Zámek Kozel

Od slovanského obětiště k loveckému zámku

Východně od Šťáhlav, na jižním svahu vrchu Boru, stojí na první pohled skromná a takřka nenápadná stavba - zámek Kozel. Podle pověsti vděčí uvedená pamětihodnost za své poněkud bizarní jméno pohanskému zvyku starých Slovanů, kteří v těchto místech obětovávali v době rovnodennosti kozla - na usmíření bohů a v naději na dobrou úrodu. Četné archeologické nálezy z okolí zámku dokazují, že tato lokalita, výhodně situovaná nad řekou Úslavou, byla osídlena již před příchodem slovanských kmenů. Archeologický výzkum prováděl v minulosti František Xaver Franc, rodák z Hostivic (1838-1910), jenž odkryl 400 pohřebišť, 12 mohyl a 3 sídliště.

Zámek nechal vybudovat jako své lovecké reprezentační sídlo Jan Vojtěch Černín z Chudenic (1746-1816), nejvyšší lovčí Království českého. Zámeček vznikl v letech 1784-1789 podle projektu pražského stavitele Václava Haberditze jako jednoduchá přízemní čtyřkřídlá budova kolem obdélníkového vnitřního nádvoří, s mansardovým patrem nad jižním křídlem. Brzy se však zámek stal letním sídlem hraběcí rodiny a bylo nutno rozšířit jeho ubytovací i provozní kapacitu, což velmi obratně provedl pražský architekt italského původu Ignác Jan Palliardi. V letech 1791-1795 přistavěl k původnímu objektu dvě samostatné dvojice budov – patrovou kapli a jízdárnu, naproti nim pak stáje s lokajnou, čímž vznikl celistvý areál. Palliardi působivě vyřešil též prostranství před zámkem a příjezd k němu. O výzdobu interiérů se významně zasloužil pražský malíř a dekoratér Antonín Tuvora; v l. 1787-1788 bohatě vyzdobil technikou al secco (malba na suchou vápennou omítku) většinu místností. Autorem sochařských a štukatérských prací je Ignác Platzer mladší. Po smrti bezdětného hraběte J. V. Černína připadl zámek v r. 1816 Valdštejnům, kteří dodatečně zřídili v bývalé stáji divadlo (kolem r. 1830). Ve vlastnictví tohoto rodu setrval zámek až do r. 1945, kdy došlo k jeho zestátnění

Architektura zámku: v jednoduchosti je krása

Zámek vznikal v době velkých společenských změn tehdejšího světa, které se promítají do charakteru tohoto architektonického skvostu. Jeho zakladatel, hrabě Černín, byl ovlivněn myšlenkami francouzského filozofa J. J. Rousseaua, hlásajícího návrat k přírodě a budování venkovských sídel. Zámeček měl původně sloužit – dnešním jazykem řečeno – pouze jako panská lovecká chata či ubytovna nejen pro majitele, ale i pro hosty pravidelně pořádaných lovů v blízkých lesích. Je tedy nabíledni, proč šlechta, na slavné hony se sem sjíždějící z celých Čech, nazývala zámek německy Waldschloss či Jagdschloss bei Stiahlav. Pozdější letní sídlo Černínů asi leckoho překvapí svou jednoduchostí a střídmostí. Pročleněnou fasádu ozvláštňuje kontrastní hra světla a stínu, přičemž prosvětlenost prostoru je typická pro celý zámek. V architektuře, výzdobě a vybavení interiérů této u nás ojedinělé klasicistní stavby se vedle domácích uměleckých tradic 18. století projevuje i francouzský sloh Ludvíka XVI.

Interiéry: vzácný nábytek, kamna, dýmky a Tuvorovo al secco

Zámek Kozel dokonale naplňuje rčení „klamat tělem“. Střídmá fasáda skrývá bohaté a okouzlující interiéry; jsou jednotně koncipované ve slohu Ludvíka XVI., vybavené cenným mobiliářem a mají původní zařízení, převážně rokokové a klasicistní. Zaujme především vstupní hala s iluzivní malbou zimní zahrady, Kuřácký salón se sbírkou dýmek, ložnice pro hosty s rokokovým lůžkem, toaletní pokojík, Lovecký salónek s renesančními zbraněmi, Kulečníkový sál a další místnosti evokující atmosféru přelomu 18. a 19. století. Velmi cenný interiérový exemplář představují nádherná empírová kachlová kamna s vnějším přikládáním; zkrášlují každý pokoj, mají různou barvu a jsou zdobená květinami, věnci, na vrcholu pak vázou či figurou. Obdiv zaslouží také vzácný dobový nábytek – pozdně rokokový a ve stylu Ludvíka XVI. Zachovala se i bohatá sbírka holíčské majoliky. Stěny pokojů zdobí díla A. Tuvory – malby s květinovými a krajinářskými motivy. Atraktivním exemplářem je glóbus, který se dá rozložit v toaletní stolek či v sekretář. Místnosti jsou uspořádány jako průchozí a na svou dobu překvapí jednoduchou účelností. Ke stálým expozicím patří kromě pokojů také kaple, výstava části památkových sbírek v předzámčí a bývalá jízdárna s galerií soch Karla Dvořáka (1893-1950).

Okolí zámku tvoří rozsáhlý přírodně krajinářský (anglický) park o rtam se zobrazí jen ty nejbližšíozloze 40 ha, se vzácnými stromy, nezbytným rybníkem a labutěmi. V l. 1870-1890 ho upravil zahradník (též uznávaný amatérský archeolog a historik) F. X. Franc, který zde vysadil přes 6 000 stromů. Park náleží mezi dendrologicky nejbohatší u nás; roste tu 50 druhů jehličnanů (např. tis, metasekvoje, túje obrovské) a více než stovka druhů listnáčů (mj. americký dub i vzácný liliovník tulipánokvětý). Franc byl zaměstnán na zámcích v Čechách a ve Vídni – proto možná park připomíná v některých detailech vídeňský Schönbrunn. V pečlivě udržovaném a barevně sladěném parku lze spatřit i sochy, které jsou vhodně doplněny květinovými vázami.