Hrad Kyšperk
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Ústecký kraj |
| Okres: | Okres Teplice |
| Město: | Krupka |
| Pohoří: | Krušné hory |
| Výška: | 445 m n.m. |
| GPS: | 50°41'43.509"N, 13°53'23.294"E |
14. stol.: Supí Hora – strážní hrad na Srbské stezce
Dřívější název hradu zněl Geiersberg, čili Supí Hora - odpovídalo to zvyku tehdejší šlechty dávat svým sídlům německá jména. Přesné datum, kdy Kyšperk vznikl, není známo; pravděpodobně byl založen (podobně jako nedaleký Střekov) z iniciativy krále Jana Lucemburského počátkem 14. století. Jako první písemně doložený majitel hradu je k r. 1319 uváděn Ota z Bergova, jeden z možných zakladatelů Kyšperka. Sídlo plnilo funkci strážního hradu, který střežil cestu od Unčína k pláním nad Supí Horou na hřebeni Krušných hor; tento úsek byl součástí obchodní cesty přes uvedené pohoří, tzv. Srbské stezky.
1334-1418: sídlo biskupů a arcibiskupů; přestavba za Jenštejna: 1 500 kop grošů
Od pánů z Bergova kupuje r. 1334 panství i s hradem biskup Jan IV. z Dražic. Nový majitel nechává na Kyšperku provést první významnější stavební úpravy, archeologicky doložené. Biskupové a po nich arcibiskupové tak získávají pevné a důležité sídlo. Hrad dostává i nový název - Bischofsberg (Biskupská hora); ten se však neujal. K rozsáhlé přestavbě Kyšperka dochází teprve koncem 14. století za arcibiskupa Jana z Jenštejna, který zde střídá Jana z Dražic; vzniká východní velká obytná věž a nová kaple (dosud není přesně lokalizována), je též upraveno jádro hradu. Tato rekonstrukce Kyšperka si vyžádala i odpovídající finanční částku – písemné prameny uvádějí, že celkové náklady dosáhly tehdy značné sumy 1 500 kop českých grošů. Jan z Jenštejna se na Kyšperk – podobně jako na Hrádek u Úštěku - odebral do ústraní před hněvem krále Václava IV. Stalo se tak r. 1393, kdy došlo k vyhrocení Jenštejnových sporů s panovníkem, jež vyústily v umučení arcibiskupova generálního vikáře Jana z Pomuku (sv. Jana Nepomuckého).
Hrad v l. 1418-1632: svědek křižáckého k. o.; Vřesovicové a Glacové; co způsobil výstřel z pušky
Arcibiskupové vládnou na Kyšperku až do r. 1418, kdy Konrád z Vechty dává hrad do zástavy tehdejšímu purkrabímu Rydkéřovi z Polenska. Značně dramatickou epochu představovala pro Kyšperk doba husitských válek. Přestože nový držitel hradu patřil k odpůrcům kalicha, jeho sídlo se terčem útoků husitů nestalo. Kyšperská hradní posádka je však svědkem panického úprku poražených křižáckých vojsk během bitvy u Ústí nad Labem v r. 1426. Samotný hrad obléhají až v dubnu 1428 oddíly Jakoubka z Vřesovic, ale pravděpodobně marně. Úspěšnější bude tento proslulý husitský válečník až v r. 1433, kdy se přece jen stane držitelem Kyšperka. Páni z Vřesovic vlastní hrad až do počátku 16. století; kolem r. 1520 ho prodávají i s celým panstvím rodině Glaců ze Starého Dvora nedaleko Krupky. Fatální pohromu pro Kyšperk přináší r. 1526 – vznikne zde požár (údajně vinou neopatrného výstřelu z pušky Jana Glace, tehdejšího majitele sídla) a hrad vyhoří do základů. Po této události je Kyšperk ponechán svému osudu - opuštěn pozvolna chátrá; vlastní dějiny hradu se tak uzavírají…Patrně poslední dobrodružná epizoda v historii Kyšperka se odehraje za třicetileté války, r. 1632 – tehdy se ve starých zříceninách bránili Sasové proti vojsku císaře Ferdinanda II.
Dnešní ruiny: obvodové hradby, obytné věže, podzemí
Značně rozsáhlý hrad měl trojdílnou dispozici. Její první část stávala ve svahu při vstupní cestě a měla čistě obranný charakter. Na skále nad čelním příkopem se vypínalo hradní jádro; bývalo oddělené další, dnes již zcela zaniklou hradební zdí a obsahovalo hranolovou obytnou věž – z ní se dochovaly zaklenuté suterénní prostory a zřejmě další dvě palácová křídla. Jádro tudíž tvořilo blokovou dispozici. Další mohutná obytná věž (již zmíněná výše) vznikla za přestavby koncem 14. století při východním okraji předhradí; v současnosti její zbytek představuje (spolu s obvodovou hradbou předhradí) nejzachovalejší segment zříceniny. K nejzajímavějším částem Kyšperka patří návštěvnicky atraktivní podzemí. Hradní zříceniny jsou volně přístupné.
Legenda, z níž mrazí: kdo vysvobodí starce z kletby?
Ke Kyšperku se váže zajímavá, až hororově laděná pověst. Ta praví, že každých sto let se na hradě objeví přízraky šesti zakletých starců, čekajících na své vysvobození. Při té příležitosti se Kyšperk promění do své bývalé krásy, komnaty jsou plné lesku a bohatství, stoly se prohýbají pod dobrým jídlem a pitím. Každý kmet sedí u krbu v samostatné místnosti; pouze ve velkém sále jsou coby hostitelé starci dva - jeden v šarlatovém plášti, druhý v bílém rouchu s krvavou skvrnou na prsou. Klidně a tiše čekají, jen se občas ohlédnou k hradní bráně. Má-li je nějaký odvážlivec vysvobodit, musí jim obřadným způsobem poděkovat za jejich pohostinnost. Dosud se tak nestalo; starci se proto ke konci dne promění v černé supy a oknem hradu vyletí ven do noci. Hrad se s velkým rachotem zřítí a opět nabude podoby dnešních ruin…Dočkají se nebozí kmeti vůbec někdy svého vysvobození?
