Šarišský hrad
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Prešovský kraj |
| Okres: | Okres Prešov |
| Výška: | 562 m n.m. |
| GPS: | 49°3'8.333"N, 21°10'34.131"E |
Královský hrad strážil obchdní stezku v údolí Torysy
Oblast Šarišského vrchu byla osídlována již v pravěku v době neolitu. Dokládají to četné archeologické nálezy z mladší doby kamenné a mladší doby bronzové.
Šarišský hrad vznikl někdy na počátku 13. století. Byl významným strážním místem obchodní stezky v údolí řeky Torysy. Hrad byl královským majetkem a panovníci jej užívali v době, kdy se zdržovali v Šariši.
Omodejové a Bitva u Rozhanovců
V polovině 13. století byl hrad sídlem Šarišských županů. Ve 14. století jej dobyl rod Omodejů a ti zde pak vystavěli nové obytné a hospodářské prostory a zesílili hradní opevnění. Je známo, že však hradní posádka v čele s kapitánem Demeterem terorizovala okolní lid. Zásadní průlom přišel v Bitvě u Rozhanovců, byla to nejkrvavější bitva od doby nájezdů Tatarů, bojovalo v ní 10 tisíc mužů. Zvítězilo královské vojsko Karla Roberta, Demeter a jeho synové padli a bitva měla rozhodující vliv na konec kariéry klanů Omodejů a také samovlády Matúše Čáka Trenčanského.
Od roku 1312 byl hrad opět královským majetkem a v roce 1405 jej Zikmund Lucemburský daroval Peterovi Perényimu. Po něm hrad vlastnili Šoóšovci, Jan Jiskra z Brandýsa a také Matyáš Korvín.
Perényové a Habsburkové
Významnými majiteli hradu byli Perényové. Vystavěli nové opevnění a hradní komplex podstatně rozšířili. Po bitvě u Moháče přešli Perényové na stranu Jana Zápolského a v roce 1537 hrad dobylo císařské vojsko. Sídlily tu pak provinční orgány z královských Košic. V té době byl posílen obranný systém hradu v obavách před nájezdy Turků.
Šarišský hrad se pak stal sídlem Habsburků, kteří jej přebudovali na vojenskou pevnost se stálou posádkou dvou set mužů a velké zásoby zbrojního materiálu.
Výbuch střelného prachu a požár hrad zlikvidovaly
Rok 1642 znamenal počátek zkázy hradu. Vlastnili jej Rákocziové, avšak hrad nijak nezasáhl do protihabsburských povstání. V roce 1660 explodoval sklad střelného prachu a hrad byl značně poškozen. Byl pak využíván pouze jako nouzová noclehárna pro královské vojáky.
O 27 let později celý vyhořel do základů a od té doby již chátral a pustl. Zajímavostí je, že poslední z Rákocziů, kníže František II. Rákoczi, byl velký bojovník ve službách Uherského království, který nakonec zemřel ve vyhnanství v Turecku. Šarišský hrad pak přechází po ženské rodové linii do vlastnictví rodu Aspermont a později Szimayů. Posledním známým majitelem hradu byl královský komorník Gejza Pulský.
Hrad je dobře přístupný po zpevněné asfaltové cestě, která slouží i jako Naučná stezka. Šarišský vrch i s hradem je dnes Národní přírodní rezervací. Hrad je častým cílem mnoha turistů, kteří obdivují mimo jiné i nádherný výhled na Levočské vrchy, Čergov, Slanské vrchy a na štíty Vysokých Tater.
