Zámek Častolovice

13. – 17. století: od vodní tvrze k renesančnímu zámku

Za počátek historie zámku uvádějí prameny 13. století, kdy v údolí na soutoku říček Bělé a Kněžny vznikla vodní tvrz. Na mohutných dřevěných pilotech uprostřed vodní hladiny ji nechali vybudovat páni z Častolovic. V držení tohoto sídla se postupně vystřídalo několik majitelů, z nichž nejvýznamnější byl bezesporu Jiří z Kunštátu a Poděbrad, v roce odkoupení tvrze (1454) zemský správce, v l. 1458-1471 pak proslulý český král. Jiří také městu uděluje znak, který si Častolovice zachovaly dodnes – jedná se o zlatou probodnutou rybu na modrém poli. R. 1575 připadla tvrz královské komoře, od níž ji o dva roky později odkoupili bratři Oppersdorfové. Jan Bedřich z Oppersdorfu a jeho žena Magdaléna pak v l. 1588-1615 nechávají na místě zpustlé gotické tvrze postavit renesanční zámek; jeho podoba se dochovala na olejomalbě z konce 17. století, kterou mohou návštěvníci spatřit ve vstupní místnosti častolovické rezidence.

17. – 20. století: éra Šternberků; novogotiku odsouvá renesanční comeback

R. 1694 zámek kupuje hrabě Adolf Vratislav ze Šternberka, královský místodržitel v Čechách a nejvyšší pražský purkrabí. Častolovice se stávají hlavním sídlem Šternberků, významného rodu, který se nesmazatelně zapsal do kulturního i politického života země. Vynikající osobností byl zejména hrabě František Josef ze Šternberka (1763-1830), osvícenec, vlastenec, podporovatel věd a umění, významný numizmatik; r. 1796 se rozhodující měrou zasloužil o založení soukromé Společnosti vlasteneckých přátel umění a r. 1818 měl i značný podíl na vzniku Vlasteneckého muzea v Čechách (dnešního Národního muzea). Ušlechtilost hraběte, jemuž byly naprosto cizí všechny sobecké záměry či touha po slávě a moci, nesmírně oceňoval i F. Palacký. V l. 1858-1874, za Jaroslava ze Šternberka, dochází k rozsáhlé přestavbě zámku v duchu tehdy módního slohu tzv. tudorské gotiky. Úprava se týkala hlavně vnějšího průčelí. V té době vzniká také anglický park. Dnešní podobu získal zámek za Leopolda ze Šternberka, dědečka nynější majitelky; v l. 1910-1914 totiž přistupuje Leopold k další radikální přestavbě, která měla jeho sídlu vrátit původní renesanční vzhled. Podle projektu vídeňského architekta Humberta Walchera z Moltheimu dochází k odstranění gotizujících prvků a – v rámci možností – k obnovení renesančního rázu stavby. Nad vchodem kupříkladu vyrostla mohutná osmiboká věž, do které byla umístěna vodní nádrž.

Po r. 1992: z úpadku na výsluní - hvězdné dílo hraběnky Sternbergové

Nesmlouvavé dobové veletoče přinutily Šternberky k dvojímu nedobrovolnému opuštění zámku: poprvé za německé okupace a podruhé v r. 1948, kdy jim byl veškerý majetek konfiskován státem; Leopoldu ze Šternberka s rodinou tak nezbylo než emigrovat do USA. Do východního křídla častolovické rezidence se nastěhovala učňovská škola Kovoslužby a tyto prostory zámku doslova vybydlela. Ve zmíněné části značně zdevastovaného objektu se nedalo ani chodit – schodiště byla rozbitá, dveře rozbodány noži, podlahy propálené, kanalizační trubky porušeny a téměř odevšad se linul nesnesitelný zápach. V květnu 1992 byly Častolovice v restituci vráceny paní Franzisce Dianě Sternbergové Phipps (nar. 1936), která se jako jediná z původních obyvatel zámku dožila návratu. Hraběnka Sternbergová, uznávaná bytová architektka, na zámku trvale pobývá; pod její správou zaznamenala častolovická rezidence pozoruhodnou proměnu. Činorodá majitelka ze všeho nejdříve vysazuje na nádvoří stromy, levandulové keře a množství květin, aby tím zmírnila studený vzhled sídla. Z bývalého internátu se stává luxusní Penzion, využívaný k příležitostnému ubytování. Znovu je založena vodní a růžová zahrada. Hraběnka Sternbergová při zvelebujících úpravách pamatuje i na handicapované návštěvníky – zařídila, aby expozice zámku byla bezbariérová (bezbariérová restaurace a toalety jsou zde samozřejmostí). Vítanou novinkou se stávají speciální prohlídky pro nevidomé a slabozraké návštěvníky, kdy skrze haptické (hmatové) vjemy je nevidomému umožněn bezprostřední kontakt s uměním a historií. Častolovické sídlo dnes pulsuje čilým ruchem; pořádají se zde koncerty, výstavy, recepce, svatby a další kulturní či společenské akce. V současnosti zámek působí jako oáza krásy, harmonie a klidu; proto získává řadu příznivců, kteří se sem rádi vracejí.

Kazetové stropy, obrazové skvosty, bílí daňci

Díky uměleckému ztvárnění vnitřních prostor rezidence a zdejšímu mobiliáři dosahují zámecké interiéry nevyčíslitelných hodnot. Stálá expozice, umístěná do dvaceti místností vybavených historickým nábytkem od dob renesance až po biedermeier, je nesporně jednou z nejzajímavějších tohoto druhu v ČR. K zcela mimořádným patří zejména unikátní kazetové stropy v některých sálech a sbírky obrazů, uchovávající mj. i originály děl Karla Škréty, Lukase van Valckenborga a Johanna Heinricha Schönfelda. Nejkrásnějším interiérem je Rytířský (Velký) sál o rozloze 300 m2 s portréty Šternberků a s renesančním kazetovým stropem; malby podle rytin Jana Sadelera ve 24 polích stropu znázorňují výjevy ze Starého zákona. Svými rozměry se sál řadí mezi největší renesanční zámecké interiéry v českých zemích. V sousední kapli Božího Těla se skví renesanční oltář tyrolského původu z r. 1601. Vybrané estetické menu nabídne také jídelna zvaná Tobiáška, jejíž kazetový strop má podobu obrazů zachycujících Tobiášův biblický příběh; v jídelně je umístěna proslulá galerie českých panovníků (od Ladislava Pohrobka po Leopolda I.) v životní velikosti. Sérii renesančních prostor doplňují ještě Tapetový pokoj a Kuřácký salón. I další zpřístupněné interiéry s bohatými sbírkami demonstrují význam zdejšího sídla a jeho majitelů v minulosti.

U zámku se rozkládá anglický park (42 ha) s růžovou a vodní zahradou a s oborou; uklidnění zde přinášejí nejen malebná zákoutí jako staletá lipová alej nebo jezírko s ostrůvkem, ale i nejrůznější fauna, např. kamerunské kozy, pštrosi emu, divoká prasátka, lamy a zejména proslulí bílí daňci.