Zámek Opočno

Hradní začátky Opočna

Zámek vznikl pravděpodobně na místě pomezního hradu Opočna, o němž je první písemná zmínka již k r. 1068 v Kosmově kronice. Kolem poloviny 14. století dala toto dřevěné sídlo přestavět jedna z větví Drslaviců – rod pánů z Dobrušky - v gotický kamenný hrad. Byl vybudován na opukovém (odtud také jméno – původně Opočen) ostrohu nad Zlatým potokem. Za husitských válek vlastnil panství Jan Městecký, zpočátku horlivý kališník, z něhož se však později vyklubal zavilý odpůrce husitství. Poté, kdy poslal za Janem Žižkou najatého vraha, oblehla jeho sídlo vojska sirotků, hrad pobořila a vypálila (r. 1425).

1495-1634: éra Trčků z Lípy – renesanční zámek, bohatství, zlá Manda a pád

Zlom ve vývoji Opočna představuje rok 1495, kdy panství kupuje rytířský rod Trčků z Lípy. Hned první z nich - Mikuláš mladší Trčka z Lípy - smutně proslul tím, že r. 1517 nechal pro nevěru zazdít svou krásnou choť Kateřinu ze Šelemberka. Nastartoval však budoucí rozkvět Opočna, který vrcholí za Viléma Trčky z Lípy. Inspirován pobytem v Itálii r. 1551 a tamními renesančními stavbami, rozhodl se Vilém přestavět starý hrad na reprezentativní rodové sídlo. V letech 1560-1567 tak vzniká impozantní renesanční zámek italského typu (jeho architekt není znám). Do vnitřního nádvoří rezidence se otevírají efektní arkádové ochozy se štíhlými toskánskými sloupy, fasádu ozvláštnila bohatá sgrafitová výzdoba. Po r. 1600 se součástí zámeckého areálu stala ještě míčovna, jednopatrový letohrádek (r. 1602) a kaple. To již na Opočně vládl Jan Rudolf Trčka z Lípy. Spolu s manželkou Marií Magdalenou, rozenou z Lobkovic, docílili největšího rozmachu panství (také v důsledku pobělohorských konfiskací a krutého útlaku poddaných). Trčkové mj. zakládali na Opočensku pivovary a rybníky, patřili k největším pozemkovým magnátům v zemi a řadili se mezi nejvýznamnější a nejzámožnější šlechtické rody v Čechách. Zejména ctižádostivá Marie Magdalena neustále ždímala z poddaných peníze, třebaže byla po Albrechtovi z Valdštejna druhou nejbohatší osobou v českých zemích. Kvůli své bezcitnosti si vysloužila přezdívku „zlá Manda“. Krutě rovněž potlačila mohutné povstání v r. 1628; vzbouřencům nechala uřezávat nosy a uši. Tak vznikla i některá příjmení jako Beznoska či Bezoušek. Posledním Trčkou na Opočně i v mužské linii rodu byl hrabě Adam Erdman, zavražděný r. 1634 v Chebu spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna. Císař pak veškerý majetek Trčků v hodnotě asi 5 miliónů zlatých zkonfiskoval; rozloha panství činila cca 302 km².

Colloredo-Mansfeldové na Opočně: stavební úpravy a spor o zámek

Opočno získává důstojník císařské armády Rudolf Colloredo z Wallsee a jeho bratr Jeroným. Colloredové dali na přelomu 17. a 18. století zámek barokně upravit, patrně za účasti významného architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho a zřejmě i Jana Blažeje Santiniho. K roku 1820 pak Colloredové (od r. 1789 Colloredo-Mansfeldové) nechali provést klasicistní úpravy své rezidence a založili rovněž anglický park. Tento rod vlastnil zámek až do r. 1942, poté objekt na tři léta získala Velkoněmecká říše; po II. světové válce až do r. 2003 spravoval Opočno stát. V l. 2003-2007 zámek po restitučním řízení připadl Kristině Colloredo-Mansfeld, ale poté byl znovu vrácen českému státu.

Opočenská rezidence byla svědkem nejednoho významného společenského či politického setkání; na honu v r. 1724 za účasti Františka Štěpána Lotrinského se na zdejším panství ulovilo 63 243 kusů zvěře, r. 1813 na zámku spřádali plány proti Napoleonovi rakouský ministr zahraničí Metternich, ruský car Alexandr I. a pruský král Bedřich Vilém III.

Interiéry plné unikátů: domnělý Bosch, Afrika, Indiáni a zbraně

Velmi hodnotné interiéry s dobovým zařízením a vzácnými sbírkami představí návštěvníkům i řadu unikátů. Dochovalo se mnoho vynikajících kusů renesančního, barokního i klasicistního mobiliáře. Opomenout nelze dva mimořádně cenné výtvarné exempláře: velký náhrobní obraz „Žerotínský epitaf“ z r. 1575 a především malířský skvost „Dvanáctiletý Ježíš v chrámu“. Polemika o tomto díle svého času vzrušovala veřejnost; až stáří desky rozhodlo, že autorem obrazu není věhlasný Hieronymus Bosch, ale některý z jeho následovníků. Přesto se jedná o neobyčejně hodnotnou nizozemskou malbu z poloviny 16. století. Velkolepá obrazárna uchovává díla italských, nizozemských a českých mistrů, významným souborem je rovněž zámecká knihovna čítající na 12 000 svazků (včetně vzácných exemplářů, např. Kroniky světa vydané r. 1493). V exotických končinách se ocitneme díky etnografickým předmětům z Afriky a Ameriky (mj. z prostředí domorodých indiánských kultur). Křehkou krásu demonstrují sbírky skla (i benátského), porcelánu (vídeňský a míšeňský)a číší. Zřejmě každého návštěvníka zaujme lovecký sál s kolekcí zbraní pro nimrody, orientální zbrojnice a především rytířský sál, honosící se druhou největší sbírkou zbraní v ČR; mezi zbraněmi od dob antiky až po 19. století najdeme i nejednu kuriozitu. Atraktivní jsou též zbraně africké, asijské a indiánské, jež se staly světovým unikátem.

K chvílím pohody a uvolnění vybízí anglický přírodně krajinářský park; rozkládá se pod zámkem, v údolí Zlatého potoka, na ploše 22 ha. Podmaní si nás nejen krásnou přírodou, ale i romantickými stavbami, rybníčky s umělými vodopády, oranžerií a množstvím vzácných dřevin dovezených z různých koutů světa. Na park navazuje obora, známá chovem daňků, muflonů a jelenů Dybowského.