Zámek Telč

Historie zámku se začíná odvíjet již od druhé poloviny 14. století. Tehdy páni z Hradce vybudovali v Telči gotický hrad - objekt ve tvaru písmene L - který měl především obranný charakter. Po polovině 16. století došlo k rozdělení správy rodové domény mezi dva syny Adama I. z Hradce – Jáchyma, jenž zdědil jihočeská panství s rodovým sídlem Jindřichovým Hradcem, a Zachariáše (1527-1589), který získal panství moravská a jehož rezidencí se stala Telč. Na obou zámcích – jindřichohradeckém a telčském – pak působili během téhož období stejní architekti a umělci. Obě památky jsou si tedy blízké jak svou architekturou, tak i výzdobou cenných interiérů.

Osvícený, intelektuálně a umělecky založený nový telčský pán se r. 1551 účastní proslulé výpravy českých velmožů do italského Janova. Nedlouho po návratu - již ovlivněn italskou renesancí - začíná přebudovávat své sídlo. První fáze přestavby, uskutečněná Leopoldem Esterriecherem, stavitelem z nedalekých Slavonic, proběhla v r. 1553, kdy se Zachariáš oženil s Kateřinou z Valdštejna; spočívala v náročné renesanční úpravě interiéru (mj. sgrafitová výzdoba hodovní síně a sousední klenotnice). Nejdůležitější etapou telčského zámku je období let 1554-1556; autorem tehdejších úprav byl zřejmě zkušený italský stavitel Baldassare Maggi z Arogna. Ten se podílel na výstavbě a dekoraci reprezentační palácové budovy s řadou renesančních sálů a vtiskl konečnou podobu celému areálu. Vybudování pohřební kaple Všech svatých, opatřené bohatou štukovou výzdobou a určené jako mauzoleum Zachariáše z Hradce a jeho choti, uzavřelo r. 1580 renesanční přestavbu Telče. Méně výrazný telčský hrad se tak během necelých tří desítek let proměnil v jednu z nejskvělejších šlechtických rezidencí v zemi. Původní stav většiny jejích prostor nenarušili ani pozdější majitelé tohoto sídla; Telč se tak řadí k našim několika málo intaktně zachovaným renesančním zámkům

Páni z Hradce vymírají po meči r. 1604; prostřednictvím Lucie Otýlie z Hradce, jež se r. 1602 provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka, přechází Telč do vlastnictví rodu Slavatů. Pozdější majitelé sídla – od r. 1712 Lichtenštejni z Kastelkornu a po nich Podstatští z Prusinovic (kteří přijali jméno a erb Lichtenštejnů) – se zaměřili hlavně na úpravy zámeckého parku, kde vybudovali vznosný empírový skleník. Od r. 1945 patří zámek státu.

Zámecké interiéry jsou mimořádně hodnotné. Návštěvníci mohou zhlédnout dva prohlídkové okruhy: základní prezentuje původní gotické části a zejména honosné renesanční sály - Modrý, Rytířský a nejmajestátnější Zlatý – s nádhernými dřevěnými kazetovými stropy, cenným mobiliářem a sbírkou palných zbraní ze 17. století; druhá prohlídková trasa vede obytnými místnostmi, které sloužily posledním majitelům zámku - rodině Podstatský-Lichtenštejn – až do r. 1945. V některých zámeckých prostorách se zachovaly sklípkové klenby s původní dekorativní výzdobou. K relaxaci návštěvníků vybízí renesanční zahrada s arkádovou kolonádou či rozlehlý přírodně krajinářský park. V areálu zámku je též umístěna Galerie Jana Zrzavého a pobočka vlastivědného Muzea Vysočiny.

Atraktivitu Telče umocňuje řada filmů zde natočených, zejména pohádek; z nejznámějších lze uvést pohádkové snímky Z pekla štěstí I i II a hlavně pak oblíbenou Pyšnou princeznu nebo filmy Majster kat či Až přijde kocour. V anketě O nejpohádkovější zámek ČR obsazuje telčská památka pravidelně čelní pozice (v r. 2007 a 2010 dokonce zvítězila). Nádvoří zámku se každoročně stává dějištěm jednoho z našich nejstarších a nejoblíbenějších hudebních festivalů, kterým jsou Folkové prázdniny v Telči.