbených základen studentského dobrovolnictví v Evropě. Díky usilovné práci řady nadšenců se tak podařilo nejen odvrátit další zkázu hradu, ale aspoň částečně jej kultivovat. Bylo však třeba vyhrabat tuny suti, dostavět zřícené stěny paláce a vše zastřešit. Při archeologickém výzkumu se našel mj. bosovaný kvádr, dokazující, že hrad je starší než se původně předpokládalo. Z dříve monumentálního středověkého sídla se zachovala vysoká věž, část sklepů a paláce (s pozůstatky kaple sv. Tří králů) a zbytky obvodové hradby.
Na Hartenbergu se znovu probouzí kulturní život v podobě tematických víkendů, školení a hlavně sezónních kulturních akcí (mezinárodní divadelní festivaly, umělecké kempy aj.); ve vyklizených a opravených prostorách, kam se dnes může podívat i veřejnost, lze pořádat koncerty, přednášky apod. K mimořádně oblíbeným akcím s jedinečnou atmosférou patří „Hartenberské strašení“ (první říjnovou sobotu) a „Mikulášská jízda“.
