Zámek Jánský Vrch
| Typ: | Zámek |
|---|---|
| Kraj: | Olomoucký kraj |
| Okres: | Okres Jeseník |
| Město: | Javorník u Jeseníku |
| Výška: | 330 m n.m. |
| GPS: | 50°23'22.817"N, 17°0'0.563"E |
Předchůdce zámku: gotický hrad Javorník ze 13. století
Předchůdcem dnešního zámku byl původně gotický hrad, vybudovaný na strategicky výhodném místě nad vsí Javorník (Jawirnik). První zmínka o něm se datuje k r. 1307; počátky hradu tak spadají možná již do druhé poloviny 13. století, eventuálně k přelomu 13. a 14. století. Třebaže se toto středověké sídlo nacházelo na území vratislavského biskupství, bylo zpočátku majetkem svidnických knížat. Ti jej r. 1348 postoupili vratislavskému biskupovi Přeclavovi z Pogarel (z Pohořelé). Od těch dob se hrad Javorník i se svým okolím stává (vyjma několika menších přestávek) součástí rozsáhlého území, které náleželo biskupství ve Vratislavi.
15. – 16. stol.: úpravy hradu za Janů Rotha a Thurza; proměna Javorníku v Jánský Vrch
V průběhu 15. století došlo k značnému poškození hradu; nejprve jej r. 1428 dobyli a poničili husité, posléze obranný systém tohoto feudálního sídla nechalo pobořit samotné biskupství, aby se hrad nemohl stát oporou případného nepřítele. Rozsáhlé obnovy se Javorník dočká až na konci 15. století - tehdy zahajuje biskup Jan Roth pozdně gotickou přestavbu hradu; dokončí ji r. 1509 Rothův následovník, biskup Jan Thurzo. Během těchto úprav se rovněž mění název objektu; na počest patrona vratislavských biskupů - sv. Jana Křtitele - ponese javornická rezidence nové jméno: Jánský Vrch (německy Johannesberg). Dodnes jsou na zámeckých zdech k vidění dvě kamenné reliéfní desky, dokládající tuto etapu stavebního vývoje javornického sídla a jeho přejmenování. Desky pocházejí z dílny sochaře Franceska Fiorentina v Kroměříži.
Biskup Jan Thurzo pěstoval rozsáhlé styky s význačnými evropskými představiteli vědy a umění; mnohé z nich hostil také na Jánském Vrchu a lze tudíž předpokládat, že zde pobýval i toruňský kanovník a proslulý astronom Mikuláš Koperník.
17. stol.: renesanční intermezzo; Tymling – zlý správce ďáblu upsaný
V l. 1616-1617 byl na dolním nádvoří postaven renesanční palác. Za třicetileté války Javorník i s Jánským Vrchem obsazují dvakrát Švédové (v l. 1639 a 1647), objektu se však podařilo válečné události přestát bez výraznějšího poškození. Z řady zámeckých hejtmanů zanechal v paměti lidu nejvýraznější stopu obávaný Jan Tümling (Tymling) z Löwenberku; panství spravoval v l. 1659-1685 a neblaze proslul svou tvrdostí vůči zdejším měšťanům a poddaným. Pověst praví, že se upsal samotnému ďáblu, který si jej po sedmi letech také odnesl; od těch dob prý zdejší zvon odbíjí správcovo jméno (Tymling, Tymling) a varuje tak podobné pošetilce, aby se neupisovali ďáblu.
18. stol.: další přestavba = barokní zámek; skladatel Ditters a jeho 40 oper
Definitivní přestavba původního hradu na barokní zámek se uskutečnila za episkopátu biskupa Filipa Gottharda Schaffgotsche (1716-1795), syna české hraběnky Anny Terezie Novohradské z Kolovrat. F. G. Schaffgotsch nechává v l. 1755-1757 přebudovat javornický objekt na pohodlnou rezidenci. Také je založena okrasná zahrada a stržen bergfrit, jehož zbytky jsou využity pro vznik divadelního a koncertního sálu oválného půdorysu. Uskutečněná přestavba má pro dnešní podobu zámku klíčový význam. Rekonstruovaný Jánský Vrch se stává sídlem biskupa Schaffgotsche; ten zde žije od svého útěku z pruského zajetí (r. 1766) až do smrti. Na zámku se obklopí řadou významných osobností ze světa umění, především hudby. Hvězdu největší velikosti z nich představuje rakouský hudební skladatel (původem z Vídně), dirigent a znamenitý houslista Karl Ditters z Dittersdorfu (1739-1799); na Jánském Vrchu působil téměř třicet let (od r. 1769) a za tu dobu zkomponoval mj. na čtyřicet komických oper (čímž se stal jedním ze zakladatelů německé komické opery); dále zde sestavil skvělý orchestr, jehož kapelníkem byl v l. 1769-1795, a také operní soubor. Jánský Vrch se stává významným kulturním centrem a střediskem hudebního života pro celé Slezsko. Na hudební tradici zámku i města, která je s touto osobností spjata, dodnes každoročně upomínají zejména dvě akce: vedle menších koncertů v rámci Zámeckého kulturního léta (probíhajících v koncertním sále během prohlídek zámku) je to především Festival Karla Ditterse z Dittersdorfu.
18. - 19. stol.: opětovné úpravy – letní sídlo biskupů svědčící básníkům
Dnešní vzhled zámku také významně ovlivnily úpravy, k nimž přistoupil Schaffgotschův nástupce, biskup Josef Kristián von Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein (1740-1817, na Jánském Vrchu v l. 1795-1817). Stavební práce, směřující ke zdůraznění nové funkce zámku coby letního sídla vratislavských biskupů, byly ukončeny r. 1801 a vyžádaly si částku 100 000 zlatých. Rovněž je zřízena okrasná zahrada a založen krajinářský park. Renomé střediska kultury a vzdělanosti si Jánský Vrch uchoval i v dalších letech. Narodil se zde básník Josef Christian von Zedlitz (1790-1862), syn tehdejšího zámeckého hejtmana, poetou ve stylu jihoněmeckého romantismu byl kardinál Melchior von Diepenbrock (1796-1853) a v l. 1856 a 1857 na Jánském Vrchu pobýval i jeden z nejvýznamnějších německých romantických básníků Josef von Eichendorff (1788-1857); na jeho počest byla pojmenována kamenná vyhlídka před zámkem, z níž je velmi dobrý výhled do Polska.
Jako poslední obyvatelé a správci Jánského Vrchu figurují v historických pramenech kardinálové Georg von Kopp a Adolf Bertram; posledně jmenovaný zde našel azyl po evakuaci Vratislavi a na zámku žil až do své smrti v r. 1945. Byl tu i pochován; přesun jeho ostatků do vratislavské katedrály se uskutečnil teprve r. 1991. Po druhé světové válce se pak několik desetiletí řešily majetkové vztahy k zámku. V r. 1959 byl Jánský Vrch pronajat státu, ale až v r. 1984 mohlo dojít k jeho plnému zestátnění (po vzájemném majetkovém vyrovnání české a polské katolické církve). Nyní je ve správě Národního památkového ústavu v Olomouci.
Jánský Vrch – kompaktní celek s přehlídkou stavebních slohů
Zámek v dnešní podobě představuje kompaktní celek výškově vyrovnaných budov, které přečnívá pouze menší hodinová věž, se dvěma dvory (severní, tzv. dolní a jižní, tzv. horní dvůr). Zvnějšku jednolitě působící komplex je protáhlý severojižním směrem a má přibližně oválný půdorys. Dispozici nejstarší, vrcholně středověké stavební fáze – byť dnes jen málo patrné – hrad v zásadě zachoval při pozdně gotické přestavbě na přelomu 15. a 16. století. Nejvýraznějším prvkem původního hradu byl mohutný bergfrit na jihozápadě, z větší části zakomponovaný do okolní hradby a budov a v současné podobě výrazně snížený. Obě nádvoří jsou obklopena zámeckými budovami různého stáří (pozdně gotickými, pozdně renesančními, barokními i klasicistními). Do záhybu opevnění na severní straně byla již v renesanční éře vložena kaple, regotizovaná v polovině 19. století. Nad ní se nachází již zmíněná hodinová věž, u které došlo v 19. století rovněž ke snížení. Západní průčelí zámku doplňují dvě hranaté bašty. Původní přístup k tehdejšímu hradu byl z jihu. Na místě částečně zasypaného příkopu se dnes nacházejí hospodářské budovy z 19. – 20. století. Na východní straně zámeckého komplexu je situována barokně upravená zahradní terasa obklopená původním pozdně gotickým opevněním. Ze severu na ni vyúsťuje pěší přístupová cesta od města, zřízená počátkem 19. století. Různá barevnost omítek (během nedávné a probíhající rekonstrukce Jánského Vrchu) zdůraznila rozdílné stavební fáze zámku.
Interiéry – původní nábytek, unikátní sbírka dýmek, vzácné plastiky a obrazy; raritou plynové osvětlení
Hodnotné interiéry, zdobené jemnou štukaturou a iluzivními ornamentálními malbami, jsou upraveny převážně barokně a klasicistně. Jejich exkluzivita spočívá v tom, že spolu se svým mobiliářem a uměleckými sbírkami věrně odrážejí životní styl a záliby vysokých církevních hodnostářů – vratislavských biskupů a arcibiskupů. Díky staletému spojení těchto představitelů kléru s javornickou rezidencí nedošlo k narušení původního nábytkového fondu, zastupujícího různé styly 19. století. Technickou raritu, ve střední Evropě zcela výjimečnou, představuje dochované plynové osvětlení interiérů i hlavního nádvoří zámku. Plyn byl na Jánský Vrch zaveden již v r. 1906 a plynovými lustry a lampami se svítilo až do r. 1932, kdy proběhla částečná elektrifikace zámku; i poté však – až do r. 1945 – nepřestala být plynová světla využívána. R. 2001 se podařilo zrekonstruovat sedm plynových lamp na vnějším nádvoří.
Zámek nabízí návštěvníkům dva prohlídkové okruhy. V prvním (tzv. reprezentačním či základním) převažuje zachované původní vybavení, většinou z 19. století. Nejcennější památky Jánského Vrchu se nacházejí v novogoticky upravené horní zámecké kapli s hvězdicovou klenbou – jedná se o plastiky a obrazy z období od pozdní gotiky až k baroku (mj. raně barokní oltář s deskovými renesančními obrazy světců z poloviny 16. století či pozdně gotické sochy sv. Barbory, sv. Heleny a Panny Marie). Spatřit lze také hudební a rokokový salónek, koncertní a konferenční sál nebo unikátní 200 let staré záclony. Atraktivním bonusem základního okruhu je unikátní sbírka dýmek a kuřáckých potřeb, největší vystavená kolekce svého druhu v ČR. Tato sbírka, nemající prý ve střední Evropě obdoby, vznikala od 60. let minulého století; dnes čítá přes 1200 exponátů většinou z 18. – 20. století, pocházejících nejen z Evropy, ale též z Ameriky (indiánské kalumety), Afriky (ebenové dýmky) či Orientu (vodní dýmky). Defilují zde dýmky vojenské, šlechtické aj., vyrobené převážně ze dřeva, mořské pěny (sepiolitu) nebo porcelánu (ty tvoří nejpočetnější a nejucelenější soubor), zastoupeny jsou též exempláře hliněné či plechové. Druhý prohlídkový okruh návštěvníkům představí hospodářské zázemí Jánského Vrchu; k vidění je zde zámecká kuchyně, jídelna pro služebnictvo, byt správce, dílna údržbáře, koupelna, mandlovna, žehlírna aj. Pro zájemce jsou též připraveny noční prohlídky, nádvoří zámku bývá dějištěm jarmarků a plesů, na Jánském Vrchu se koná řada kulturních a společenských akcí (např. Vánoce na zámku, divadelní představení aj.).
