Sirotčí hrádek
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Jihomoravský kraj |
| Okres: | Okres Břeclav |
| Město: | Klentnice |
| Výška: | 417 m n.m. |
| GPS: | 48°50'44.037"N, 16°38'26.408"E |
Historie Sirotčího hrádku
Sirotčí hrádek (též Sirotčí hrad nebo Sirotčí hrady, německy Waisenstein) založil na počátku 14. století Siegfried Waise, proslulý zápasník v rytířských turnajích. Waisové (v překladu Sirotci), jejichž rodové jméno je součástí názvu hradu, byli větví švábského rodu Wehingenů, která sídlila na tvrzi v nedalekém Nejdku. Smrtí Siegfrieda r. 1305 rod Waisů vymřel a Sirotčí hrádek se tímto stává královským majetkem. Ne však nadlouho - v neklidné době po zavraždění krále Václava III. v Olomouci (r. 1306) se hradu zmocnili Lichtenštejnové, o čemž svědčí zmínka z r. 1310; tehdy bylo toto sídlo připojeno k jejich mikulovskému panství. Lichtenštejnové měli Sirotčí hrádek v držení až do r. 1575, kdy přešel do vlastnictví Ditrichštejnů. To již zůstal ale zřejmě opuštěn - mikulovský urbář z r. 1560 jej nevzpomíná a výslovně jako pustý se uvádí r. 1590. Kapli sv. Mikuláše, která je na hradě zmiňována k r. 1414, zrušili v r. 1782; stavební materiál z ní byl použit při budování nového kostela v Klentnici.
Hrad byl vybudován na dvou ostrých vápencových skaliscích, oddělených hlubokou roklí. Odtud zřejmě pramení i jeho další název Rassenstein (tj. Ostrý kámen, nesprávně Rossenstein); někdy se Sirotčímu hrádku říkalo taktéž Růžový hrad (Rosenstein). Skály obepínalo valové opevnění, možná doplněné palisádou, které tak vytvářelo jakési předhradí s hospodářským zázemím. Na přístupnější jižní části stával nepravidelný, přibližně trojúhelníkový blokový palác, do něhož se vstupovalo přístavkem na jižní straně. Na východním boku byla do skály vyhloubena cisterna. Palácové zdivo se dochovalo do výšky asi 8 metrů. Mostem, položeným přes nejužší místo rokle (asi 10 m), byl zřejmě hlavní segment hradu spojen s ještě méně přístupnou severní částí na protilehlém útesu. Na tomto druhém, zhruba obdélníkovém skalisku se dochovaly pouze základy obvodových zdí a spodní část hranolové věže se schodištěm; nelze vyloučit, že spojnicí mezi oběma skalními útvary byla právě tato věžovitá stavba. Bílé kamenné zdi Sirotčího hrádku jsou vidět už z dálky; také od hradu se nabízejí daleké výhledy do nížin, na celou Pálavu, na zříceninu Dívčí hrady a vodní dílo Nové Mlýny.
Spolu s Dívčími hrady patřil Sirotčí hrádek ke královským pohraničním pevnostem. Podle legendy byli kasteláni obou hradů na společném lovu zajati rakouským vévodou a mučeni, odmítli však hrady vydat; nakonec byli propuštěni, za což se jim král bohatě odměnil.
