Zámek Holešov

Holešov v 13. – 17. stol.: Hugovu tvrz střídá zámek Šternberků a Lobkoviců

Historie holešovského feudálního sídla se začíná odvíjet již ve středověku, což potvrzují písemné záznamy z r. 1245; v nich je zmíněn biskupský leník Hugo z Holešova, který patrně sídlil na zdejší tvrzi. Ta byla zničena za husitských válek; po jejich ukončení dávají tehdejší držitelé Holešova – moravští Šternberkové – vystavět tvrz novou, z níž se v suterénu a přízemí dnešního zámku částečně dochovala její západní část. R. 1574 vymírají Šternberkové po meči - ještě předtím však stihnou pozdně gotickou tvrz přestavět na renesanční zámek. Holešovské panské sídlo se jako zámek výslovně označuje r. 1579, kdy je Tas z Lomnice prodává Janu Krušinovi z Lichtenburku (+1589). Dalšími majiteli Holešova se stávají Karel starší ze Žerotína (v l. 1589-1604) a Lobkovicové (1604-1650). Za třicetileté války, v r. 1643 a 1645, je sídlo vypáleno a vypleněno švédskými vojsky.

Po r. 1650: spasitelská mise „zlého Rotála“ - z ruin k raně baroknímu skvostu

Zámek v takto zpustošeném stavu kupuje r. 1650 (do zemských desek transakce zapsána 13. dubna 1651) jeden z nejbohatších a nejmocnějších feudálů na Moravě, Jan hrabě z Rottalu (asi 1605-1674). Za veškerý majetek, získaný touto koupí, platí Rottal celkem 252 087 zlatých, 56 krejcarů a 1 denár. Ambiciózní a bezohledný hrabě, honosící se celou řadou vysokých titulů (mj. císařský tajný rada a moravský zemský hejtman), neblaze proslul svou tvrdostí a krutostí vůči poddaným, za což si od nich brzy vykoledoval přízvisko „zlý Rotál“. Hrabě např. neváhal krutě potlačit valašské rebelie, jež byly završeny těžkými a nelítostnými rozsudky.

Pragmatický šlechtic neustále udržoval těsné vazby s vídeňským dvorem, které pak náležitě zúročil pro velkolepou přestavbu svého sídla. Ve Vídni si jako projektanta nového zámku zvolil významného císařského architekta italského původu Filiberta Lucheseho (+1666), patrně na jeho doporučení i malíře H. Cavalliho a též umělecky zdatného štukatéra (dosud neznámého jména). Ambicí hraběte bylo vybudovat z ruin lobkovického zámku honosné sídlo, které by reprezentovalo Rottalovo postavení jakožto magnáta, a tudíž společenské i mocenské celebrity na Moravě. Podle Lucheseho návrhu se rozbíhá radikální přestavba zámku; během ní v duchu raného baroka vyrůstá od r. 1655 na místě původního objektu nová rezidence. Hlavní práce se daří dokončit před r. 1674; to již hrabě z Rottalu na zámku bydlel. Vzniká tradiční čtyřkřídlá dispozice, uzavřená kolem vnitřního dvora, se čtyřmi šestibokými nárožními věžemi. Nedokončené však zůstává druhé patro zámku, otevřené do krovu. K rezidenci příslušela i okrasná zahrada, ovocný sad a v něm kuchyňská zahrada.

Holešov v 18. – 21. stol.: jako na houpačce – kulturní i stavební kvas, požár, apatie a dnešní procitnutí

Na raně barokní stavební činnost navázal v období vrcholného a pozdního baroka František Antonín hrabě z Rottalu (1717-1762). Za jeho éry pulsoval zámek čilým kulturním i stavebním životem. Ještě před r. 1750 se hrabě mj. zasloužil nejen o úpravy interiérů ve druhém patře vstupního křídla, ale ve velkém slavnostním sále severního křídla nechal též zřídit zámecké divadlo. Tradici divadelních, operních a hudebních produkcí obnovuje ve druhé polovině 19. století Rudolf Eugen Wrbna (1846-1883). Zámecká kaple, vybudovaná dodatečně kolem poloviny 18. století, pochází patrně z dílny sochaře Bohumíra Fritsche. Vnější podoba zámku se s několika změnami dochovala dodnes, pouze barevnost fasád byla odlišná. Interiéry druhého patra se podařilo dohotovit na přelomu 18. a 19. století, poté, kdy některé místnosti byly vyzdobeny iluzivními malbami bystřického umělce Jana Svitáka.

Poslední závažnější stavební úpravy proběhly do poloviny 19. století. Další novodobé dílčí změny a zásahy v zámecké budově lze považovat většinou za znehodnocující. V r. 1910 byla holešovská pamětihodnost zasažena požárem, který poškodil zejména střechu objektu. Po vymření Rottalů v r. 1762 se posledními šlechtickými majiteli zámku stali Bruntálští z Vrbna. R. 1948 došlo k zestátnění jejich sídla; to je od r. 2005 v majetku města Holešova, které se snaží o postupnou rehabilitaci zámku. Díky nákladné rekonstrukci se objekt v posledních letech doslova mění před očima; návštěvníky se snaží přilákat na řadu atraktivních akcí, během sezóny bývá zámek dějištěm koncertů, besed a dalších doprovodných akcí, v sklepení funguje hudební klub. Ve hvězdárně, nacházející se v zámeckém parku a zprovozněné v r. 2008, je možno pozorovat noční oblohu. Další atrakcí parku jsou umělé vodní kanály, lákající návštěvníky k projížďkám ve vypůjčených lodičkách.

Vizitka zámku: arkády, bohatá štuková výzdoba, lunetové klenby

Holešovský zámek je volně stojící čtyřkřídlá dvoupatrová budova s mansardovou střechou a se čtyřmi šestibokými věžemi v nárožích. Uzavřené obdélníkové nádvoří obíhají v přízemí pilířové arkády, které mají na vstupní a protilehlé straně v patře ochozy. Uprostřed nádvoří stojí kruhová nádrž s fontánou. Zámek je obklopen hlubokým vyzděným vodním příkopem, který byl původně překlenut dvěma mosty. V severním křídle rezidence, u průjezdu do zahrady, se nachází prostorná sala terrena, vyzdobená bohatým štukovým dekorem mimořádné umělecké kvality; pochází z raně barokního období a pokrývá celou klenbu této zámecké prostory. Velmi hodnotná plastická výzdoba od zatím anonymního štukatérského mistra zkrášluje nejen sala terrenu, ale i reprezentační prostory prvního patra zámku. Návštěvníky zde upoutají krásné lunetové klenby s mytologickými náměty inspirovanými Ovidiovými Proměnami.

Monumentální park – kdysi nejkrásnější na Moravě; Neptunův trojzubec, obora i hvězdárna

K východní straně rezidence přiléhá rozsáhlá zámecká zahrada. Vznikala od 17. století a představuje monumentální pozdně renesanční dílo italského typu vycházející ze stylu francouzského architekta André Le Nôtrea. Tento pravidelně formovaný park s přilehlou oborou je v naší zemi jedinou ukázkou prostorového rozložení tohoto typu a tak dominantního zastoupení vodní složky. Hlavní osa zahrady vychází z osy zámku v jejím samotném čele. Je vyjádřena důmyslnou sítí vodních kanálů, která má z ptačí perspektivy tvar mohutného Neptunova trojzubce o délce 980 m a rozloze vodní plochy 16 500 m2. Hlavní dispozice celého parku přechází v zadní části v zalesněnou oboru o rozloze 10 ha, která je protkána hvězdicovitými průseky a půlí ji hlavní osa vedoucí od průčelí zámecké budovy. Na městské straně před zámkem se nacházejí dendrologicky nejcennější porosty. Zahrada, žel, již dávno postrádá dřívější nádheru a malebnost, jakými vynikala, kdy ji síť kanálů, vodotrysky, bazény a četná sousoší od předních mistrů činily nejkrásnější na Moravě. Součástí zámeckého parku je Růžová zahrada s hvězdárnou; v Růžové zahradě se z povícero zahradních architektur dochovala jediná – moderně upravený polygonální altán z poloviny 18. století. Před ním byla r. 1959 instalována busta holešovského rodáka, význačného hudebního skladatele Františka Xavera Richtera (1709-1789) od sochaře Jana Habarty.