Hrad Vildštejn ve Skalné
| Typ: | Hrad |
|---|---|
| Kraj: | Karlovarský kraj |
| Okres: | Okres Cheb |
| Město: | Skalná |
| Výška: | 471 m n.m. |
| GPS: | 50°10'9.260"N, 12°21'36.208"E |
Hrad založený Nothafty již ve 12. stol.
První písemná zpráva o hradu pochází z r. 1224; tehdy se objevuje zmínka o Geroldovi z Vildštejna, který zřejmě pocházel z rodu Nothaftů. V r. 1225 je pak na listině o urovnání sporů o panství v Elsterberku uváděn jako svědek Albert Nothaft (německy Notthafft) z Vildštejna. V té době hrad ale již stál; přesné datum jeho vzniku není známo, na základě stanoveného rozboru dochovaných původních částí Vildštejna se však předpokládá, že to bylo kolem r. 1166. Nothaftové patřili k nejvýznamnějším šlechtickým (ministeriálním a postministeriálním) rodům Chebska; hrad vlastnili do r. 1298, kdy dali Vildštejn do zástavy Janu Rabovi z Mechelsgrünu.
14. – 16. stol.: pestrá přehlídka majitelů - od Rüdigera k Viršperkům
Od Nothaftů získává hrad jejich příbuzný Rüdiger ze Sparnecku, který jej r. 1349 přijal od Karla IV. jako léno Koruny české. Majitelé Vildštejna se pak střídají v rychlém sledu – opět Rabové z Mechelsgrünu, Rudolf z Ramberka a Fridrich, purkrabí z Donína. V l. 1412-1439 patří hrad chebské měšťanské rodině Frankengrünerů. Další držitel Vildštejna, Albert Šlik, obratem prodává toto feudální sídlo chebským Gummerauerům; za nich je Vildštejn r. 1452 vypálen vojskem Jiřího z Poděbrad. Rod Gummerauerů však nechává hrad obnovit a přestavět v pozdně gotickém slohu. R. 1521 Vildštejn přechází sňatkem znovu na Šliky. V r. 1531 Albrecht Šlik hrad prodává Volfovi z Viršperku (Wirspergu). Viršperkové prosluli prchlivostí a surovostí; období jejich vlády se vyznačovalo řadou velkých a často krvavých sporů s městem Cheb i ostatními sousedy, dokonce nezřídka i s vlastními příbuznými. Za Viršperků se proto Vildštejn stává cílem několika odvetných trestných výprav.
L. 1596-1799: éra Trautenberků – ztracená dcera, hrůzný nález, zrod zámku v předhradí
R. 1596 hrad kupují (za 18 000 chebských zlatých) Trautenberkové; ti vedli četné rozepře s poddanými, jimž ukládali nadměrné roboty, a rovněž s městem Cheb, které nechtělo trpět vaření piva ve Vildštejně. Spory nakonec dospějí k značně dramatickému vyhrocení – jedna z dcer z rodu Trautenberků je označena za čarodějnici; tímto jí hrozí upálení a Trautenberkům následné zabrání rodového majetku. Vzhledem k tomu, že dcera nebyla nikdy nalezena, zůstalo jen u hrozby. Pro uvedený příběh se však nabízí zajímavá pointa: právě z tohoto období pocházejí ostatky, jež byly objeveny zazděné na hradě…
Trautenberkové nechali kolem r. 1783 postavit ze starších budov v předhradí nový jednopatrový dvoukřídlý zámek. Hrad přestal plnit funkci šlechtického sídla a od r. 1843 sloužil zdejším měšťanům jako pivovarská sladovna.
19. – 20. stol.: držitelé Vildštejna - mj. rytíř, továrník, stát; postupný úpadek; soukromý majitel = spása hradu
R. 1799 Vildštejn od Trautenberků kupuje (za 160 000 zlatých) rytíř Jan Jiří Wilhelm von Helmsfeld. Jeho rod na panství hospodaří do r. 1884, kdy jej střídají Wolkenstein-Trostburgové; ti pak koncem první světové války hrad prodávají rodině továrníka Fridricha Adama Geipela, jíž patří Vildštejn do r. 1945. Poté přechází hrad do rukou státu, v jehož vlastnictví začíná chátrat. Zámek (od poloviny 19. století sloužící zdejším měšťanům jednak jako obytná budova a jednak k hospodářským účelům) byl mj. osídlen rumunskými reemigranty, kteří spálili všechny dřevěné části a oba objekty zcela zdevastovali. R. 1951 hrad i zámek připadly do majetku státních statků a posléze města Skalná. Neutěšené chátrání Vildštejna pokračovalo – mj. také vinou zcela chybějící údržby této památky. V osmdesátých letech bylo dokonce na zámeckou budovu vydáno demoliční rozhodnutí a došlo k vymazání tohoto objektu z katastru nemovitostí. Tristní stav hradu i zámku však vyburcoval k činu skupinu dobrovolníků, která v r. 1985 začne Vildštejn obnovovat; s finanční pomocí státu se jí nakonec daří devastaci hradu zastavit. V r. 1999 kupuje památku ve Skalné pan Miroslav Pumr a po dvou letech intenzivní obnovy dochází k zpřístupnění hradu pro veřejnost.
Vildštejn dnes – řada atrakcí: rytířské menu, ostatky Bílé paní, zvířátka aj.
Dnes nabízí Vildštejn návštěvníkům bohatý program. V kompletně zrekonstruované hradní budově se nachází královský sál, středověká hodovna v historickém gotickém stylu (jedná se o příjemnou restauraci v malém a velkém rytířském sále, kde mohou hosté hodovat, neboť hrad má svou bohatou kuchyni s rytířským menu), dále obřadní síň a muzeum hasičské techniky; sklepení skýtá archeologickou expozici - mj. s ostatky zazděné Bílé paní - o dějinách hradu. V zámecké budově si lze prohlédnout středověkou kovárnu, vězení i muzeum vězeňství na Vildštejně; rekonstrukce zámečku dále pokračují. Zejména dětští návštěvníci pak uvítají malou podívanou na zvířátka – domácí i divoká.
Románský hrad s gotickými a renesančními úpravami
Hrad, vystavěný z čedičových kvádrů, měl dvojdílnou dispozici. Podoba předhradí - vzhledem k jeho přestavbě na zámek – není známa. Dominantu Vildštejna představovala štíhlá čtverhranná věž chránící bránu. Na boční (západní) straně vznikla nevelká tribunová kaple s obdélnou lodí. Nejlépe chráněné místo pak zaujal palác. V rámci gotických a renesančních přestaveb, zaměřených především na zmíněný palác, zaniklo velmi stísněné nádvoří; objekt dnes proto působí dojmem jednolité, kompaktní budovy. Její suterén tvoří poměrně rozlehlé prostory s románským a gotickým zdivem, v kryptě se nacházejí zbytky oltáře. Z románského období se nejlépe dochovala hranolová věž při bráně a kaple. Opevnění hradu, postaveného ve stylu štaufské architektury, zesiloval důmyslný systém využití toku potoka; ten bylo možno přehradit a tím zatopit prostor až na severní straně Vildštejna.
Mystéria Vildštejna: Bílá paní, podzemní chodby, hliněné kuličky
I Vildštejn má své záhady a pověsti – občas se zde prý zjevuje Bílá paní vildštejnská; údajně ji místní lidé spatřili, kterak se u vstupu do hradu prochází po zřícené zdi nebo na ní sedí. Nejrůznějšími legendami jsou rovněž opředeny podzemní místnosti a chodby - jedna z nich prý vede až za hranice a vyúsťuje na území Německa. K mystériím Vildštejna patří též objev hliněných kuliček; při opravách hradu jich bylo nalezeno několik set. Vše nasvědčuje tomu, že tyto kuličky sloužily dětem nejen ke hraní, ale i pro jejich výcvik ve střelbě z praku na cíl.
