Národní divadlo

Hodnocení 76%

    

Hlasovalo 9 lidí

Typ:	Divadlo
Kraj:	Hlavní město Praha
Město:	Praha
Výška:	198 m n.m.
GPS:	50°4'52.483"N, 14°24'48.380"E

O potřebě kamenného divadla začali čeští vlastenci přemýšlet již v roce 1844.

Před samotnou stavbou byla nejprve v roce 1845 předložena Františkem Palackým žádost stavovskému výboru českého sněmu. Ten udělil privilej již za tři měsíce.

První veřejné povolání však bylo vydáno až za šest let – v dubnu 1851. Národní sbírka však nebyla jediným zdrojem financování stavby Národního divadla. Dostatek prostředků poskytl stát, zemský výbor království Českého, sám císař František Josef I. a mnoho dalších českých šlechticů.

V roce 1853 byl zakoupen pozemek a roku 1862 zde bylo otevřeno Prozatímní divadlo. Jak název napovídá, pražané neměli v úmyslu skončit pouze u této budovy. Proto byla vypsána soutěž o návrh Národního divalda

Vítězný projekt pocházel ze stolu architekta Zítka. V jeho návrhu byly obě – stará i nová budova - spojeny v jednu. Dnes se v místech Prozatímního divadla nachází šatny a zázemí technického personálu. Samotnou výstavbu pak převzali: stavitel František Havel a sochaři Uzel a Wildt. Práce na staveništi započaly roku 1867. 16. května 1868 byl v Prozatímním divadle slavnostně položen základní kámen.

Do konce tohoto roku byly vystavěny základy a roku 1877 byla postavena střešní konstrukce, jež byla pokryta břidlicí. Na výtvarné výzdobě divadla se podíleli zejména Bohuslav Schnirch, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík a Julius Mařák.

Prvním ředitelem divadla byl jmenován operní zpěvák a pedagog Jan Nepomuk Mayer. Národní divadlo bylo poprvé otevřeno 11. června 1881. úvodním dílem provázejícím slavnostní otevření byla Smetanova Libuše.

Požár

Po dalších jedenácti představeních byla budova uzavřena pro dokončovací práce. Uprostřed nich došlo k požáru, který zničil měděnou kupoli, hlediště, oponu od Františka Ženíška i jeviště divadla.

Požár byl chápán jako „celonárodní katastrofa“ a vyvolal obrovské odhodlání pro nové sbírky. Na sbírku přispělo celkem 45% lidí z Prahy, kteří celkem darovali milion zlatých.

Základní kámen měl být pro novou výstavbu dovezen jen a pouze z hory Řípu, aby však lidé z celé české země dokázali, že jim na stavbě záleží, posílali kameny i z oblastí Blaníku, Radhošti, Vyšehradu, Žižkova, Boubínu a dalších. Z Podivína navíc došla cihla uhnětená z hlíny a vody ze studánky, u které křtil sv. Cyril.

Opravy divadla po požáru provedl prof. arch. Josef Schulz. Obnovené divadlo bylo otevřeno 18. listopadu 1883 opět představením Smetanovy Libuše. V této době mělo divadlo i nového ředitele - spisovatele Františka Adolfa Šuberta.

Rekonstrukce

Ke konci 20. století se ukázal být stav Národního divadla velmi špatným. Byla započata rozsáhlá rekonstrukce, při níž byla opravena původní budova, byl zvýšen sklon podlahy, vybudovány kuřárny, zabudováno větrání, snížen počet sedadel (986 míst celkem), a bylo postaveno variabilní jeviště. Byl také zmenšen Voršilský klášter a na zabrané ploše vznikly nové budovy, pojmenované jako Nová scéna ND.

Budova Národního divadla

Národní divadlo je vysoké 26 m. Je zde velice dobrá akustika a slyšitelnost, a to i v nejsvrchnějších patrech. Nad hledištěm visí dvě tuny těžký lustr o průměru tří metrů a délce 5,5 metrů. Lustr má celkem 260 lampiček a v případě výměny žárovky se lustr vysune do půdního prostoru. Při pohledu vzhůru jistě nepřehlédnete tři alegorické nástropní malby. Jedna zobrazuje zlatý věk, druhá úpadek a třetí znovuvzkříšení.

Mezi jevištěm a hledištěm jsou celkem tři opony. Železná opona pro případ požáru, druhá opona namalována Vojtěchem Hynaisem oslavuje obětavost českého národa při budování Národního divadla a třetí opona je červená, sametová a roztahuje se ručně. Nad oponami lze spatřit nápis „Národ sobě“, který vystihuje spolu s Hynaisovou oponou občany, jenž darovali peníze na výstavbu budovy.