Mezní louka

Název dnešní osady Mezní Louka je dědictvím časů, kdy v těchto místech bývaly pouze louky, kterými procházela hranice polesí Mezné, Rozsáhlé lesy, sahající od obce až k saským hranicím ve Velkém Kozím dole a Zschandu dál k řece Kamenici a Pravčickým dolem zpátky, spravovala původně pouze panská lesovna na Mezné. Na křižovatce komunikací zvané Rein Wiese vyrostla koncem 18. století hájovna – patrový domek s mansardovou střechou – a panská budova. Od r. 1797 v této budově sídlila finanční stráž, r. 1838 zde bylo otevřeno pohostinství, ve kterém se nabízel chléb s máslem, ale i také ostřejší věci jako např. pálenka. Rostoucí zájem o turismus přivedl majitele panství knížete Edmunda Clary-Aldringena na myšlenku zřídit v těchto místech lázně. Roku 1892 nechal vystavět na Mezní Louce Grand Hotel s ubytovací kapacitou 35 pokojů, knihovnou a solnými koupelemi. Pokus o navrtání uhličitého minerálu pramene r. 1902 nesplnil očekávání a tak Mezní Louka zůstala „pouze“ vzdyšnými lázněmi a oblíbeným cílem výletníků.

Trasy, které procházejí tímto místem