Hrad Holštejn
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Jihomoravský kraj |
| Okres: | Okres Blansko |
| Město: | Holštejn |
| Pohoří: | Drahanská vrchovina |
| Výška: | 486 m n.m. |
| GPS: | 49°24'4.798"N, 16°46'41.727"E |
13. stol.: Dutý kámen Hartmana z Čeblovic
Hrad nechal vybudovat kolem r. 1270 Hartman z Čeblovic, syn významného moravského pána Crhy z Čeblovic. Poprvé se Hartman s přídomkem „z Holštejna“ (Hartemanus de Holstayn) uvádí 26. ledna 1278, což znamená, že hrad byl v této době již dostavěn (nebo alespoň jeho podstatná část). Své sídlo zakladatel pojmenoval v duchu tehdejší módy německy Hohler Stein, tj. Dutý či Vykotlaný kámen, popřípadě skála. Hartman, jenž kolonizoval místní kraj německými osadníky, přesouvá po dokončení hradu centrum svého panství z Jedovnic na Holštejn. Hartman patřil k významným osobnostem Českého království – po smrti Přemysla Otakara II. (r. 1278) zastával úřad brněnského komořího. Poslední zmínka o zakladateli Holštejna se objevuje v listině z r. 1315. Jeho jediný syn Crha II. byl duchovní a člen řádu johanitů – jím tedy rod pánů z Čeblovic – Holštejna vymírá po meči.
14. – 15. stol.: drsná éra Voků – moloch Hladomorny se roztáčí
Hlavní část holštejnského panství získává po r. 1315 zemský hejtman Čeněk z Lipé; ten svůj díl i s hradem prodává před r. 1321 Vokovi I. ze Sovince, který z Holštejna učinil hlavní rodové sídlo. Vok I. odkázal hrad i s okolními osadami svému druhorozenému synu Vokovi II. (+1384), po němž Holštejn zdědil jeho syn Vok III. zvaný Starý. Koncem 14. století, v době bouřlivých válek mezi moravskými markrabaty, bojuje Vok III. spolu se svým synem Vokem IV. na straně markraběte Prokopa. Za těchto válek, v nichž se stále více rozmáhá vzájemné kořistění a loupežení, získávají oba Vokové nelichotivou pověst loupeživých rytířů; páchají krádeže a násilí i na církevních statcích, za což jsou r. 1399 papežem exkomunikováni. Také přepadávají pocestné, jež posléze kvůli výkupnému vězní v jeskyni pod hradem, později nazvané Hladomorna či Lidomorna - spousta životů zde vyhasla v dobách krutého řádění otce a syna jménem Vok. Během válčení se Vok III. zadlužil a po Prokopově smrti přechází na stranu jeho bratra, markraběte Jošta. R. 1411 Vok III. umírá.
Vok IV. z Holštejna: od loupeživého rytíře k věřiteli krále Zikmunda
Správu nad hradem přebírá Vok IV., patrně nejznámější příslušník rodu; představoval kontroverzní osobnost, jež proslula svým bouřlivým životem. Vok IV. (1394-1420) byl jedním z nejvěrnějších Joštových stoupenců, díky čemuž se jeho finance dostaly do takové kondice, že si mohl dovolit půjčovat dokonce i králi Zikmundovi. Přestože r. 1415 podepsal a pečetil protestní list české i moravské šlechty proti upálení Jana Husa, o pět let později figuruje v Zikmundově vojsku, s nímž táhne na husitskou Prahu. 14. července r. 1420 bojuje v bitvě na Vítkově a je aktérem i dalšího střetnutí mezi husity a Zikmundovými šiky; dojde k němu 1. listopadu téhož roku pod Vyšehradem a tato bitva bude stát Voka IV. život. O významu šlechtice z Holštejna svědčí i to, že jej dobový kronikář Vavřinec z Březové uvedl mezi 25 padlými moravskými pány na čtvrtém místě. Vok V. (1420-1466) zdědil po svém otci velké bohatství a přízeň krále Zikmunda, jemuž zachoval věrnost po celou dobu husitských válek. R. 1430 však začíná z veřejného života ustupovat a rozprodávat rodové statky. R. 1437 došlo i na Holštejn, který kupuje Hynek z Valdštejna a Židlochovic.
Holštejn po r. 1437: úpadek vedoucí k zřícenině
Pokles významu Holštejna, stojícího v odlehlé oblasti mimo hlavních obchodních cest, již nelze zastavit. Hynek z Valdštejna zde už nesídlí, a proto ani neinvestuje do údržby hradu. Tento trend pokračuje i po r. 1455, kdy Holštejn získává Půta z doubravické větve pánů ze Sovince. Zlepšení nepřichází ani s novým vlastníkem, kterým je Dobeš Černohorský z Boskovic; ten hrad kupuje od Půtových synů v r. 1483. O deset let později Černohorští prodávají Holštejn Hynkovi z Popůvek, který však již sídlil na pozořické tvrzi. Holštejn chátrá a spolu s ním i stejnojmenné městečko přímo pod hradem. R. 1531 se objekt poprvé výslovně uvádí jako pustý. O přeměnu Holštejna v ruinu se tak postaralo bezmála půltisícileté období; během něj hrad poškozovalo nejen soustavné působení přírodních vlivů, ale i využívání jeho zdiva jako zdroje stavebního materiálu pro panský dvůr a novou osadu Holštejn.
Kdysi nedobytný hrad, dnes ruiny a mekka climbingu
Hrad Holštejn byl situován na plochém temeni vápencového bradla se strmými úbočími. Vskutku impozantně působil především ze severu, odkud ční kolmá, místy až převislá skalní stěna; ta je v současnosti hojně vyhledávaná jako cvičný horolezecký terén s mimořádně obtížnými trasami (ve světě climbingu dnes představuje Holštejn opravdový pojem). Z této strany byl hrad také nejhůře přístupný. Jeho poloha na exponovaném skalisku zajišťovala Holštejnu skvělé možnosti obrany a učinila z něj těžko dobytnou pevnost. Ve své době se jednalo o mohutný hrad, který měl pravděpodobně jednodílnou bezvěžovou dispozici s obvodovou zástavbou, připomínající rozlehlý dvorec. Tvarem odpovídal nepravidelnému čtyřúhelníku o rozměrech cca 85 x 52 m. Snad jedinou nevýhodu Holštejna lze spatřovat v jeho zásobování vodou; ta byla patrně čerpána ze zřídla ležícím jihovýchodně od hradu a sem dopravována podzemním potrubím z pálených a skleněných trub, dlouhým asi 1 km. Z hradu se dochovaly zbytky zdí hlavně na jihu a jihozápadě i četné terénní nerovnosti. Velmi dobře patrné je též zdivo hradních budov, které kopírovaly okraj skály na severní straně. Výrazný pozůstatek Holštejna lze nalézt v jihozápadní části areálu - asi 8 m vysoké zbytky zaobleného nároží nad příkopem, dříve považované za relikt věže. Na jihovýchodě vystupuje zřetelněji pozůstatek hradby s výpadní brankou.
Lidomorna: čemu sloužila jeskyně hrůzy?
Samostatnou kapitolu Holštejna tvoří jeskyně nacházející se ve skále pod dnes již neexistujícím hradem, která dala tomuto feudálnímu sídlu jeho název (v překladu z němčiny Dutý kámen - viz výše). Jeskyni se říká Hladomorna, původní pojmenování však znělo Lidomorna. Její ponurý název svědčí výmluvně o tom, jak děsivý účel byl této prostoře přisouzen. V dobách existence hradu sloužila jako mimořádně drsné vězení znamenající pro své oběti definitivu kruté smrti hladem, žízní či podchlazením. Potvrzuje to množství nalezených lidských kostí a částí brnění, ostruh i jiných kovových předmětů. Vchod do Hladomorny byl zazděn, odsouzence sem spouštěli uměle upraveným komínem spojujícím jeskyni s hradem. Jeskyni samotnou tvoří velký dóm o rozměrech 35 x 25 m, cca 17 m vysoký. K dómu, k němuž vedla asi 14 m dlouhá chodba, jsou připojeny 4 menší síně; z nich jedna je propojena skrytým průduchem s povrchem. Tudy se dalo z hladomorny uprchnout, avšak většina obětí o tom dle všeho nevěděla. Při průzkumu jeskyně objevili badatelé dr. Jindřich Wankel a prof. Karel Absolon ručně tesané schůdky v chodbě, která původně vedla od hradního náměstí k otvoru ve stropě Hladomorny. Tato chodba je však dnes zavalena zříceným zdivem, takže po ní není ani stopy.
Tajemství ledové kobky – žebřiňáky plné kostí
Přístup do jeskyně v současnosti umožňuje uměle vybouraný vchod při úpatí skály. Hladomorna se stala zimovištěm vzácných netopýrů - netopýra velkého a netopýra ušatého. K tomuto unikátnímu a záhadnému místu se pojí řada dalších zajímavostí. Hladomorna patří k nejstudenějším moravským jeskyním (shodou okolností se prý chladné místnosti kdysi říkalo morna). Ocitujme, co o této jeskyni píše prof. Absolon: „V létě při zevní teplotě 20 až 21 stupňů bývá uvnitř 5,8 až 6,8 stupňů. Na jaře Hladomorna bývá proměněna v opravdu ledovou jeskyni posetou kyjovými stalagmity. V tomto rouše poskytuje čarovnou podívanou, na niž nikdo nezapomene.“ Záznamy o tom, kdy a proč byl vchod do jeskyně zazděn a kdy rozbořen, se bohužel nedochovaly. Dr. Wankel v literatuře uvádí, že ještě okolo r. 1850 se daly spatřit stopy zdí, jimiž byl vstup do Hladomorny uzavřen a dodává, že všichni badatelé, kteří tu kopali, nacházeli vždy velké množství kostí smíchaných s úlomky šípů, ostruh atd. V r. 1840 místní obyvatelé tyto kosterní pozůstatky vykopávali a na fůrách je vozili do spódiárny v Boskovicích. Tato továrna na spódium (kostní uhlí) byla po určitou dobu zásobena lidskými kostmi jako jednou z hlavních surovin. Dle svědectví pamětníků se jednalo o žebřiňáky napěchované lidskými kostmi, které do továrny přijížděly. Není známo, kolik jednotlivých koster se na takový vůz dalo naložit, avšak vzhledem k tomu, že fůr – navíc plných – bylo více, patrně muselo jít o pozůstatky tisíců lidí…Pokud se původní název jeskyně zkrátí a rozdělí (lido – mor), lze – opravdu jen hypoteticky - uvažovat o další možnosti využití mysteriózního útvaru pod hradem - za morové epidemie mohla být do chladných prostor rozsáhlé jeskyně také přinášena a ukládána těla mrtvých z celého širokého okolí; uměle vytvořený vchod se poté uzavřel.
Zříceniny hradu jsou volně přístupné, ze stejnojmenné obce k nim i k jeskyni Hladomorna vede červeně značená turistická cesta.
