Hrad Hasištejn
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Ústecký kraj |
| Okres: | Okres Chomutov |
| Město: | Místo |
| Pohoří: | Krušné hory |
| Výška: | 554 m n.m. |
| GPS: | 50°26'42.356"N, 13°15'26.415"E |
14. a 15. stol.: pevnost na obchodní stezce, resp. jak Chudý Lobkovic zbohatl
Rok založení Hasištejna ani osoba jeho stavebníka nejsou v historických pramenech přesně doloženy. Architektonická forma hradu však dostatečně vypovídá o tom, že objekt vznikl počátkem 14. století a měl sloužit jako pevnost střežící důležitou obchodní cestu, tzv. Kralupskou stezku; ta spojovala české země s německým Saskem a procházela nedaleko Hasištejna. Z možných aspirantů na zakladatele hradu se často mluví o králi Václavu II., případně Janu Lucemburském.
Hasištejn (z německého Hassenstein = Kámen či Skála nenávisti) je poprvé písemně připomínán až r. 1348, kdy patřil ke královské koruně a díky svému mimořádnému významu byl uveden v Majestas Carolina, proslulém zákoníku Karla IV.; měla se tím zajistit nezcizitelnost hradu. V témže roce 1348 získal Hasištejn do správy Bedřich ze Šumburka, příslušník rozvětveného rodu saské šlechty. Šumburkové měli hrad v zástavním držení jako královské léno až do počátku 15. století. Kolem r. 1412 přenechal Bernard ze Šumburka zástavní práva k Hasištejnu svému příbuznému, Jindřichovi mladšímu Reussovi z Plavna; ten se však přidává na stranu protivníků krále Václava IV. a spolu s loupeživými rytíři škodí na cizích majetcích včetně královských. V reakci na to vladař povolává r. 1418 proti Hasištejnu vojenskou výpravu, jíž se daří hrad po dvouměsíčním obléhání v dubnu téhož roku dobýt. Vděčný Václav IV. pak dává Hasištejn do zástavy veliteli obléhatelů, Mikuláši z Újezda (později z Lobkovic), řečenému Chudý. Nový majitel zahajuje na hradě, poškozeném při dobývání, pozdně gotickou přestavbu; jejím cílem je zdokonalit opevnění a uzpůsobit Hasištejn více k obývání. Za husitských válek byl Mikuláš Chudý z Lobkovic (+1435) spojencem krále Zikmunda a díky panovníkově podpoře získal další hrady i města.
15. – 16. stol.: čtyři bratři jak se patří, humanista Bohuslav a mekka kultury
Jeho syn, Mikuláš II. Hasištejnský, pokračuje po otcově smrti v přestavbě hradu. R. 1462 umírá, zanechávaje po sobě čtyři potomky - Jana, Jaroslava, Mikuláše III. a Bohuslava; ti budou Hasištejn vlastnit společně. Nadchází hvězdná éra v dějinách tohoto lobkovického sídla. Nejvíce hrad proslaví Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (asi 1461-1510), významný a všestranně vzdělaný humanista, cestovatel, literát, badatel, diplomat a doktor církevního práva. Po návratu z cest, kdy poznává Itálii, Řecko, Palestinu i Egypt, se od r. 1491 (dle některých pramenů až od r. 1503) trvale usazuje na Hasištejně. Dá zde vybudovat nový obranný systém (uzpůsobený značnému pokroku v dělostřelbě té doby), na hradě vytvoří rozsáhlou knihovnu (jednu z největších v Českém království) a interiéry obohatí o cenné sbírky uměleckých předmětů. Své sídlo tak Bohuslav proměňuje v kulturní středisko evropského významu. Nutno zmínit i nejstaršího ze čtyř sourozenců, Jana Hasištejnského z Lobkovic (1450-1517), jenž byl významným politikem a diplomatem doby poděbradské a jagellonské.
16. – 21. stol.: fluktuací majitelů k zřícenině, sklad piva a spasitel Karsch
Po Bohuslavově smrti není už hrad trvale obydlen, od r. 1514 přestává být sídlem vrchnosti a poškozen požárem v r. 1560 postupně chátrá. Poté, kdy jej r. 1506 získali Štampachové ze Štampachu, byl již patrně zcela opuštěn a měnil se v zříceninu. Hrad často střídá své majitele, už tak dost složité majetkové vztahy ještě více prohloubí bělohorská pohroma, následné konfiskace a další roky třicetileté války. Ani Martinicové (po r. 1623) nezabrání pustnutí Hasištejna; z něj se posléze v 17. a 18. století využívaly pouze sklepy k uskladnění piva z prunéřovského pivovaru. Hradu se na lepší časy začne opět blýskat až v závěru 19. století; v l. 1891-1892 přistupuje Emanuel Karsch, synovec a dědic majitele zdejšího velkostatku, k rozsáhlé opravě a zabezpečení Hasištejna. Nechává odstranit suť a zpevnit zdivo; nejvyšší věž upravuje na rozhlednu a bývalou palácovou budovu adaptuje jako restauraci. Na úsilí E. Karsche pak ve druhé polovině minulého století navážou státní instituce a soukromé podnikatelské subjekty, které se o údržbu hradu starají dodnes.
Současnost: impozantní zřícenina, bergfrit s rozhlednou
V současnosti je Hasištejn přístupný veřejnosti, a to bez průvodce. Dochovala se většina hradeb i budov, byť mají dnes propadlé stropy a jsou beze střech. Dominantu objektu představuje zachovalá válcovitá věž s vyhlídkou (krásný rozhled do Prunéřovského údolí a směrem do vnitrozemí), upoutají též rozlehlé podzemní prostory, zhlédnout lze i kapli, malou věž a zbytky náznaků interiéru hradu. Pamětní deska připomíná návštěvu slavného Johanna Wolfganga von Goetheho v r. 1810.
