Děvičky (Dívčí hrady)
.jpg)
| Typ: | Zřícenina |
|---|---|
| Kraj: | Jihomoravský kraj |
| Okres: | Okres Břeclav |
| Město: | Pavlov u Břeclavi |
| Výška: | 418 m n.m. |
| GPS: | 48°52'31.799"N, 16°39'40.923"E |
.jpg)
1.jpg)
2.jpg)
3.jpg)
4.jpg)
Postavení hradu
Hrad Děvičky byl vybudován ve 13. století na obtížně přístupné skále v nadmořské výšce 418 m. Původně zeměpanský pomezní hrad je poprvé připomínán již v r. 1222 pod slovanským jménem Dewiczky. Jako první známý purkrabí se uvádí Štěpán z Medlova, praotec slavného rodu pánů z Pernštejna. Jeho následovníky na hradě byli Rakušan Lipolt a Crh, předek pánů z Holštejna a Drahotuš. Nezaručená zpráva z Pulkavovy Kroniky české hovoří k r. 1246 o zajetí purkrabího Crha Rakušany; ti se jej mučením marně snažili přinutit k vydání hradu. Ve 13. století patrně došlo ke kolonizaci kraje německým obyvatelstvem a od té doby se Děvičky začínají v pramenech připomínat pod německým názvem „hauss Maydberch“. Absenci zpráv o hradu z doby mezi léty 1247 - 94 lze vysvětlit tím, že zanikl stejně jako převážná většina staveb tohoto druhu v Čechách a na Moravě již v polovině 13. století; zřejmě byl v r. 1253 zničen divokými Kumány, které uherští králové nedlouho předtím usadili mezi Dunajem a Tisou, a obnoven za panování Václava II. někdy po r. 1285.
Hrad od středověku do současnosti
Když král Jan Lucemburský r. 1334 udělil Děvičky v léno Hartneidovi z Lichtenštejna, jejich strategický význam už slábl. Lichtenštejnský urbář z r. 1414 se zmiňuje o kapli na hradě. V 16. století byly Děvičky pod vlivem nové válečné techniky upraveny. V 30. letech, kdy Turci začali ohrožovat blízkou Vídeň, vznikla předsunutá věž, postavená z hrubě přitesaného lomového kamene, která je dnes patrně nejzajímavějším prvkem zříceniny. Také ostatní části byly přestavěny, například horní segmenty obytných křídel i obvodové zdi. Přestavba se uskutečnila brzy po polovině 16. století, za časů marnotratného a esteticky založeného Kryštofa z Lichtenštejna; ten byl nucen kvůli zadlužení a hospodářským neúspěchům prodat v r. 1560 nejen Děvičky, ale i celé mikulovské panství uherskému šlechtici Ladislavu Kerecsenyimu, známému veliteli v tureckých válkách. V r. 1575 získali již značně zchátralý hrad Ditrichštejnové. Adam z Ditrichštejna jej pak přebudoval, zejména zastavěl dosud volné nádvoří a severovýchodní části vnitřního hradu. Zkázu Děviček způsobili Švédové po vítězné bitvě u Jankova v r. 1645; na hradě dlela švédská posádka, která jej i obec Pavlov před svým odchodem vyplenila a zapálila. Po třicetileté válce se na opravu Děviček nedostávalo pracovních sil, peněz, ale ani chuti a tak toto sídlo dále chátralo. V r. 1683 stály ve zpustlém hradě hlídky, postavené okolními vesnicemi, aby hlásily příchod Turků. Ještě r. 1784 měl v zadním traktu Děviček malé obydlí hlídač, který zvonem na hradní věži upozorňoval osady pod kopcem na požár nebo na blížící se bouři. U hradu byla také cisterna, která se plnila dešťovou vodou. Po smrti strážného ji zasypali, zvon prodali do Klentnice; hrad tak čekal osud, tolik podobný ostatním stavbám tohoto druhu - stal se zdrojem stavebního materiálu pro obyvatele okolních obcí a pomalu se rozpadal. K jeho konečnému opuštění došlo nejpozději na začátku 19. století.
Název hradu
O kus níž před hradem se nápadně bělají tři výrazné vápencové útesy. Podle pověsti jsou to zkamenělé dívky. Odtud pochází i název hradu Děvičky nebo také Dívčí hrady, Maidberk (Maidenburg). V jedné z legend šlo o tatarskou princeznu a její družky, v jiné o tři dcery pána hradu Arnulfa, které chtěl zneuctít ďábelský Trabaccio, v další opět o tři neposlušné zámecké dcery zakleté svou matkou. Za tichých nocí se od těchto kamenů ozývá tlumený nářek.
Pozůstatky hradu
Zajímavostí Děviček je fakt, že zde nikdy nebyla postavena strážní věž, která tvořila součást obranného systému většiny dobových hradů. To znamená, že hlavní tíhu obrany Děviček přejímaly nezvykle vysoké a silné obvodové zdi, které jsou patrné dodnes. Do vnitřního hradu se přicházelo nejspíš dvěma branami ze západu. Vlastní jádro Děviček má tvar nepravidelného obdélníku s rozměry 65x20 m, uzavřeného vysokou plášťovou zdí o síle 2 m. Její zříceniny se zachovaly až do dnešních dnů, rovněž tak část předhradí, torzo zdiva paláce a renesanční pětiboká dělostřelecká bašta se střílnami z dob tureckého nebezpečí.
Z hradu je úchvatný výhled; za příznivé viditelnosti lze obhlédnout velký kus jižní Moravy (zejména Dyjsko-svratecký a Dolnomoravský úval, Ždánický les, vodní dílo Nové Mlýny) a také část Rakouska.
