Památník Vítkov

Národní památník na Vítkově je funkcionalistický památník, který byl postaven v letech 1929–1932 na Vítkově v Praze, podle projektu Jana Zázvorky. Hlavním účelem mělo být uctění památky českých legionářů a českého odboje v období 1. světové války probíhající v letech 1914–1918, rozšířen byl v letech 1946–1949. V první polovině 20.století bylo na hoře umístěno i mauzoleum Klementa Gottwalda. Dnes jsou v památníku uloženy ostatky neznámého vojína z bitvy u Zborova a z dukelské operace.

Historie

Nejstarší doložená zpráva o kopci nad pražským Žižkovem pochází už z roku 1041. Slavný český kopec byl již ve 14. století pojmenován po pražském měšťanovi Vítkovi z Hory, který zde měl vinici. Vítkovská hora se do povědomí lidí zapsala především válečným úspěchem ze dne 14. července 1420, kdy zde husité pod vedením Jana Žižky z Trocnova válečný porazili křižácké vojsko.

Idea národního památníku, který by na rozdíl od dosavadních připomenutí porážek demonstroval hrdost a odvahu českého národa, měla zpočátku ryze lokální charakter. V létě 1882 byl z iniciativy několika set místních občanů založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova na vrchu Žižkově. Velkolepou nekropoli synů národa, legionářů a osvoboditelů, měla socha Jana Žižky z Trocnova pouze otevírat. Památník byl jako Památník Národního osvobození vystavěn v letech 1929–1938. Za druhé světové války zde bylo skladiště Wehrmachtu. Po roce 1948 byl památník využit k propagaci komunistického režimu a byli tu pohřbíváni významní představitelé komunistické strany. V roce 1953 tu bylo otevřeno mauzoleum Klementa Gottwalda, zrušené v roce 1962. Po Sametové revoluci byli ostatky členů komunistické strany odvezeny.

V nynější době je v rekonstruovaném památníku stálá expozice Křižovatky české a československé státnosti. Zachycuje bodové okamžiky naší země. Například vznik československé republiky v roce 1918, pád socialismu i  zánik Československa roku 1992. K dispozici je také nově otevřená vyhlídka ze střechy Památníku.

Žižkova socha

Klasicky koncipovaný návrh jezdecké sochy, který nakonec v roce 1931 skicoval Bohumil Kafka, se stal předlohou pro monumentální bronzovou sochu. Kafkovy deníky, které si pečlivě vedl, přibližují snahu o dokonalost a historickou věrnost. V konzultacích se sochařem se vystřídali historikové i hipologové: kůň-model byl vybrán ze státních hřebčinců. Vzrušené diskuse se mimo jiné týkaly toho, zda by Žižka neměl mít v ruce bibli, zda by neměl mít raději napřaženou ruku, jak mu mají vlát vlasy atd. Šestnáct a půl tuny těžká bronzová socha byla odhalena ve výroční den bitvy na Vítkově, tedy 14. července 1950.

Při stavbě památníku bylo ve zcela mimořádné míře použito přírodního kamene, hlavně žul a mramorů domácího původu.