Zámek Kunštát na Moravě

Úsvit Kunštátu: Kunův hrad ze 13. stol. aneb románský sloh pod omítkou

Na místě dnešního zámku stával původně středověký hrad, sídlo Kuny z Kunštátu, jenž se po něm psal již v r. 1279, ačkoli nejstarší výslovná zmínka o hradu pochází až z r. 1360. Kuna je prvním historicky doloženým příslušníkem rodiny, která vlastnila kunštátské panství i hrad; po tomto šlechtici také získalo sídlo a městečko založené v podhradí své jméno – Kunino (Kunovo) Město (z německého die Stadt=město).

Dlouhou dobu se usuzovalo na to, že hrad byl vystavěn Kunou v raně gotickém slohu krátce před r. 1280; avšak objev pozdně románských detailů pod arkádou zámeckého nádvoří dokládá, že k osídlení okolí a k založení hradu došlo nejpozději už v polovině 13. století (patrně ve 30. – 40. letech). Otlučením omítky na průčelí původního paláce vystoupily nejen gotické portály a stopy po krakorcích pavlačí, ale také čtyři pozdně románská okénka a portál; patří k unikátně dochovanému původnímu paláci, jehož objev (učiněný r. 1994) zařazuje Kunštát mezi nejstarší šlechtické hrady na Moravě. Z tohoto sídla později vzejde významný rod moravské šlechty, který v dějinách Zemí Koruny české sehraje zcela mimořádnou roli. Od Kunštátu odvozují svůj původ také všechny vedlejší větve rodiny pánů z Kunštátu v Čechách i na Moravě; z nich nejznámější je rodina poděbradská a knížata minsterberská, jež byla přímými potomky krále Jiřího z Poděbrad, bezesporu nejslavnějšího příslušníka rodu.

15. – 17. stol.: přestavba krále Jiřího, zrod zámku, Komenský na Kunštátě

Po r. 1408 zdědil kunštátské panství Boček z Kunštátu a z Poděbrad; r. 1417 však umírá a jeho synové Boček a Viktorín se společně ujímají správy majetku. Koncem 14. a počátkem 15. století je hrad podstatně rozšířen - zvětšil se hradní palác, na který navázala vrcholně gotická přístavba. Majitelem Kunštátu se po r. 1448 stává Viktorínův syn Jiří (jeho poručník Heralt z Kunštátu a z Lestnice hrad spravoval od r. 1427; v r. 1444 byl na radnici v Brně sťat). Jiří z Kunštátu a z Poděbrad (1420-1471, v l. 1458-1471 český král) dává své sídlo znovu významně přestavět – předhradí se zvětšuje a opevňuje, vzniká hranatá věž, tzv. Poděbradova či Poděbradská. Král Jiří má hrad v držení do r. 1464.

V r. 1520 prodávají páni z Kunštátu své sídlo i s panstvím Vilému z Pernštejna, který nechává upravit předhradí. V l. 1529-1558 patří Kunštát Černčickým z Kácova; ti zahajují přestavbu středověkého hradu na renesanční zámek a jimi započaté úpravy završí do r. 1590 hrabata z Hardeku. Obzvlášť dramatický náboj mělo pro Kunštát období po bitvě na Bílé hoře (r. 1620); tehdejší majitel panství, kalvinista Štěpán Šmíd z Freyhofenu, který na hradě poskytl ochranu J. A. Komenskému, je kvůli svému vyznání nucen odejít do exilu – třebaže během stavovského povstání zachoval věrnost císaři Ferdinandu II. Vinou všemožných intrik bude Štěpánu Šmídovi dokonce zabaven i zámek s panstvím.

17. – 20. stol.: seriál stavebních adaptací za Lamberků a Honrichsů

Následující léta jsou opět ve znamení častého střídání majitelů Kunštátu – až do r. 1678, kdy panství získává Jan Maxmilián z Lamberka. Zřejmě již on a kolem r. 1680 i hrabě Kašpar Fridrich z Lamberka přistupují k rozsáhlé barokní přestavbě zámku na reprezentační rodinné sídlo. Při těchto úpravách však zůstala ponechána podstatná renesanční část kunštátské rezidence a rovněž tak hranatá Poděbradská věž z bývalého hradu. V l. 1783-1901 patří Kunštát svobodným pánům Honrichsům z Wolfswarffenu, kteří své sídlo na přelomu 18. a 19. století nechávají upravit klasicistně. Stavebním zásahům tím však nebyl zdaleka konec; ve druhé polovině 19. a počátkem 20. století dojde k adaptacím objektu v romantickém stylu - v duchu historických slohů. Je přebudována hradní brána, původní obvodové hradby se změní v terasy a vzniklé prostory budou parkově upraveny. Romantickou podobu získají též interiéry. Posledním šlechtickým majitelem zámku se stane rod říšských hrabat Coudenhove – Honrichsů (v l. 1901-1945).

Interiéry: galerie rytířů, zbrojnice, honosná kaple; psí hřbitov před branami

R. 1948 byl objekt zestátněn, 1. 1. 2005 převzal jeho správu Národní památkový ústav Brno a začal s celkovou rekonstrukcí zámku. Veřejnosti přístupné jsou reprezentační prostory jižního křídla s původním mobiliářem. Z interiérů vynikají zejména prostory původního hradního paláce, rodinná galerie v Kulečníkovém pokoji, Rytířský sál s řezbářským dekorem a pozoruhodnou obrazovou galerií rytířů Řádu zlatého rouna, dále zámecká zbrojnice, hudební Pilastrový sál a barokní zámecká kaple sv. Josefa.

Před branou kunštátské rezidence se nachází proslulá rarita – unikátní psí hřbitov, založený kolem r. 1890. Patří k nejstarším psím hřbitovům v Evropě a odpočívají zde miláčci zámeckých pánů (celkem 16 pomníčků).