Hrad Okoř
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Středočeský kraj |
| Okres: | Okres Praha-západ |
| Město: | Okoř |
| Výška: | 277 m n.m. |
| GPS: | 50°9'50.584"N, 14°15'21.718"E |
Založení hradu
Hrad byl vystavěn v údolí mezi poli na malé skalce obtékané Zákoleckým potokem. Svou netradiční lokalizací pod úrovní okolních vrchů patří Okoř v rámci hradů České republiky k výjimkám. Velmi zajímavá zjištění archeologických výzkumů z 80. let 20. století dokládají vznik hradu již někdy v průběhu druhé poloviny 13. století, i když z této doby chybí jakékoli písemné zprávy. Prokázána je existence hradeb a především víceboké věžovité stavby, v přízemí obsahující výstavnou kapli, kterou je ve 13. století nutno spojovat s osobou panovníka či nejvyšší církevní vrchností. Pouze oni si totiž mohli dovolit zadat stavbu špičkové stavební huti. K první velké přestavbě a rozšíření hradu přistoupil před r. 1359 bohatý měšťan ze Starého Města pražského František Rokycanský; tomu konexe s Karlem IV. umožnily nevídaný vzestup, završený vybudováním náročné rezidence, jež snese srovnání se sídly nejpřednějších pánů. Stará kaple se stala součástí mohutné hranolové obytné věže, stojící v čele hradu. K ní přiléhala dvě výstavná palácová křídla, později dále upravovaná. Celé jádro obklopovala ještě parkánová zeď a na čelní straně areál doplňovalo malé předhradí.
Dějiny hradu Okoř od středověku do konce třicetileté války
Éra Rokycanských na Okoři skončila za blíže nezjištěných okolností r. 1390 a majitelé hradu se pak rychle střídali. Za husitských válek, r. 1421, obsadili Okoř Pražané a zdejším hejtmanem se stal Václav Carda z Petrovic. Až v letech 1472 – 1518, kdy hrad vlastnili páni z Donína, došlo k dalším zásadním změnám v podobě sídla. Kromě zlepšení obytné složky jádra hradu vzniklo - v důsledku vývoje palných zbraní - nové vnější opevnění s dvěma okrouhlými baštami, doplněné velkým rybníkem. Značný rozsah podhradí umožnil přesunout sem provozní a hospodářské budovy; byl dokonce založen i nový pivovar. Nejpozději v této době se také uskutečnilo zabezpečení protější výšiny za potokem mohutnou předsunutou baštou s širokým, do skály vysekaným příkopem. Jan z Donína hrad r. 1518 prodal Hynkovi Bořitovi z Martinic, čímž započala dlouhá vlastnická éra tohoto významného českého rodu na Okoři. Za Martiniců došlo k renesančním úpravám hradu. Posledním držitelem Okoře z rodu Martiniců byl Jaroslav Bořita, horlivý katolík, dobře známý z českého stavovského povstání. Ten se po bitvě na Bílé hoře znovu ujal svého majetku a r. 1649 odkázal hrad, za třicetileté války zpustošený, jezuitské koleji u Sv. Klimenta.
Historie hradu do současnosti
Jezuité dali na Okoři opravit škody způsobené válkou a starý hrad v 70. letech 17. století postupně barokně upravovali. 21. července 1675 obnovenou svatováclavskou kapli dokonce vysvětil prelát Tomáš Pěšina z Čechorodu. Na počátku 18. století byly opravy dokončeny a obyvatelé pražské koleje sem mohli jezdit na "vakace". R. 1773 zrušil Josef II. jezuitský řád a konfiskoval veškerý jeho majetek. Hrad byl převeden na Studijní nadační fond v Tuchoměřicích, který zcela zastavil jeho údržbu. Pro havarijní stav se r. 1787 přestaly v hradní kapli konat bohoslužby a r. 1800 se dokonce zřítila její klenba. Pustý objekt pak sloužil okolnímu obyvatelstvu jako vydatný zdroj stavebního materiálu, takže se rychle změnil ve zříceninu. Díky působivé siluetě patřil v době romantismu k jednomu z našich nejčastěji zobrazovaných hradů. Rozpadající se Okoř znamenala pro majitele – Studijní fond – stále větší přítěž. Drolící se zdi neustále ohrožovaly vesnické domky v podhradí. Tak tomu bylo až do 20. století. Po r. 1921, kdy se zřícenina stala majetkem státu, začaly na Okoři probíhat nejnutnější opravy a zabezpečovací práce pod vedením architekta E. Sochora. Dnes pečuje o trosky hradu obec Okoř.
Hrad je klasickou ukázkou velké blokové dispozice a zachované zříceniny Okoře jsou rozsáhlé. Z dolního hradu, vybudovaného koncem 15. století, zůstala sice jen část zdiva opevnění, bašta a nepatrné zbytky první brány, zato z nejstaršího segmentu, tzv. horního hradu, dosud stojí obvodové zdivo refektáře, zřízeného koncem 15. století, přízemí brány na druhém nádvoří a zejména ve východní části dominanta zříceniny - torzo bývalé pětipatrové hranolové věže se zbytky raně gotické kaple v přízemí. Zachovaly se také části obou paláců, obdélných staveb původně dvoupatrových, i zasypaná studně. Na zdivu západního paláce, přestavěného v 16. a 17. století, jsou dosud patrné stopy renesančních úprav, psaníčkové sgrafito na fasádě, sdružená okna, valené klenby místností apod. Z barokních úprav, které provedli jezuité a jež byly zaměřeny především na rekonstrukce zchátralých budov, se nezachovalo téměř nic.
Hrad Okoř dnes
Okoř má několik předností, které z ní činí skutečnou jedničku mezi výletními cíli v okolí Prahy. Je to především blízkost hlavního města, široká nabídka služeb pro turisty a takřka ideální mírně zvlněná krajina pro cyklisty; výbornou dostupnost Okoře jim umožňuje cyklostezka vedoucí z Prahy. Hrad je středobodem svého kraje – místem, kde se střetává několik turistických značek i značených cyklostezek. V letních měsících se zde koná řada akcí: koncerty, šermířská vystoupení, výpravné bitvy či soutěže pro děti. Prostranství před hradem bývá dějištěm open-air festivalů. Přilehlá stejnojmenná obec nabízí dostatek možností k odpočinku a občerstvení nebo třeba příjemnou procházku po břehu vesnického rybníka.
Otevírací doba
- duben až květen - soboty, neděle - 10:00 - 16:00
- červen až září - denně mimo pondělí - 10:00 - 16:00
- říjen až prosinec - soboty, neděle - 10:00 - 16:00
Vstupné
- dospělí - úterý až pátek 110 Kč, sobota až neděle 150 Kč
- děti, studenti, důchodci - úterý až pátek 70 Kč, sobota a neděle 110 Kč
- rodinné (2+2) - úterý až pátek 220 Kč, sobota až neděle - 220 Kč
