Hrad Boskovice
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Jihomoravský kraj |
| Okres: | Okres Blansko |
| Město: | Boskovice |
| Pohoří: | Drahanská vrchovina |
| Výška: | 463 m n.m. |
| GPS: | 49°28'53.849"N, 16°39'42.165"E |
13. – 14. stol.: ptáčník Velen a původní hrad na Baště
Dějiny hradu Boskovice se začaly odvíjet v první polovině 13. století. V historických análech je sice nejstarší zmínka datována k r. 1312, ovšem první panské sídlo Boskoviců bylo zřejmě postaveno již ve 13. století; lze tak soudit podle jména Jimrama z Boskovic, zmiňovaného už v r. 1222. Zatímco písemný doklad o založení tohoto sídla chybí, o praotci rodu Boskoviců a o vzniku hradu existuje pověst zaznamenaná v Zrcadle slavného Markrabství moravského z r. 1593. Legenda vypráví o ptáčníku Velenovi, kterému za nezištnou službu uděluje moravský markrabě lénem krajinu, v níž bude později vystavěn hrad Boskovice. Zároveň získává Velen pro svůj rod erb se stříbrným sedmizubým hřebenem v červeném poli.
Původní hrad představoval menší, raně gotickou opevněnou stavbu a nacházel se patrně na sousedním vrchu zvaném Bašta, asi 400 m západně od pozdějšího goticko-renesančního hradu. Uvedené menší sídlo, stojící na zmíněné Baště, bude během své historie několikrát dobyto. Poprvé se tak stane r. 1312, kdy vojska krále Jana Lucemburského tímto způsobem trestají Arkleba z Boskovic, jednoho ze vzbouřených moravských stavů. Ve 20. letech 14. století je však hrad znovu postaven. K opětovnému vyvrácení tohoto středověkého sídla dochází koncem 14. století, za válek mezi moravskými markrabaty Joštem a Prokopem. R. 1389 Joštova vojska původní raně gotický hrad oblehla, dobyla a pobořila; do dnešních dnů se z něj dochovaly pouze nepatrné zbytky.
1398-1547: páni z Kunštátu, husité a páni z Boskovic
Zbořený objekt i Boskovice kupuje od Tasa z Boskovic Heralt z Kunštátu (patřící ke královskému dvoru). Markrabě Jošt mu dává souhlas k budování nového feudálního sídla; r. 1398 tak Heralt z Kunštátu zahajuje výstavbu hradu, který bude zaujímat ústřední část dnešního areálu. Stavba je odborníky připisována dvorské huti Václava IV., což by korespondovalo se vztahy Heralta k Lucemburkům. V r. 1418 mají boskovické sídlo v držení Boček a Viktorín z Kunštátu, r. 1424 se hradu i s předsunutým strážním objektem – Baštou - zmocňují husité. R. 1434 vlastnil boskovické panství pozdější český král Jiří z Poděbrad a Kunštátu, který v r. 1458 postoupil hrad moravskému zemskému hejtmanu Vaňkovi z Boskovic; tak se toto sídlo opět vrací do majetku svých zakladatelů, jimž patří až do r. 1547.
Boskovicové se v 15. století řadili k nejvýznamnějším panským rodům na Moravě a zastávali vysoké hodnosti a úřady. Již zmíněný Vaněk Černohorský z Boskovic mladší pronesl na sněmu r. 1453 svou památnou řeč na obranu Moravanů. Jeho syn Václav se jako nejvyšší komorník olomouckého zemského soudu zasloužil o to, aby zápisy do zemských desek byly uváděny česky (a nikoli jako dosud latinsky). Významnou politickou osobnost představuje Jaroslav z Boskovic (1452-1485), tajný rada a kancléř uherského krále Matyáše Korvína. Jaroslavovu závratnou kariéru přervalo nařčení ze zrady; r. 1485 je ve Vídni sťat a následně pohřben ve svatoštěpánském kostele. Jeho mladší bratr Ladislav Černohorský z Boskovic (1455-1520) patří k nejvzdělanějším šlechticům své doby. Po bratrově smrti rezignuje na dráhu duchovního, vzdává se církevních úřadů (byl mj. kanovníkem v Olomouci a proboštem v Brně) a přebírá správu rodového majetku; od r. 1496 působí mj. jako nejvyšší komorník a rádce českého krále Vladislava II. Jagellonského.
16. stol.: renesanční přestavba za Ederů a Zástřizlů
Kvůli finanční tísni byli Boskovicové přinuceni prodat r. 1547 své rodové sídlo s panstvím hornickému podnikateli Šimonu Ederovi ze Štiavnice; tento rytíř se mj. pokoušel těžit zlato i v okolí Boskovic (na vrchu Zlatník). Zatímco v průběhu 15. století nedošlo k nijak rozsáhlým úpravám hradu, zahajují Ederové novou stavební etapu svého sídla; ta pak pokračuje zejména za jejich nástupců, Morkovských ze Zástřizl, vlastnících hrad od r. 1567. Páni ze Zástřizl dokončují opevnění, kolem r. 1568 dávají renesančně upravit hlásku a nechávají postavit budovy přiléhající k vstupní bráně. V letech 1547-1568 tak proběhla renesanční přestavba objektu. R. 1687 umírá poslední mužský zástupce rodu, Jan Bohuslav (podle některých zdrojů Jan Bohuš); panství přechází na vdovu Zuzanu Prakšickou ze Zástřizl a posléze sňatkem s ní na Waltera Xavera Františka z Ditrichštejna (r. 1690). Ten byl posledním majitelem, který na hradě bydlel.
18. – 19. stol.: éra Ditrichštejnů – hrad se mění v zříceninu
R. 1729 si Ditrichštejnové nechali vybudovat poblíž středu města novou tzv. Rezidenci, na jejíž stavbu používali kámen z hradního zdiva. Po přesunu vrchnostenských kanceláří do Rezidence r. 1733 hrad ztrácí svou funkci. Dochází ke stržení jeho střech; objekt se stává zdrojem stavebního kamene a chátrá čím dál víc. Do konce 18. století se hrad změní v naprostou zříceninu. V polovině 19. století hrad s panstvím přechází sňatkem do majetku rodu Mensdorff-Pouilly, který jej – kromě více než čtyřicetileté přestávky po r. 1945 – vlastní doposud. Nutné zabezpečovací práce se na hradě uskutečnily až r. 1929 a 1942 a pokračovaly hlavně po zestátnění v r. 1945. Po patnáctiletém uzavření byla zřícenina znovu zpřístupněna r. 1992.
Zřícenina v současnosti: mohutné opevnění, torza paláců, unikátní studna
Areál hradní zříceniny se rozkládá na ploše 64 arů a je vymezen poměrně zachovalými pozůstatky mohutného opevnění se střílnami. Hradní jádro vyplňují torza paláců s několika sály, částečně zachovány jsou sklepy, dveřní portály se znaky Zástřizlů a pánů z Boskovic, gotická a renesanční okna a arkýře. Hláska byla adaptována pro lapidárium a vstupní síň; nachází se zde expozice věnovaná historii hradu. K atrakcím boskovické pamětihodnosti patří 26 m hluboká studna s unikátním šlapacím mechanismem z 16. století. Z oken bývalého hradního paláce se otevírají nádherné výhledy do okolní malebné krajiny. Vrch, na němž se areál nachází, obklopuje rozsáhlý lesopark.
