Hrad Borotín
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Jihočeský kraj |
| Okres: | Okres Tábor |
| Město: | Borotín u Tábora |
| Pohoří: | Česká Sibiř |
| Výška: | 487 m n.m. |
| GPS: | 49°29'58.476"N, 14°37'44.571"E |
14. stol.: hrad Vítka z Borotína; r. 1423 – Heřman z Borotína v zemské vládě
Rok založení hradu Borotína není přesně znám, avšak významnou indicii v tomto směru představuje první písemná zmínka o hradu, datující se k r. 1356 a uváděná v predikátu Vítka z Borotína; ten byl pravděpodobně také zakladatelem tohoto středověkého sídla. Vítek z Borotína náležel k jedné z větví nejmocnějšího jihočeského rodu Vítkovců, k pánům z Landštejna. Jeho potomci Jan a Heřman patřili mezi významné postavy své doby. Oba zastávali Husovo učení; Heřman z Landštejna a Borotína byl 16. října 1423 na Svatohavelském sněmu dokonce zvolen jako zástupce kališníků do dvanáctičlenné zemské vlády.
R. 1434: Mikuláš z Landštejna opouští radikály; táboritů marná snaha
Potomci Vítka z Borotína měli hrad v držení ještě téměř celé století. Poslední majitel náležející k rodu Vítkovců, Mikuláš z Landštejna a Borotína, byl dlouholetým vyznavačem kalicha a od r. 1426 jedním z táborských hejtmanů; počátkem r. 1434 však přechází na stranu Panské jednoty coby zástupce umírněných kališníků. Husitští radikálové s odvetou příliš neváhají – 21. května 1434 začalo obléhání hradu vojskem táboritů pod velením Prokopa Holého. Úvodní prudké zteči a rozsáhlému ostřelování však Borotín úspěšně odolal, čímž potvrdil i funkci tohoto objektu jako spolehlivé pevnosti; zúročil se tak velký důraz, který byl při budování hradu kladen na vojenské a pevnostní hledisko. Politická situace v zemi se však vyhrocovala a na dlouhodobé obléhání Borotína již neměli táborité dostatek času; odtáhli ku Praze a do středních Čech, kde o pár dnů později, 30. května 1434, svedli osudovou bitvu u Lipan. Toto střetnutí mělo pro radikální husity ironický epilog: v řadách vítězné Panské jednoty totiž bojoval i Mikuláš z Borotína.
15. - 19. stol.: Malovcové, Vojkovští, Lobkovicové; po r. 1623 – „Zámek starý“
R. 1446 prodává Mikuláš z Borotína svůj hrad spolubojovníku od Lipan Janu Malovcovi z Pacova. Poté se záznamy o Borotínu z písemných pramenů vytrácejí; objevit je lze až k r. 1613, kdy od potomka Jana Malovce – Pavla – kupuje hrad Kryštof Vojkovský z Milhostic. Jeho tři synové se v l. 1618-1620 zapojili do českého stavovského povstání, v důsledku čehož jim císařské vojsko borotínský hrad i dvůr vypálilo a vyplenilo. Hrad jako celek však zůstal i poté zachován. R. 1623, po bitvě na Bílé hoře, získává borotínské panství – v podobě konfiskátu - Polyxena z Lobkovic a připojuje sídlo i s okolními vesnicemi k panství jistebnickému. Hrad, už tehdy označovaný coby „zámek starý řečený Borotín“, uvádějí písemné prameny k r. 1623 jako pustý; obnoven již nikdy nebude.
Od r. 1829 do 20. stol.: Nádherní z Borutína – půl hradu mizí kvůli stavbám
Lobkovicové měli hrad v držení po více než dvě staletí. R. 1829 prodává Ferdinand z Lobkovic své jistebnické panství železářskému podnikateli Janu Nádhernému z Prahy; ten bude o devět let později povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „z Borutína“. V průběhu 18. a 19. století sice docházelo k lámání kamene ze zříceniny a k jeho využití při stavbě okolních domů, avšak mezník v tomto směru představuje r. 1840. Za účelem získání stavebního materiálu byla tehdy z podnětu Jana Nádherného část hradu zbourána, čímž následně více než polovina zříceniny zmizela navždy. I přesto Borotín zásluhou svého masivního torza (jež napovídá, o jak pevný a monumentální hrad v původní podobě muselo jít) zůstal dominantou v místní krajině až do dnešních dnů. Posledním soukromým majitelem panství byl v polovině 20. století Konstantin svobodný pán Nádherný z Borutína; po r. 1948 emigroval, jeho potomci dnes žijí v Rakousku a Kanadě.
Stavební vývoj Borotína: zásadní změny v 15. stol.; r. 1977 – průzkum hradu
V éře nejstarší stavební fáze hradu mělo jeho jádro patrně polygonální obrys. Nad příkopem se vypínal mohutný bergfrit, předstupující téměř celou svou hmotou před čelo hradu. Jádro bylo tvořeno palácem, minimálně dvouprostorovým. Zásadní změny do podoby Borotína přinesla druhá polovina 15. století, kdy si rozvoj dělostřelby vynutil zlepšení obranyschopnosti objektu. Téměř celé jádro obklopil nový mohutný okružní příkop. V důsledku toho došlo i ke změně místa, kudy vedla vstupní komunikace; z předhradí neznámé podoby se nyní vcházelo novou protáhlou plochostropou vstupní branou. Ta byla vybavena početnými střílnami a téměř celou svou hmotou vystupovala z obrysu hradu do příkopu. Na přelomu 15. a 16. století (či pravděpodobněji na počátku 16. století) se uskutečnila výstavba nového paláce; jeho součástí se stala i výše zmíněná nová brána, která při této příležitosti získala dvoulodně klenutý suterén. Hrad byl zčásti chráněn také přírodním prvkem, který představoval rybník - zvaný později Starozámecký - na jižní straně objektu (nachází se zde doposud).
V l. 1980-1982 se uskutečnilo poněkud necitlivé zabezpečení zdiva zříceniny; zbytečně tak zaniklo mnoho reliktů, svědčících o složitém vývoji této zajímavé památky. Naštěstí ještě předtím, v r. 1977, proběhl alespoň povrchový průzkum hradu, jenž přinesl oproti dřívějším představám množství zpřesňujících a opravných poznatků. Více světla či snad i četná překvapení by do stavební historie Borotína mohl vnést jedině důkladný archeologický průzkum, doposud chybějící. V současnosti je zřícenina volně přístupná.
Zříceninou okouzlený K. H. Mácha – téměř 30 km pěšky
Mezi ty, kterým učarovaly romantické zříceniny Borotína, patřil i Karel Hynek Mácha. Prokazatelně doloženy jsou jeho pobyty na Borotíně v létě r. 1828 a 1829, avšak velmi pravděpodobně sem zavítal již dříve. Mácha mj. věděl, že se k tomuto hradu váže děj slavného romantického dramatu Die Ahnfrau (Pramáti) rakouského spisovatele Franze Grillparzera, což atraktivitu zříceniny v očích mladého básníka ještě umocňovalo. Aby spatřil tajnosnubné pozůstatky starého hradu, neváhal Mácha téměř 15 km z Měšetic do Borotína (a dalších 15 km nazpátek) urazit pěšky. Máchovu návštěvu zříceniny v r. 1829 připomíná zdejší pamětní deska.
Pochmurné legendy: borotínská zombie, tajemné světlo, duch utonulého
S Borotínem se pojí též řada tajemných legend. Z nich lze připomenout pověst o borotínské nemrtvé, kdy jistá krásná dívka s paranormálními schopnostmi, narozená na Borotíně, byla otcem přinucena pojmout proti své vůli za chotě muže, kterého nemilovala; i po sňatku se však nepřestala scházet se svou opravdovou láskou, kterou byl neurozený mládenec, s nímž po čase čekala dítě. Ovšem poté, kdy ji manžel přistihne v náručí jejího milého, dochází k tragédii. Žena je svým mužem probodena nožem, ještě nenarozené dítě však jako zázrakem přežije. Podle pověstí se duch zavražděné manželky zjevuje na Borotíně i dnes. Jiná verze této legendy říká, že ubodaná choť byla odsouzena k tomu být nemrtvá do té doby, než zemře poslední potomek pánů z Borotína.
Další z legend pojednává o bílém světle, které se údajně objevuje nad Borotínem a znamená pro obyvatele této obce určité varování. Pokud se světlo objevilo, bývalo prý vždy vidět nad borotínským hradem či nad rybníkem. Tento záhadný úkaz předznamenával pokaždé nějakou tragédii, katastrofu (živelnou aj.) nebo násilnost vztahující se k Borotínu a k okolním obcím.
Na zříceninách hradu, v jeho okolí, na hradbách či ve vzduchu nad ruinou se zjevovala (a dosud snad prý i zjevuje) Bílá paní. Může se jednat o některého ženského potomka rodu pánů z Borotína. Zdejší Bílá paní je údajně mladá a není vyloučeno, že jde o tutéž nemrtvou osobu, která byla zavražděna manželem (viz výše). Dalším přízrakem, jenž se tu údajně zjevuje, je duch malého chlapce; hoch prý kdysi utonul pod hradem v rybníce. Dle jiné verze se však tento chlapec neutopil v rybníku, nýbrž v bažinách. Protože ty ale v okolí Borotína nejsou, je možné, že o život hoch přišel v bahně vypuštěné (či částečně vypuštěné) vodní nádrže.
