Hrad Rokštejn
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Kraj Vysočina |
| Okres: | Okres Jihlava |
| Město: | Brtnice |
| Pohoří: | Českomoravská vrchovina |
| Výška: | 446 m n.m. |
| GPS: | 49°20'2.673"N, 15°43'32.995"E |
13. stol.: Rutho z Kněžic zakládá hrad Rutenštejn
Hrad se původně nazýval Rutenštejn, podle svého pravděpodobného zakladatele Rutha (Hruta) z Kněžic, příslušníka rodu Hrutoviců. Ten své nové sídlo nechal vybudovat v druhé polovině 13. století (zřejmě po r. 1270) jako hrad podunajského typu s hranolovou věží. První písemná zmínka o tomto středověkém sídle se objevuje v přídomku Rutha a Bernarda z Rutenštejna, svědků na listině z r. 1289. Rokštejn tehdy představoval relativně malý, nepříliš významný hrádek.
14. stol.: hrádek zcela přestavěn v markraběcí rezidenci Jana Jindřicha
Kolem r. 1359 získává panství s hradem moravský markrabě Jan Jindřich (1322-1375), bratr Karla IV. Nový majitel učinil z Rokštejna správní středisko markraběcích držav v širokém okolí. Dosavadní nevelké a skromné sídlo však pro tuto funkci nebylo dostatečně reprezentativní a Jan Jindřich tudíž přistoupil k jeho radikální přestavbě. Kromě hlavní věže, kterou dal nastavit o další patro, nechal markrabě všechny části hradu strhnout a Rokštejn vybudovat znovu v podstatně velkolepějším pojetí. Horní hrad, jehož součástí nadále byla již zmíněná původní hranolová věž, rozšířil o trojprostorový palác s trámovými stropy a o věžici s bránou. Zvýšené přízemí a patra měly již větší okna, záchodové arkýře a krby. Nálezy kachlů svědčí o tom, že zde byla už v předhusitském období instalována kachlová kamna. Nechyběla ani domácí kaple a velký sál (obojí v prvním patře). Zcela nově pak nechal Jan Jindřich vystavět dolní hrad, obsahující další hranolovou věž, bránu, jihozápadní (tzv. Dolní) palác, hradní kuchyni a vnitřní i vnější hradbu. Reprezentační prostory v nižších patrech obou paláců zdobily podlahy s reliéfní dlažbou. Kryt valbových střech tvořily prejzy. Výsledkem této přestavby, ukončené před r. 1380, byl tzv. dvojhrad s parkánem, kde se bránou v severní hradební zdi vjíždělo do vlastního hradu; ten představoval mohutné feudální sídlo s trojnásobným opevněním o celkové zastavěné ploše téměř 0,6 ha. Nad údolím se tehdy skvěla komfortní a stavebně náročná markraběcí rezidence, která výrazně převyšovala architektonickou úroveň většiny tehdejších hradů.
14. – 15. stol.: Jošt, Valdštejnové, loupeživí švagři, dvojhrad s vytápěním
Mezi majitele Rokštejna patřil i nejstarší syn Jana Jindřicha, Jošt Moravský (asi 1354-1411), jenž byl mj. po krátkou dobu též římským králem. Po smrti svého otce vedl s nejmladším bratrem Prokopem tzv. markraběcí války (v l. 1381-1405), avšak kvůli obrovským dluhům musel na sklonku 14. století hrad i s panstvím prodat Hynkovi z Valdštejna a Nístějky, zakladateli rokštejnsko-brtnické větve. (Některé prameny taktéž uvádějí, že r. 1378 dal Valdštejnům hrad do zástavy Jan Soběslav, druhorozený syn Jana Jindřicha). Posléze se na Rokštejně usadili Hynkovi potomci – syn Jindřich a dcera Machna; ta zde sídlila s manželem Zikmundem z Křižanova, který podporoval mladšího markraběte Prokopa. Navíc se stal hrad základnou pro Zikmundovu loupeživou družinu; ve zbojnických aktivitách jí zdatně sekundoval také Jindřich.
Oba švagři pak sužovali okolní oblast, mj. též města Jihlavu a Jevíčko. Tehdy došlo k rozdělení Rokštejna mezi stávající držitele, čímž typologicky odpovídal tzv. ganerbenburgu (tj. hradu obsahujícímu více jader, která byla sídlem více majitelů). S tím korespondují nevelké stavební úpravy, k nimž Valdštejnové přistoupili. Uskutečnilo se zvýšení paláce horního hradu o další patro a při jihovýchodní hradbě postupně vznikl nový hospodářský trakt. Kromě toho získal Dolní palác velmi moderní teplovzdušné vytápění, jehož topeniště se nacházelo v suterénu; na cihlové klenbě se po určitou dobu nahřívaly kamenné valouny, přes které pak proudil vzduch do kanálů v podlaze s kruhovými výpustmi. Existenci dvojhradu potvrzuje i zpráva z r. 1444, v níž se píše o horním a dolním hradě Rukštejně.
15. stol: střety s Jihlavskými; Korvínova armáda dobývá Rokštejn
Nepřátelství a spory mezi rokštejnskými rytíři a Jihlavou vyvrcholily v zimě r. 1402. Tehdy družina, vedená mimo jiné také Zikmundem z Křižanova, královské město přepadla; útočníci však byli zajati a vůdcům se podařilo vykoupit. Vztahy mezi Rokštejnem a Jihlavou zůstávaly nadále napjaté. Jindřichovi synové Zdeněk a Jindřich přešli za husitských válek na stranu kalicha, čímž počal další svár s tímto katolickým městem; proto byl Rokštejn po r. 1423 Jihlavskými obležen a jeho posádka přinucena hrad opustit. Při střetu patrně došlo k citelnému poškození Rokštejna, neboť krátce nato začíná Zdeněk budovat nový hrad v nedaleké Brtnici. Zřejmě se však podařilo Rokštejn znovu opravit (aspoň nouzově); jeho tehdejší majitel Hynek z Valdštejna hrad totiž ještě ve druhé polovině 15. století využíval a obýval. Hynek patřil k věrným stoupencům krále Jiřího z Poděbrad; r. 1468, za česko-uherských válek, byl proto Rokštejn vojskem uherského panovníka Matyáše Korvína dobyt a pobořen. Přispěla k tomu specifická poloha hradu a rozvoj palných zbraní. Ačkoliv se toto středověké sídlo tyčí na skalním výběžku v údolí, je obklopeno vrchy, z nichž Korvínova armáda hrad ostřelovala - mj. palbou z děl. Po svém dobytí již Rokštejn obnoven nebyl; zůstal opuštěn a měnil se ve zříceninu. V 16. století se připomíná jako pustý.
Dnešní zřícenina – mohutná věž a zbytky paláců; proč měl hrad namále
Zříceniny Rokštejna jsou monumentální a jejich silueta si návštěvníka podmaní již zdálky – nejen svým romantickým kouzlem, ale i mystériem dávného středověkého sídla. Z pozůstatků hradu jsou dominantní zejména zbytky obou paláců, dochované místy až do úrovně druhého patra, a mohutná hlavní věž, vysoká ještě dnes 15 – 17 m. Archeologický ústav ČSAV v Brně zahájil r. 1981 na Rokštejně dlouhodobý záchranný výzkum. Stalo se tak v souvislosti se záměrem vybudovat v údolí Brtnice přehradní nádrž Střížov jako zdroj pitné vody pro Jihlavu; pokud by hrad nebyl přímo zatopen, vznikl by na vodní ploše ostrov a ke stržení zříceniny by muselo stejně dojít. Naštěstí z realizace přehrady nakonec sešlo. Rozsáhlý průzkum však pokračoval, až se rozrostl v systematický výzkumný projekt, patřící k největším tohoto druhu nejen u nás, ale i v rámci střední Evropy. Díky němu se Rokštejn řadí mezi archeologicky nejlépe prozkoumané hrady na našem území.
Neobvyklé nálezy: rituální oběť, hrací kostky, snubní prsten, plomba aj.
Mnohaletý výzkum, jehož vedoucím je od počátku prof. PhDr. Zdeněk Měřínský, CSc. (ředitel Ústavu archeologie a muzeologie FF Masarykovy univerzity v Brně), poodhalil jednotlivé stavební fáze Rokštejna a také se zasloužil o velké množství vzácných nálezů, dokreslujících život obyvatel středověkého sídla. K nejzajímavějším patří kostra novorozence, objevená v dutině základů věže a svědčící o doznívajících pohanských rituálech ještě na konci 13. století. Jde o tzv. stavební oběť, která měla hrad chránit před nebezpečím a také zajistit jeho šťastný osud. Raritu též představuje největší sbírka kostěných hracích kostek ve střední Evropě; byly nalezeny v drobné věžici s bránou a strážní si s nimi krátili dlouhé chvíle své služby. Dalším zajímavým exemplářem ze souboru vykopávek je snubní prsten tzv. přátelského typu s filigránskou plastikou dvou podaných rukou; prsten zřejmě patřil Machně, choti Zikmunda z Křižanova. Mezi výjimečné nálezy lze rovněž zařadit udidlo (zachované téměř kompletně), torzo roztržené hlavně z píšťaly (jedné z prvních středověkých palných zbraní) či olověnou plombu nesoucí lucemburský markraběcí erb (plombou se od druhé poloviny 14. století zabezpečoval převážený náklad).
Pověsti o pokladech - kam vede lakota
K hradu se váže řada pověstí, zejména o pokladech ukrytých v hlubokém sklepení Rokštejna. Říká se, že spatřit poklad a nabrat si z něj může pouze člověk spravedlivý a poctivý, jen na Květnou neděli, než se v kostele doslouží mše, nebo na Velký pátek. Hromady zlata jsou hlídány velikým černým psem s ohnivým jazykem a jiskřícíma očima. Dle pověsti se jedná o ducha jednoho z rokštejnských rytířů, jenž byl velice lakotný; během svého života nashromáždil obrovské bohatství, které ukryl ve sklepení hradu, aby se jej nemohl nikdo zmocnit. Ani v hrobě však rytíř nenalezl klid - proto musí jeho duch poklad hlídat dodnes.
